Asi proto, že jsem před lety napsal knížku, kde se to hemží homosexuálními postavami, mi čas od času přijde e-mail, ve kterém se mě lidi ptají na více či méně absurdní věci spjaté s gay životem. Se kterou zahraniční gay celebritou byste chtěl spát? A se kterou českou? Jaká je vlastně nejoblíbenější gay barva, gay jídlo, gay hudba? Nosíte make-up?
Nechci být neslušný, a tak tyto přiblblé (promiňte) otázky většinou neignoruju. Ve snaze udržet si zdravý rozum a cool image na ně ale odpovídám v ironických hyperbolách (s Eltonem Johnem, s Žitem 44, černá, vodka limeta, to, co hrají v soláriu, make-up ano, hlavně do posilky), při čemž se tyhle moje hloupé odpovědi dají libovolně prohazovat a do nekonečna variovat.
Dnes mi ale došel e-mail od Pavla, mladičkého čtenáře mé knihy, dotaz, na který musím reagovat ve vší vážnosti a bez ironie a sarkasmu. Omlouvám se za moralitu, která bude následovat, ale považuju ji za nezbytnou. I vzhledem k tomu, že onen dotaz je myšlen upřímně a že mě žadatel vcelku naléhavě žádá o přímou radu.
Pavel se mě dotazuje, jak má jako mladý gay žít. On sám to prý neví. A jak na coming-out, ptá se.
Pavle, nevím, jestli si můžu dovolit cokoliv radit, ale kdybych měl přece jen zformulovat jednu radu, jak jako mladý gay muž žít, byla by to tato: žij úplně normálně a tak, jak chceš ty, ne tvoje okolí. To, že máš neheterosexuální orientaci, tě nedefinuje jako člověka. O tom, co jsi skutečně zač, rozhodují úplně jiné proměnné, než je náklonost k tomu či jinému pohlaví. Buď vidět, žij svůj život naplno a chovej se tak, jak to cítíš (a pokud to znamená slušně, tak je to vítaný bonus).
Podle mě není coming-out třeba nikterak dramatizovat. Já bych to klidně ani tak nenazýval. Zkrátka až budeš příště sedět se svými kamarády na pivu a kolem projde nějaký kluk, co se ti líbí, řekni to. Stejně tak jako to dělají tvoji heterosexuální kamarádi o holkách, které se jim líbí. A nech je, ať se s tím, že právě poznali kus tvého já, vyrovnají po svém. Ano, možná budou překvapeni, ale rozhodně jim to nebude nijak vadit. Možná jeden z těchto tvých kamarádů bude potřebovat víc času na to, aby se s tím vyrovnal. A možná, tedy pokud jsi neměl dobrý nos na výběr přátel, tam bude jeden člověk, který se s tím nesrovná, bude mít blbé řeči a bude se tě snažit zesměšňovat. To ovšem bude člověk, kterého jsi za kamaráda považoval omylem. Bude to poslední pivo, které s ním kdy vypiješ.
Anebo až budeš příště se svou rodinou sledovat televizi, třeba Když hvězdy tančí, vypusť do rodinného ovzduší nějaký přihřátý komentář. Třeba to, že ti přijde divné a vlastně dost nenormální, že spolu pokaždý tancují jen smíšené páry. Anebo řekni, že by ti nevadilo takhle po sobotách pomáhat Honzovi Cinovi dostat se do úzkých tanečních kalhot. Ono jim to dojde. A zase: tvoji blízcí, teda jestli tě mají rádi a záleží jim na tobě, budou v pohodě. Na jejich vztahu k tobě to nic nezmění.
Milý Pavle, a ještě jedna věc. Nenech se vmanipulovat do gay klišé. Neohlížej se na ostatní lidi se stejným zaměřením (a že jich je!). Buď sám sebou. Písničky od Lady Gaga ani tašky Louis Vuitton se ti fakt líbit nemusejí. Sport můžeš mít rád a klidně ho můžeš i aktivně provozovat. Pokud nechceš, duhovou vlajkou nemávej. Make-up nosit nemusíš. Nemusíš mít rád ani Eltona Johna, ani vodku limetu. Jo, a děti taky mít můžeš. I spokojený partnerský vztah. I šťastný a naplněný život.
A když už se tady snažím o upřímnost a o co nejmenší míru nadsázky a ironie, odpovídám po pravdě i na výše položené přiblblé otázky: s žádnou, s českou také ne, takové věci jako gay barva/jídlo/hudba neexistují, nenosím.
