Konec iluzí o silné armádě: Maso do ukrajinského mlýnku Putin najde vždycky, vzpoura v Rusku nehrozí
V Rusku se stále častěji hovoří o tom, že Putin plánuje vyhlásit po zářijových volbách do Státní dumy další mobilizaci. Nemám tušení, odkud lidé vědí o plánech Kremlu, možná mají křišťálovou kouli nebo jen známé, kteří jim předávají informace z blízkého okolí vrchního velitele. Existuje vtip, že v Rusku má každý druhý nějakého příbuzného ve FSB, který přesně ví, jak to všechno bude. Jsem přesvědčena, že Putin mobilizaci provede, ale rozhodně nebude rozsáhlá. Navíc jsem si jistá, že bude dokonce tišší než ta, kterou vyhlásil v září 2022.
Putin se obává reakce na novou mobilizaci, protože si stále pamatuje, jak to dopadlo minule. Proto se bude snažit vše provést co nejtišeji, možná prostě vydá dekret, který bude zveřejněn na webových stránkách Kremlu. Mimochodem, mnozí se možná ptají, co se vlastně stalo minule. Stalo se snad něco kritického, vždyť k žádným nepokojům ani protestům nedošlo. Ano, je to tak, Putin to udělal chytře – nechal hranice otevřené, takže ti, kdo měli rozum, místo aby se bouřili, prostě odjeli.
Upřímně řečeno, zdá se mi, že i kdyby byly hranice uzavřené, k žádným protestům by stejně nedošlo. Ačkoli některé případy nutí Putina k pochybnostem. A protože víme o jeho paranoii, rozhodl se neriskovat. I přes otevřené hranice a možnost opustit zemi si osobně pamatuji mnoho případů žhářských útoků na vojenské úřady, ba co víc, jeden z těchto případů byl diskutován obzvláště živě. Na vojenský úřad ve městě Ust-Ilimsk v Irkutské oblasti přišel 25letý místní obyvatel Ruslan Zinin, pronesl větu „Teď už nikdo nikam nepojede“ a zahájil střelbu a těžce zranil předsedu náborové komise, ten nakonec přežil. Útočník byl okamžitě zadržen a v lednu 2024 ho soud odsoudil k 19 letům odnětí svobody. Ale takový příklad si vybavuji jen jeden. Je to pro Rusko jen kapka v moři.
Nezapomeňte však, že tehdy byl rok 2022, tehdy šlo vše podle plánu (ačkoli to tak pokračuje dodnes), Rusko ze všech televizí křičelo o vítězství, že už jen chvilku a Kyjev padne. Tehdy tomu možná mnozí věřili, žili dál v iluzi, že ruská armáda je nejsilnější a že Ukrajinci jsou slaboši a dlouho nevydrží. Když už ale válka trvá téměř 5 let, je těžké dále věřit, že Kyjev brzy padne, tím spíš když Rusové za okny vidí ukrajinské drony. Je rok 2026 a nikdo už nemá žádné iluze. Zaprvé proto, že většina těch, kteří byli v roce 2022 mobilizováni, buď leží v hrobech, nebo hnojí ukrajinská pole, popřípadě se vrátili jako invalidé. Bylo i mnoho takových, kteří jen záviděli těm, již odjeli v době vyhlášení mobilizace, ačkoli je zpočátku proklínali za zradu.
V prvních letech války příbuzní s potleskem posílali své muže do války, považovali je za hrdiny a bojovníky proti nacistům. Nyní však stále častěji pozoruji, že ženy začínají proklínat vojenské velení a otevřeně posílají velitele z vojenských úřadů na adresu známé ruské válečné lodi od Hadího ostrova. To se skvěle projevilo v mém rodném městě Penza, kterému úřady prokázaly tu čest a uspořádaly jakýsi crash test. Tedy prověřily, jak budou občané reagovat, pokud budou násilím odvážet muže na frontu. Muži z mého města odešli do války jako stádo za pastýřem.
Na sociálních sítích se stalo populárním video, na kterém se ženy snaží zastavit autobus, v němž sedí jejich muži a který odjížděl do války. Moje krajanky se ve výrazech nijak neomezovaly, padalo mnoho vulgárních slov, kletby, mdloby a ze strany mužů naprostá nečinnost. To znamená, že manželky křičely na vojáky až do ochraptění, zatímco jejich manželé seděli v autobuse a mlčky sledovali z okna, jak jejich ženy dohání k infarktu. Přitom nebyli spoutaní, mohli vystoupit a jako dav prostě převrátit ten mikrobus, propíchnout pneumatiky a alespoň nějak dát najevo svůj nesouhlas, ale nic takového se nestalo.
Poté, co se video stalo populárním, úřady Penzenské oblasti samozřejmě prohlásily, že jde o fake. Pfff. Mě neoklamete, ten charakteristický přízvuk poznám mezi tisíci a ten tupý pohled silného pohlaví, když na ně někdo křičí, taky. Ruská vojenská mašinérie uspořádala turné a hned poté, co násilím (i když se ti muži nijak zvlášť nebránili) odvezli muže z Penzy, byla další zastávka v Omsku. Tam úřady postupovaly stejným způsobem. Je známo, že do každého regionu je zaslán plán, kolik lidí je třeba poslat do války. Bezpečnostním složkám se říká, že pokud nenaplní požadovaný počet, budou muset jet samy. Aktivně proto čistí ulice od alkoholiků a narkomanů, chytají opilé muže, kteří se vrací z práce, zadržují je na pár dní a pod záminkou protokolu o zadržení jim podstrčí smlouvu o vojenské službě a ti, jak si dokážete představit, velmi často nečtou, co podepisují.
Problém pro Putina spočívá v tom, že pokud bude vyhlášena nová mobilizace, nepodaří se postihnout pouze vzdálené regiony, kde po minulé mobilizaci téměř nezbyli žádní muži. Bude nutné verbovat chlapce z velkých měst, jako jsou Moskva či Petrohrad. A nemyslím si, že ti by se tak snadno chtěli rozloučit s vanilkovým latté a elektrickou koloběžkou. Zapojit se nepodaří ani Čečensko, protože kadyrovci přinášejí stejný užitek jako kozlové mléko. Ačkoliv ani z mobilizovaných městských mladíků nebude o nic větší užitek. Špatnou zprávou pro Putina je, že málokdo věří v nějaké vítězství, a to znamená, že ideologicky někoho donutit jít do boje nebude snadné. Peníze již nejsou dostatečnou motivací a obyvatelé Moskvy či Petrohradu se nad platem smluvního vojáka jen nahlas zasmějí.
Vždyť kdyby peníze byly dostatečnou motivací, nemuseli by nikoho nutit podepsat smlouvy. Teď to bude znít paradoxně, ale do konce roku 2026 už žádní hlupáci nezbyli, většina jich odešla už v prvních letech války. Teď už osla na mrkev nenalákáte. Nikdo už nechce medaile – no kromě Adama Kadyrova – nikdo nechce titul hrdiny, protože na vlastní oči viděli, jak se zachází s těmi, kteří se vrátili, a už vůbec nikdo nechce nová území. Navíc je ve věznicích stále méně těch, kteří by chtěli odejít do války, ba co víc, pozoruje se tendence, že někteří vojáci a mobilizovaní si volí radši vězení namísto účasti v bojových operacích. Obhájci lidských práv a nezávislá média pravidelně zaznamenávají případy, kdy se vojáci vědomě rozhodnou nastoupit trest odnětí svobody.
Nejzajímavější na tom je, že už známe spoustu případů, kdy se ruské velení nad ruskými vojáky vyžívalo, házelo je do jam, zabíjelo je, mučilo, znásilňovalo a tak dále. Ale ani jednou jsem neslyšela, že by někdo z těch kluků vzal zbraň a vyřídil ty parchanty z vlastního velení. Možná by ostatní následovali jejich příkladu a namířili zbraně ne na Ukrajince, ale opačným směrem. Ale ne, oni raději vyhodí sami sebe do vzduchu granátem, než aby potrestali agresora. Když už se stejně chystáš zemřít, vezmi s sebou pár skřetů, kteří tě mlátili. Ti to snášejí, dokud je nezabijí nebo dokud sami nezemřou. Právě proto Putinova opakovaná mobilizace proběhne tak, jak on chce. Ano, bude to pro Kreml spojeno s velkými obtížemi a problémy, ale maso se nasbírá.
Nakonec nezapomeňte, že Putinovi je názor Rusů naprosto lhostejný, kdyby je poslouchal, válku by ukončil, ale on se zastavit nehodlá. Má k dispozici mocný aparát bezpečnostních složek, které vás mohou donutit nejen podepsat smlouvu, ale i přiznat, že jste zabili Kennedyho. Dokud má Putin podporu bezpečnostních složek, není šance na převrat ani revoluci. A Rusové to navíc ani nechtějí. Budou prostě čekat, až Putin chcípne a až ukrajinský dron nebo HIMARS zabije velitele, kteří mučí vlastní vojáky, ale sami pro to nic neudělají.
Rus si na všechno rychle zvykne, zejména na to špatné. Když Putin v roce 2022 vyhlásil mobilizaci, řekla jsem, že pokud se Rusové nevzbouří teď, když je posílají na smrt, už se nikdy nevzbouří. To, že je posílají na smrt, se stalo běžnou záležitostí, zvykli si na to a budou chodit a říkat, že s tím nic nemohou dělat. I tentokrát to bude stejné. Ti, kteří nebudou chtít jít do války, prostě odjedou, protože hranice nejsou uzavřené. A ostatním Putin doslova říká svou oblíbenou frázi: „Líbí se ti to, nelíbí se ti to – snášej to, má krásko.“
Autorka je ruská novinářka, redaktorka režimem zrušené stanice Echo Moskvy
