Pohlednice v plavkách a cenzura: Jak se karlovarský festival probouzel k životu

Festival je sice druhý nejstarší v Evropě, ale s Karlovými Vary je spojen až od roku 1950, kdy se do města přestěhoval z Mariánských Lázní, kde proběhly první čtyři ročníky. V roce 1956 byl festival zařazen Mezinárodní federací asociací filmových producentů (FIAPF) do kategorie A (do společnosti festivalů jako Cannes, Berlín či Benátky), avšak vzhledem k touze Moskvy mít také svůj „světový festival“ bylo tak nějak poslušně a „bratrsky“ rozhodnuto konat oba festivaly střídavě (karlovarský v sudých letech od roku 1960). Proto letos slavíme 80 let festivalu, ale teprve 60. ročník. Prakticky to platilo až do nástupu Jiřího Bartošky a Evy Zaoralové v roce 1994 do čela festivalu, kdy jej tyto dvě nezapomenutelné osobnosti de facto zachránily před likvidací.

Existenci festivalu jsem poprvé zaznamenal v roce 1958 jako šestiletý prvňáček, když se moji rodiče strojili do kina a povídali si o filmech a hercích. Mě hlídala sousedka, která usnula zpravidla dříve než já, což mi umožňovalo si dál hrát dlouho do noci. Každopádně si pamatuji na nadšené debaty rodičů, že viděli tu „krásnou herečku“…

Když oslňovala Isabel

Ročníky festivalu po roce 1948 provázel růst počtu udílených cen ve snaze dekorovat každý ideologicky vyhovující snímek. Kromě Velké ceny si tak filmaři mohli odvézt například Cenu míru, Cenu práce, Cenu boje za svobodu či Cenu boje za sociální pokrok. A na koho nezbyla žádná cena, získal alespoň „čestné uznání“.