Vědkyně Eunice Foote popsala už před 170 lety příčinu globálního oteplování
Americká vědkyně Eunice Foote představila v roce 1856 na schůzce Americké vědecké asociace svou práci „Okolnosti ovlivňující teplotu slunečních paprsků“. Studie přinesla první vysvětlení skleníkového efektu a vlivu emisí na oteplování planety. Její práce byla bohužel zapomenuta. Objevili jsme ji až v roce 2011, kdy už byly její predikce jasně pozorovatelné v každodenní realitě.
V roce 1856 se Američanka Eunice Newton Foote zavřela do domácí laboratoře a pustila se do série pokusů se zahříváním různých plynů. Do skleněných tubusů s vloženými teploměry načerpala vlhký vzduch, suchý vzduch, kyslík, vodík a oxid uhličitý. Válce pak vystavila slunečnímu záření a sledovala, jakým způsobem probíhá stoupání a následné klesání teplot v jednotlivých plynech. Zjistila, že nejlépe teplo absorbuje oxid uhličitý. Zkumavka s tímto plynem zůstala zahřátá dlouho poté, co byla přenesena ze slunce zpátky do laboratoře.
Závěry svého experimentu shrnula Eunice Foote v krátké studii nazvané „Okolnosti ovlivňující teplotu slunečních paprsků“ (Circumstances Affecting the Heat of the Sun’s Rays). V jejím závěru poznamenala, že zvýšení podílu oxidu uhličitého v atmosféře by na planetě způsobila nárůst teplot. Práce byla prezentována 23. srpna 1856 na schůzce prestižní Americké vědecké asociace AAAS. Jde pravděpodobně o nejdůležitější objev v dějinách moderní vědy, který spolu se svou objevitelkou vzápětí upadl do naprostého zapomnění.
Rozená vědkyně
Eunice se narodila 17. června 1819 v Connecticutu. Její budoucí vědeckou dráhu předpovídalo jak příjmení Newton, tak skutečnost, že ji rodiče zapsali na studia v Troy Female Seminary. Na první vysoké škole v USA přístupné ženám Eunice studovala matematiku, filozofii a jazyky. V laboratořích sousedního Rensselaerova polytechnického institutu se pak učila dovednostem praktického vědeckého výzkumu.
V roce 1841 se Eunice Newton provdala za právníka Elisha Footeho. Pár se pak přestěhoval do Seneca Falls ve státě New York. Město bylo v polovině 19. století centrem progresivních společenských směrů. Ve zdejší intelektuální komunitě se formovalo abolicionistické hnutí i boj za práva žen. Manželé Footeovi se do dění v Seneca Falls aktivně zapojili. Účastnili se mimo jiné i shromáždění, kde jejich přítelkyně Elizabeth Cady Stanton předčítala svůj dokument „Deklarace práv a postojů“. Deklarace požadující zrovnoprávnění žen v sociálním, občanském a náboženském životě byla na svou dobu velmi radikální. Ženy tehdy nejenže neměly volební právo, ale nesměly ani vystupovat na veřejnosti a jejich postoje za ně musel tlumočit manžel. Jména obou manželů jsou zapsána na podpisové listině mezi prvními signatáři.
Přednáška v zastoupení
Snaha umožnit ženám přístup do vědeckých institucí byla přes veškerou snahu aktivistů ze Seneca Falls teprve v počátcích. Eunice proto musel na schůzce Americké asociace pro šíření vědy (AAAS) zastupovat rodinný přítel Joseph Henry. Slavný vědec, vynálezce a první ředitel Smithsonova Inistitutu pravděpodobně její zájem o studium zahřívání plynů inspiroval. Mezi mnohé obory jeho vědeckého záběru patřila i meteorologie a klimatologie. Inicioval proto první celosvětový sběr meteorologických dat a zkoumal, jak se vývoj klimatu odráží na zemědělství. Oba manželé mu s výzkumem pomáhali. Elisha zpracovával statistickými nástroji meteorologická data, Eunice se pustila do praktického výzkumu, jaká složka atmosféry může vývoj klimatu nejvíce ovlivňovat.
Díky tomu, že závěry práce Eunice Foote prezentoval respektovaný vědec, vzbudila přednáška poměrně velký ohlas. Bohužel ne proto, že odhalila nebezpečí spalování fosilních paliv, ale kvůli skutečnosti, že autorem byla žena. Časopis Scientific American o tom napsal: „Pokusy paní Foot [sic] skýtají dostatek důkazů o schopnosti žen zkoumat jakýkoliv jev s evidentní originalitou a precizností.“
Studie následně vyšla ve vědeckém časopise American Journal of Science and Arts a vzápětí upadla na dlouhá desetiletí do zapomnění. Nepřipomínala ji ani samotná vědkyně, přestože se aktivnímu výzkumu věnovala až do své smrti v roce 1888. Publikovala řadu prací, které již vědeckému kolektivu sama přednášela, a je držitelkou několika patentů – mimo jiné vynalezla stroj na výrobu papíru a gumovou podešev zamezující vrzání bot.
Opomenutý objev
Práce Eunice Foote byla ve své době opomenuta i kvůli tomu, že hleděla daleko do budoucnosti. Že emise CO2 způsobují ohřívání planety, je dnes jednoznačně prokázaný fakt pozorovatelný v naší každodenní realitě. V 19. století ale efekt nebyl ještě tak zřejmý. I samotný Joseph Henry poznamenal, že pokusy mladé vědkyně jsou sice zajímavé a cenné, není ale lehké sledovat jejich důsledky v reálném prostředí. Na uplatnění v dlouhodobých modelech však objev Eunice Foote nečekal dlouho. Už o tři roky později irský vědec John Tyndall popsal, kam navyšování „skleníkového efektu“ povede. Jméno Eunice Foote v jeho studii kupodivu nezaznělo.
Zda John Tyndall o práci Eunice Foote věděl, dnes nelze prokázat. Víme, že působil v redakční radě vědeckého časopisu Philosophical Magazine, který publikoval několik studií Elishy Footeho, a existence jeho manželky mu tedy pravděpodobně byla známa. Na druhou stranu byl ale proslulý svým přesvědčením o intelektuální méněcennosti žen, a je tedy možné, že její vědeckou činnost nebral vážně. Na druhou stranu je záhodno uvést, že Tyndall byl brilantní vědec, pilný publicista, veřejný intelektuál a propagátor liberálních principů (s výjimkou ženských práv). Vděčíme mu mimo jiné za objev zákonitostí zemského magnetismu, za praktické metody výzkumu vzorků z ledovců i za vysvětlení, proč je obloha modrá. Jeho experimenty s oxidem uhličitým šly také více do hloubky. Zatímco Eunice Foote zaznamenávala pouze absorpci tepla ze slunečních paprsků, Tyndall zkoumal i zachytávání tepla vyzařovaného zemským povrchem, které je pro vznik skleníkového efektu zásadní.
Další důkazy
Jev popsaný Eunice Foote a Johnem Tyndallem využil v roce 1938 Angličan Guy Callendar pro svou studii prokazující souvislost lidské činnosti s oteplováním planety. Jeho výpočty odhalily, že průměrné globální teploty již 50 let stabilně stoupají, že jejich vývoj přesně kopíruje křivku nárůstu koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře, a také, že nárůst CO2 souvisí se spalováním fosilních paliv. Callendarova práce i objevy jeho následovníků, které působení „skleníkového efektu“ jednoznačně potvrdily, vždy citovaly pouze publikace Johna Tyndalla. Na existenci zapomenuté objevitelky poprvé upozornila až v 90. letech genetička Elizabeth Wagner Reed ve své knize Americké ženy ve vědě před občanskou válkou.
Za definitivní znovuobjevení odkazu Eunice Foote vděčíme Raymundu Sorensonovi – amatérském historikovi vědy, který její práci náhodou objevil v roce 2011 při pátrání v archivech vědeckých časopisů. Trochu paradoxní je, že Sorenson je původním povoláním geolog specializovaný na vyhledávání ropných nalezišť. Jeho záliba ve sbírání starých vědeckých prací tedy byla financována ze zdrojů, na jejichž nebezpečí Eunice Foote už před 170 lety poukázala.
