nahoru

Hra o trůny: Nejvyšší vrabčák Jonathan Pryce o extremistických sektách a o papežovi jako inspiraci

Kateřina Kadlecová16. února 2019 • 16:00
Hra o trůny: Nejvyšší vrabčák Jonathan Pryce o extremistických sektách a o papežovi jako inspiraci
foto: Archív

Jedna ze služebně nejmladších, a přitom svého času nejvlivnějších postav Hry o trůny vedla v Králově přístavišti skupinu náboženských fanatiků. Hlavu sekty Vrabčáků, Nejvyššího vrabčáka, hraje velšská hvězda JONATHAN PRYCE (68). Charismatický doyen, jemuž není cizí okázalá ironie ani suchý britský humor, kmital mezi náročnými dramaty na West Endu a broadwayskými muzikály, od představení Královské shakespearovské společnosti přes Gilliamovo opus magnum Brazil do rozličných bondovek, akčňáků a Pirátů z Karibiku. Reflex s ním na jaře roku 2016, před startem šesté řady Hry o trůny, pořídil rozhovor v Londýně.

Existuje pro vás rozdíl mezi hraním na pódiu a na plátně?

Na kameru prostě jen mluvím o něco tišeji, to je celé. Ale práce je to tatáž, snad je v obojím mém hraní stejná opravdovost. Myslím navíc, že Hra o trůny stojí někde na pomezí těch dvou disciplín – je nesmírně intenzívní a na osobnost herce náročná, je vlastně dost divadelní. Už jen velikost celého projektu, majestátnost kulis a produkce, počet herců, opulentní kostýmy, archaický jazyk… Je to prostě epické představení o velkých tématech, o životě a smrti a lásce a moci a zradě; místy komedie a místy klasická tragédie. A ano, ta tragédie značně převažuje.

I díky Nejvyššímu vrabčákovi – v předchozí řadě jste královně Cersei uložil dost tvrdý trest. Jaké to bylo, poslat ji s oškubanou hlavou a úplně nahou na procházku rozvášněným davem?

No, vlastně dost zábavné… Ba ne, byl to pro nás všechny celkem šok, zjistit ze scénáře, co se jí stane – ulička hanby, veřejné ponížení. Bylo to náročné pro každého, kdo v té scéně hrál. Nejtěžší částí byly ty nadávky, které po ní museli plivat – chůze bez oblečení je jedna věc, ale poslouchat vulgarity od lidí, jimž někdo nakukal, aby vás deptali, to je o dost horší. Mimochodem, tresty, které jsem jakožto Nejvyšší vrabčák nařídil vykonat, čtěte tak, že se snažím dostat lidi na svou stranu a přinutit je, aby žili své životy jinak a lépe. A tím strávím i celou šestou řadu, žádné překvapení nečekejte.

Rudá kněžka ze Hry o trůny: Svlékám se ve jménu umění. A hrát Melisandru je tak trochu…

V Nejvyšším vrabčákovi je zvláštní klid, jistota.

I ti nejzlovolnější padouchové světa jsou často nenápadní a tiší, za nitky uřvaných diktátorů mohou v zákulisí tahat neviditelní vlivní. V šesté řadě takhle Dan a David (scenáristé seriálu Dan Weiss a David Benioff; pozn. red.) vykreslili Nejvyššího vrabčáka a já mu dodal jeden specifický rys – abych tak řekl se Shakespearem a jeho Hamletem, lze se smát a smát a lotrem být.

Takhle se chovají hlavy mnoha extremistických náboženských sekt v reálném světě, podívejte se kolem. Já sám našel pro svoji úlohu inspiraci v papeži Františkovi, jenž byl zvolen přesně v té době, kdy jsem byl zvolen i já do role Nejvyššího vrabčáka. František se veřejně angažuje ve prospěch nemocných, slabých a znevýhodněných, prezentuje se jako muž lidu – já to udělal také, a spousta lidí na internetu dokonce poukázala na naši fyzickou podobu.

Jenže v případě Nejvyššího vrabčáka pak divák odhalí, že jeho náboženství je homofobní, že trestá určité typy sexuality. Trochu jako Islámský stát, nemyslíte? Tahle paralela je dost riskantní, nechci, aby mi po publikaci tohohle rozhovoru zaklepali na dveře – ale rozumíte, jak mocný Nejvyšší vrabčák je, když vzbuzuje takováhle srovnání s reálným světem? Když se mnou o Nejvyšším vrabčákovi mluví lidé, často ho vnímají jako toho špatného. Jenže on to je klaďas, vysvětluju jim – špatní, zlí a oškliví jsou všichni ostatní. On je jen přišel vytřídit jak plevy od zrna.

První snímky osmé řady Hry o trůny: Zima přišla a všichni se zahalili do kožešin

Proč Hra o trůny tolik fascinuje celý svět?

Kvůli svému ohromnému rozměru. Jde o zdaleka nejdražší seriál všech dob, natočit jeden díl šesté série stálo průměrně přes deset miliónů dolarů. A pak taky pro kvalitu scénáře. Je to jako číst knihu, v každé epizodě jsou zřetelné kapitoly a spousta lákavých, exotických světů, které vás zvou k návštěvě. Když se koukáte na jiný seriál, kde vystupují postavy v lineárním časovém sledu, řeknete si buď, že to budete sledovat, nebo vás to znudí. Ve Hře o trůny si můžete vybrat jednu z mnoha příběhových linií, tu, jež vás zaujme.

A je to skvěle napsaná věc a nedělá z diváků hlupáky, naopak často testuje jejich představivost a paměť. Dan a David jsou za prvé nesmírně inteligentní, za druhé svým seriálem žijí a nade všechno jim záleží na názoru všech zúčastněných. Já přišel v půli páté řady a byl jsem tímhle jejich přístupem nesmírně překvapen – myslel jsem, že uvnitř týmu bude panovat spokojenost a taková ta líná jistota, že prostě stačí dělat totéž co doposud, když to už čtyři roky na publikum i kritiku zabírá… Ten jejich drajv a vůle se zlepšovat mě dostaly.

Arya Stark pro Reflex: Jako mrňavá holka jsem měla to štěstí, že jsem naskočila do…

Četl jste Píseň ledu a ohně?

Ne, tenhle typ literatury není pro mě. Navíc jsem knihy už kvůli podstatě své role nechtěl číst – Nejvyšší vrabčák do děje vskočí rovnýma nohama, neměl by o tom světě a jeho minulosti nic vědět. A možná jsem taky nechtěl být zklamaný. Co kdybych se podíval na všechny dosavadní řady a pak si řekl: „A sakra, tohle je teda ono? Mnoho povyku pro nic!“

Při natáčení se potkáváte s několika mladičkými herci, pro něž se Hra o trůny před šesti lety stala první hereckou příležitostí. Dáváte jim rady, nebo je v tom necháte vykoupat, ať zkušenosti nasbírají sami?

Četl jsem hloupou větu, kterou podle všeho kdysi pronesl Michael Caine: „Nikdy si nenechte radit od starších herců!“ No, možná si nenechávejte radit od Michaela. Já sám bych se každopádně bez rad a povzbuzení starších kolegů nikdy nikam nedostal. Třeba můj první hollywoodský film s Jasonem Robardsem, horor podle románu Raye Bradburyho s názvem Tudy přijde něco zlého – nemohl jsem se vynadívat na to, jak Robards sám sebe řídil na placu. Nebo lidi jako James Garner (s tím Pryce hrál v komedii ze světa Wall Streetu Barbaři před branami z roku 1993; pozn. red.) – to byli moji idolové, ne nutně herečtí, ale dávali mi skvělý příklad v tom, jak se chovat.

Jaký vztah máte k Nejvyššímu vrabčákovi? Je důležité oblíbit si svou postavu?

Nemyslete, že se s ním ztotožňuju, všechno je to předstírání! Ale věřím v něj, v Nejvyššího vrabčáka, stejně jako v každou svou postavu – věřím, že věří, že koná dobro.

Kvóty v seriálové tvorbě? „Nejlepší“ seriál roku Killing Eve je divná parodie s…
5 nejlepších seriálů roku 2019: Dračí incest, vražedné kamarádky a černý detektiv,…




Hra o trůny – Game of Thrones

Proč sledovat Melisandra z Ašaje - rozhovor Upoutávka 8. série Desková hra Arya Stark - rozhovor Kniha Píseň ledu a ohně

Věděli jste, že v českém Lipníku nad Bečvou vznikaly lodě pro seriál Hra o trůny? Seriál Game of Thrones je celosvětově nejstahovanějším. Co se může stát, pokud budete epizody stahovat nelegálně?


Kurzy měn
25,590
22,550
29,920
Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější