Válka, žízeň a země bez mužů. Snímek Stanice ukazuje krutou realitu dnešního Jemenu
„Lidi chtějí elektriku a vodu! Konec korupce!“ Převážně ženské a dětské hlasy znějí v úvodním skandování celovečerního debutu režisérky a scenáristky Sary Ishaq. Muži totiž zmizeli do války, která Jemen snad nikdy neopustí. Nahlédněte do někdejší bohaté, zelené země mocných královen, dnes vyprahlé pouště plné ruin a pohřbených zavražděných i jejich snů… Vyjící čokli, zvuk náletů, oburkované ženy, pravěký vozový park a nebezpečí na každém kroku.
Další země a další vláda, která své lidi okrádá o lidskost. Jestlipak Jemen dvouhodinový celovečerní snímek Stanice vyšle jako kandidáta na Oscara? Zatím nominovali tři: roku 2016 film o desetileté dívce, která se kvůli domácímu násilí rozvedla; roku 2018 drama dvou snoubenců snažících se uskutečnit svatbu navzdory válce, milicím a korupci; a roku 2023 drama o nelegálním potratu. Snad ne obraz Jemenu v kostce…
Režisérka Sara Ishaq stojí také za půlhodinovým dokumentem Důstojnost nemá hranic (2012), který zachycuje brutalitu, s jakou se jemenská diktatura postavila svým občanům při protestech arabského jara (střílení do obklíčeného davu, přes padesát mrtvých). Angažovanosti Stanice se tak nelze divit. Layal pečuje o dvanáctiletého bratra Laitha a má na starost rozdělování vody, ale i benzínu na opevněné stanici. Jejich bratr Tárik byl zabit v boji mezi znepřátelenými gangy, kmeny, bojůvkami – jak jen ty nesmyslné skupinky ozbrojených mužů a teenagerů nazvat… Nuzné opevnění je ověšené náborovými plakáty pro „muže nad 12 let“ a snímky chlapců, kteří se údajně stali mučedníky (čtěte: jejich donedávní sousedi je pro nic za nic zabili). Auta řídí ženy, protože nikdo jiný tu nezbyl. Hranice od sebe oddělila příslušníky rodinných klanů.
„Nemůžu ztratit dalšího syna!“ – „A já nemůžu ztratit dalšího bratra…“ Zoufalé ženy dělají zoufalé věci a bojují mezi sebou jinými zbraněmi než muži: výhrůžkami, úskoky a lstmi, pomluvami, lžemi.
Zato páni světa pod vedením imámů a šejků brojí proti antikoncepci, kterou jejich ženy denně tajně polykají, jen aby do hladu a nouze neotěhotněly a nepřivedly na svět dalšího válečníka. Už brzy budou odváděni desetiletí… Ženy nesmějí mluvit nahlas, když jsou přítomni muži jiných, a malí kluci se ke ctihodným matronám chovají po vzoru starších jak k tažným kravám… Na tenhle film pojďme všichni nejen proto, abychom ocenili nadmíru kvalitní kinematografii a production values na artový snímek z tzv. země třetího světa nečekané (vizte práci kameramana Amineho Berrady), ale také abychom si vážili svobody a blahobytu, ve kterých je nám dočasně dovoleno žít.
