Šepot i pískání z vesmíru: Objev českých vědců může zachránit miliardové satelity před radiací
Elektromagnetické vlny na slyšitelných frekvencích - přezdívané vesmírné cvrlikání - projevující se jako šepot, pískání nebo právě cvrlikání, mají pevné a pravidelné prostorové a časové rozložení. K tomuto závěru dospěli vědci z Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd ČR a Univerzity Karlovy. Studie byla publikována v časopise Nature Communications, v tiskové zprávě o ní informovala Akademie věd. Poznatky podle vědců mohou přispět ke zpřesnění předpovědí radiačních podmínek na oběžné dráze, kde pracují telekomunikační družice, což je může pomoci lépe chránit před náhlými nárůsty radiace.
Elektromagnetické vlny ve stejném rozsahu kmitočtů jako zvuky, které slyšíme, podle vědců významně ovlivňují vnější radiační pás Země, ve kterém operují satelity pro televizní vysílání a telekomunikace.
Vědci se ve výzkumu zaměřili především na provázanost prostorového a časového rozložení výskytu těchto vln v závislosti na jejich intenzitě. Při své práci využili rozsáhlé analýzy družicových měření, ze kterých zjistili, že tyto vlny lze nejčastěji nalézt nad místy, kde je na Zemi poledne. Nejsou ale příliš intenzivní. Silné vlny se většinou nacházejí nad místy, kde je krátce po půlnoci. Dlouhodobě se v průměru nejsilnější vlny vyskytují nad ranní oblastí.
Vesmírné okolí Země je vyplněno řídkým plynným plazmatem skládajícím se převážně z kladně nabitých protonů a záporně nabitých elektronů. Jejich pohyby výrazně ovlivňuje magnetické pole naší planety. To dokáže zachytit vysoce energetické částice do radiačních pásů, v jejichž vnější části obíhají umělé družice Zemi přesně za jeden den, takže stále visí nad jedním místem na jejím povrchu.
Díky tomu stačí na takovou družici namířit směrovou telekomunikační nebo televizní anténu, což zajistí proudění dat. Pokud se však na oběžné dráze družic prudce zvýší radiace, může to vést k jejich poškození nebo zničení. K velké proměnlivosti vnějšího radiačního pásu výrazně přispívají právě elektromagnetické vlny na slyšitelných kmitočtech, které vznikají nestabilitami plazmatu.
Zjištění, že se tyto vlny v čase i prostoru řídí pevným řádem, je důležité pro další vývoj předpovědních modelů radiace v oblasti geostacionární oběžné dráhy. Může to pomoci lépe předvídat náhlá zvýšení radiace, a tím i lépe chránit telekomunikační a televizní družice před poškozením.
