Co v dnešním globalizovaném světě znamená domov, sounáležitost, patření někam? Tyhle otázky klade dokument Návštěvníci na pozadí příběhu vědkyně Zdenky Sokolíčkové, která strávila dva roky na výzkumném projektu na Špicberkách. Nenápadně silný film dokumentaristky Veroniky Liškové zvítězil na festivalu Jeden svět a je stále k vidění v kinech.
Hlavní hrdinka Návštěvníků, česká sociální antropoložka Zdenka Sokolíčková, získala prestižní dvouletý grant na rozsáhlý vědecký výzkum o dopadu globalizace na obyvatelstvo v nejsevernějším městě světa, Longyearbyenu. Longyearbyen je de facto hlavní město Špicberk, arktického souostroví na půl cesty mezi Norskem a severním pólem, a je zároveň nejseverněji položeným sídlem s počtem obyvatel nad tisíc lidí. Zdenka Sokolíčková přijede tamní komunitu zkoumat, ale zjistí, že se do ní zároveň nechala vtáhnout.
Dokument o sociální antropoložce může znít jako akademická nuda, ale Návštěvníci jsou podívanou až detektivně napínavou. Scenáristka a režisérka Veronika Lišková ve snímku postupně odhaluje napětí, v němž se Longyearbyen dlouhodobě nachází. Sympatická mladá vědkyně se na Špicberky odstěhovala i s manželem Jakubem a třemi syny mimo jiné proto, že v Česku zažívala krizi a potřebovala změnu. Jenže změna je právě to, s čím se na Špicberkách setká v nepříjemnější míře, než možná čekala.
Napětí stoupá
Prostřednictvím rozhovorů se stovkami obyvatel Zdenka zkoumá, jak na tamní život dopadá globalizace: jak se postupně drasticky omezila těžba uhlí, která město ovládala, jak tají ledovce a permafrost, jak se mění skladba společnosti. A také zjišťuje, jak v Longyearbyenu stoupá napětí mezi Nory a přistěhovalci, kterých tam přibývá díky benevolentní imigrační politice. Napětí zasáhne i ji samotnou, protože se domnívala, že na Špicberkách nalezla domov.
Na základě této zkušenosti se Sokolíčková i Lišková, vědkyně i tvůrkyně, ptají, proč se člověk nemůže rozhodnout, kam patří. Jak moc si uvědomujeme svůj domov? Jak moc vědomě někam náležíme? Jak to, kam patříme, formuje nás samotné? Co pro nás znamenají identita a komunita? Otázky, které Návštěvníci přenášejí na diváka, jsou v kontextu současné války a uprchlické krize ještě palčivější a jistě i díky nim snímek zvítězil v české sekci festivalu Jeden svět, který se věnuje dokumentům na téma lidských práv.
Úchvatná netečná příroda
Arktické prostředí Špicberk ve snímku hraje zásadní roli a funguje v něm hned natřikrát. Za prvé je ve své strohosti nesmírně fotogenické. Za druhé působí člověk a jeho starosti v kontrastu se zasněženými horami a pláněmi, za zvuku ledového svištícího větru a pod nesmírnou polární září až nepatrně. A do třetice zde působí fakt, jak je lidem z našich končin dané prostředí cizí a vzdálené. Zdenka ostatně sama mluví o stromech, motýlech a dalších jevech, které za polárním kruhem téměř neexistují. Kombinace úchvatné netečné přírody a její určité cizosti tak dává ještě víc vyniknout lidským, humanitním tématům, jež Návštěvníci zkoumají.
Veronika Lišková vystudovala kulturologii na FF UK a scenáristiku a dramaturgii na FAMU. Oba obory propojuje ve své tvorbě, pro niž je příznačná velká autorská vnímavost a zároveň smysl pro uchopení širších kulturních souvislostí. V minulosti natočila mimo jiné dokument Danielův svět, citlivý a otevřený portrét jednoho konkrétního pedofila a pedofilní komunity v Česku. Vzdáleně podobným způsobem autorka pracuje i v Návštěvnících: i ti jsou jednak portrétem jedné konkrétní osobnosti, ale zároveň i prostředí, v němž se pohybuje, a je tu i společné téma touhy po přijetí většinovou společností.
