Film Šimona Holého Chica Checa ukazuje, že coming out nemusí být na vesnici traumatem
Mistr prokreslených ženských postav, scenárista a režisér Šimon Holý (32), svůj nový film Chica Checa staví na vztahu ovdovělé stárnoucí matky a jejího dospělého syna – vztahu, který nachází nové pokračování. Do hlavních rolí obsadil Pavlu Tomicovou (64) a Jana Cinu (38) a přivedl je k pozoruhodné herecké souhře. Chica Checa je českým zástupcem v Hlavní soutěži MFF KV.
„Byl to můj třetí možný debut,“ říká scenárista a režisér Šimon Holý o svém čtvrtém snímku Chica Checa. Když dva jiné projekty nevyšly, oslovil producentku Alžbětu Janáčkovou s tím, že má nápad na televizní film. Scénář se dostal do rukou kreativního producenta a dramaturga Jaroslava Sedláčka z České televize, který navrhl látku rozpracovat na celovečerní formát pro kina.
Středobodem je tu vdova Zdena, která žije sama na vesnici v domě, o který se podle sousedů nezvládne sama postarat. „Tohle je inspirované mou mámou,“ vysvětluje Holý. „Máma žije na statku, který se taky trošku rozpadá, a i tam vesnice neměla úplně pocit, že by ona byla schopná dům sama utáhnout. A nakonec novou střechu má a zvládla to. Přišel mi důležitý moment, kdy se single žena ve věku přes šedesát rozhodne postavit tomu, co si kdo myslí.“
Za Zdenou přijede její dospělý syn Lukáš, který žije v Paříži, aby se rozloučil s umírající babičkou. „Od začátku jsem věděl, že Lukáše bude hrát Honza Cina, na něj to bylo napsané. A moc jsem chtěl někoho ‚objevit‘ do role jeho matky. Cítil jsem, že tu je spousta hereček, které by v té roli byly skvělé a které podobný prostor nedostávají,“ říká Holý, jenž ve svém druhém snímku A pak přišla láska… dal velkou příležitost herečce Pavle Tomicové. „Chiku Cheku jsme připravovali už tehdy a Pavla mi pořád říkala, že Zdenu bude hrát ona, že ji chce hrát ona, že jí rozumí a že je ta postava o ní. Já jsem si to úplně nemyslel a udělal několik kol opravdu důkladných castingů. Vždycky na nich byl Honza, chtěl jsem, aby si mámu k sobě vybral sám. Nikdy to ale nebylo ono. Když už jsme byli opravdu v úzkých, prostě jsem Pavle zavolal. S Honzou se předtím neznali, ale po prvních deseti vteřinách bylo jasné, že je to ona.“
Vzájemná herecká chemie se působivě promítla i do toho, jak láskyplně spolu postavy matky a syna interagují, včetně fyzické blízkosti. „Šimon nás musel trochu držet od sebe, protože kdybychom mohli, objímáme se a dotýkáme s Pavlou ještě víc,“ směje se Cina. „Ale věděli jsme, že se musíme držet rolí, že tam je nějaký vývoj a že pořádné objetí přijde až v určité fázi děje. Museli jsme se trochu krotit.“ Tomicová si zároveň uvědomovala i vzájemné napojení s režisérem. „Pro mě to bylo něco mezi nebem a zemí,“ vzpomíná. „Nechci být za nějakou ezo ženu, ale my máme se Šimonem narozeniny ve stejný den. Leccos to vysvětluje a taky nám to mnohdy urychlovalo spolupráci: stačí, když on něco naznačí, a já na to hned zareaguju, a naopak.“
Být hmataví
Holý potřeboval, aby vztah hlavních postav opsal oblouk, který se projevuje právě i doteky, polibky do vlasů, objímáním… Roli v tom měla i kameramanka Jana Hojdová, které mimochodem v programu letošního MFF KV běží i autorský dokument Robert Richardson: The White Devil o jejím americkém kolegovi. „Nejdřív Zdenu s Lukášem záběrujeme separé a postupně ve střihové skladbě přidáváme čím dál více záběrů, kde jsou v obraze spolu,“ říká režisér. „Zkoušeli jsme různé varianty dotyků, aby syn, který nejdřív není úplně ‚hmatavej‘, na tom postupně byl stejně jako jeho máma.“ Holý taky dbal, aby od sebe herci navzájem odkoukali určité pohyby, třeba Zdenino nervózní kývání hlavou, aby tak působili víc jako rodina.
Jednou z klíčových scén představuje Lukášův coming out. „Měli jsme na ni velkou část natáčecího dne. Pro mě nejsilnější moment nastal, když jsme si scénu jen tak zkoušeli před domem, kde se měla natočit, a ve mně nastal takový pravdivý okamžik. Samotného mě překvapil. Nevím, jestli jsem vstoupil do role, nebo ta role vstoupila do mě, ale něco se tam stalo. A to jsem se pak v sobě před kamerou snažil udržet,“ vysvětluje Cina. „Já si to úplně pamatuju,“ říká režisér. „Kameramanka Jana Hojdová to viděla taky a říkala mi: ‚To je hrozně divný, Honza teď vypadá, že mu je patnáct let.‘ Tobě se totiž něco stalo v obličeji, Honzo.“
Coming outem si ve své době prošli Cina i Holý. „Mně tahle scéna přišla nesmírně důležitá ze dvou důvodů. Za prvé jsem chtěl, aby Chica Checa nespadla do stereotypu queer filmů v tom, že když se postava vyoutuje, děj se zastaví a dvacet minut se nám ukazuje, jak se ta postava trýzní a jak jsou na ni všichni zlí. Potřeboval jsem ukázat trošku realističtější pohled: v Česku už nejsme všichni homofobní a coming out nemusí být vždycky traumatický a dopadnout blbě, jak to do nás audiovize tlačí.“ Druhý důvod byl ukázat, že coming out nemusí být problém ani na vesnici, kterou je zvykem považovat za konzervativnější prostředí. „Vesnice to vlastně vezme líp než Lukášova máma,“ říká Holý, který v Chice Chece prokazuje výbornou znalost venkovského prostředí mimo jiné prostřednictvím skvěle odposlouchaných dialogů a odpozorovaných lidských typů. „Jakkoliv jsem narozený na Vinohradech a žiju tu, asi do sedmnácti let jsem na vesnici strávil na poměry ‚měšťáka‘ docela dost času. Proto mi v zobrazování venkova v českém filmu tak vadí ten jakoby sociální realismus, kdy vesnice vypadají jako šedomodrá deprese. I tam ale lidé žijí svoje životy, mají svoje radosti i starosti a nemusejí se nutně pořád jenom trápit.“
Já jsem jí to řekl!
Herci pro potřeby natáčení dodali fotografie ze svých osobních životů, které se pak použily na place a ve filmu „hrají“. Do obývacího pokoje Zdenina domu se tak dostal portrét Cinovy babičky, která byla pro herce velmi důležitou osobou, ale o své orientaci jí nikdy neřekl. „A při natáčení té scény coming outu najednou vnímám, že ona se na mě při tom kouká a vidí, jak to prožívám,“ vzpomíná herec. Bylo to pro mě hrozně silné.“ Tomicová přikyvuje: „Tys mi pak říkal: ,Pavlí, já jí to řekl, já jí to řekl!‘ Mně se do toho filmu taky projektovaly osobní věci. Oba filmy, ve kterých jsem Šimonovi hrála, mi do života přišly ve chvíli, kdy jsem se potřebovala nějak posunout. A posunuly mě. Zdena je postavená do situace, kdy musí přijmout změny a ztráty. To je v životě jedna z nejtěžších věcí. Ani ne tak smířit se; prostě přijmout, že jste třeba ztratil blízkého člověka nebo že máte nastoupit nějakou změnu. A může to být ještě ztížené tím, že jste ve společnosti lidí, kteří mají předsudky nebo chtějí rozhodovat o tom, co máte a nemáte dělat.“
Podle Tomicové oba herci při natáčení často zažívali, jak se jim do rolí projektovaly jejich vlastní životy. „Navíc si myslím, že máme dost stejný způsob herectví, jsme trochu takoví naturščici, kteří se do svých postav dostanou a pak se nám věci dějí,“ říká. „Když je scénář dobře napsaný a spojí se s něčím, co je ve vás samých, vzniknou z toho strašně silné okamžiky. Některé scény v nás s Honzou doznívaly ještě dlouho poté, co jsme je dotočili. Mimo kameru jsme si dopovídávali své pocity a věci ze svých životů.“
Přes velký pocit autenticity ve filmu se herci scénáře drželi poměrně pevně. „Ale úplně bez improvizace by mě to nebavilo, a tak jsou tam dvě scény, kdy jsem si ji dopřál,“ říká Holý. „Ve scéně veselky jsou sice jasně dané dialogy, ale v jednu chvíli jsem hercům a komparsistům řekl, ať zapomenou, že tam natáčíme, a ať prostě jenom žijou. Všichni herci se toho chytili, začali si za svoje postavy vytvářet vlastní příběhy a rovnou do toho tahali i komparsisty. To bylo skvělý!“ Druhá taková scéna se odehrává po pohřbu. „Honza s Pavlou sedí večer u stolu a zpívají písničku, kterou Honza vytáhl ze svého osobního šuplíku: prý ji zpívala právě jeho babička. Chtěl jsem, aby měli pohodu, měli jsme volný čas mezi záběry, tak jsem jim řekl: ,Pojďme zkusit něco jen tak.‘ A viděl jsem na nich, jak dobře ty svoje postavy pochopili a jak jim seděly do pusy.“
Další výraznou scénu představuje hádka matky a syna poté, co Lukáš začne Zdeně doma přeorganizovávat věci. „Vím, že to je příběh z vaší domácnosti,“ obrací se Tomicová k Holému. „Ale já se ve spoustě těchhle situací našla, protože postava matky je mi blízká: je to prostě obyčejná máma, která miluje svý dítě, ale má svoje hranice. Ani já nemám ráda změny, takže v momentě, kdy by mi syn zkoušel doma něco měnit, reagovala bych úplně stejně jako Zdena.“ Cina pak v Chice Chece našel revizi svého života a svých vztahů s rodiči. „V určitém věku člověk začne za rodiče částečně přebírat zodpovědnost nebo o ně pečovat. I když péči od něj možná vůbec nepotřebují. Já taky řeším, jak v souvislosti s rodiči do něčeho zasahovat, jak moc je respektovat. Můžete to myslet dobře, ale můžete tím taky něco pokazit.“
Autentický drag
Cina musel ve snímku zvládnout i dvojici tanečních výstupů v ženském převleku – ve stylu drag queen a travesty show. Prvním z nich je scéna, kdy napodobňuje Helenu Vondráčkovou. Nastudovával si k tomu zpěvaččina videa. „Hodně mi taky pomáhala choreografka Eliška Soukupová, byla velice důsledná,“ říká herec. „Zkoumali jsme do detailů pohybový slovník Vondráčkové dnes i kdysi. Snad se nám to povedlo a někdo to ocení.“ Podle Holého tvůrci se zpěvačkou film nekonzultovali, jen vyřešili autorská práva. „A pozvali jsme ji na premiéru do Varů, ale bohužel nemůže přijet, má jiné povinnosti.“
Závěrečné taneční číslo je daleko komplexnější a odehrává se v pařížském klubu; svým způsobem odráží Zdeninu cestu. Soukupová připravila spolu s přední tuzemskou drag queen, Just Karen, alias Karlem Vladykou, pro Cinu týdenní pohybový workshop, při kterém se herec od Just Karen učil i specifické líčení. Choreografka si prý velmi pochvalovala, že v Cinovi nepracuje s hercem, jenž se má naučit tancovat od základů, protože Cina je „vycvičený“ ze soutěží StarDance a Tvoje tvář má známý hlas.
„Zároveň jsem po Eldě hrozně chtěl, aby tanečníky pro tohle číslo poskládala z lidí, kteří jsou pro dragovou scénu autentičtí,“ říká Holý. „Proto sáhla například po drag queen Tonic, dále Michalu Ninjovi Černém, což je jeden z našich největších voguerů, známém choreografovi a tanečníku Fandovi Čechovi nebo se tam taky objevil čerstvý držitel Ceny Thálie v kategorii alternativní divadlo právě za drag Martin Talaga z projektu PiNKBUS… Zároveň bylo potřeba, aby choreografie nebyla ‚přetanečnělá‘ – aby opravdu vypadala, jako když tančí drag queens,“ popisuje režisér.
Žabky v listopadu
Další obtíže přineslo natáčení v Paříži, kde filmový Lukáš žije a pracuje. Bylo hektické, protože hercům se nedařilo sladit nabité diáře. „Za skoro půl roku nenašli společné dva dny, kdy by se mohli potkat, kromě tohohle víkendu. O to rychlejší muselo všechno být, protože ve Francii se za práci v sobotu a neděli platí dvojnásobek,“ říká Holý. Termín navíc padl na listopad, což se úplně neshodovalo s letní náladou filmu.
Titul Chica Checa – španělsky „česká holka“ a název Lukášovy drag persóny – původně odkazoval k tomu, že Lukáš ve starších verzích scénáře žil právě ve Španělsku. Odtamtud se jeho působiště přesunulo na francouzské mořské pobřeží a nakonec do Paříže. Tomicová, jejíž scény plavání v moři se musely ze scénáře vyškrtnout, už dříve natočila obraz odjezdu z Česka, ve kterém je v letních šatech a žabkách, a tak musela v žabkách chodit i po listopadové francouzské metropoli, kde tou dobou byla „strašná zima“.
Jednotícím prvkem Holého filmů – dále jsou jimi Zrcadla ve tmě (2021), zmiňovaný A pak přišla láska… (2022) a Hello, Welcome (2024) – jsou silné a věrohodně napsané ženské postavy. „Myslím, že Šimon má velkou empatii, cit pro pochopení a vnímání života kolem sebe. A tím pádem umí navnímat i ženy a jejich svět, což je ještě úžasnější,“ popisuje Tomicová. „Mně se hlavně líbí, jak jsou jeho filmy navenek ‚obyčejné‘, ale v té obyčejnosti je obrovská síla. Všichni chtějí točit filmy efektní, zábavné a nevím co všecko. Ale Šimon dokáže do silného tématu, jaké je v tomhle rodinném příběhu, dostat tolik ze života, tolik drobných nuancí, ve kterých se může najít každý. Jako žena bych tu nepředělala vůbec nic: když mluvím podle jeho scénáře, připadá mi to naprosto autentické.“
„Zažili jsme spolu něco nesmírně krásného,“ shrnuje práci na ChiceChece herečka. „Měla jsem tyhle pocity už u toho prvního filmu, který jsem se Šimonem natočila, a za každou cenu jsem s ním chtěla dělat dál. A tady se to ještě posunulo výš díky Honzíkově přítomnosti. Nevím, jestli tuhle laťku nejkrásnějšího natáčení někdo přeskočí. Vím, že Šimonovi už ve třetím filmu asi hrát nebudu. Ale kdyby přece jenom měl nějakou roličku…“
