Antonie Formanová: Když jsem viděla restaurovaný Přelet nad kukaččím hnízdem, brečela jsem jak želva
„I obyčejné vstávání v tramvaji a ohleduplnost vůči starším pomůže. Vidím nápomocné lidi a milé chování každý den,“ řekla Reflexu herečka a režisérka Antonie Martinec Formanová, patronka Sue Ryder, oficiálního neziskového partnera 59. ročníku MFF Karlovy Vary, který lidem dopomáhá ke klidnému a důstojnému stáří. Hovořily jsme o programu Sue Ryder v rámci festivalu, ale i o tom, jak Antonie Martinec Formanová vnímá stáří v rodině, jak si užívá atmosféru ve Varech a co chystá po divadelních prázdninách.
Česká nezisková organizace Sue Ryder už sedmadvacet let pomáhá seniorům, když stáří začne přinášet starosti, a podporuje také ty, kteří doma pečují o své stárnoucí blízké. Vy patříte mezi osobnosti, které Sue Ryder podporují a mediálně zviditelňují. Jak sama vnímáte postoj české veřejnosti ke starým lidem obecně?
Se Sue Ryder spolupracuju a sleduju jejich činnost už delší dobu – jejich aktivity jsou blahodárné a díky dobročinným obchůdkům, které mají po Praze, je zná spousta lidí. Můžete tam přinést, co chcete darovat, aby si to někdo jiný mohl koupit, a výtěžek jde právě na pomoc lidem v pokročilejším věku, aby mohli stárnout důstojně. Sama tam často nosím věci, zejména šatstvo. Pokud jde o postoj tuzemské veřejnosti ke starým lidem obecně, nejsem schopna generalizace. Jen doufám, že vnímám správně, že se na staré lidi bere velký ohled v rámci zdravotní a sociální péče. I obyčejné vstávání v tramvaji a ohleduplnost vůči starším pomůže, vidím nápomocné lidi a milé chování každý den, je to ostatně přirozené, starat se o znevýhodněné. Pečujících organizací u nás existuje mnohem víc než jen Sue Ryder a je to moc dobře.
Máte vy sama osobní zkušenost s péčí?
Tři ze čtyř prarodičů mi odešli, když jsem byla poměrně mladá. O dědečka Stránského (Jiří Stránský, spisovatel, scenárista, dramatik a překladatel, zemřel před šesti lety; pozn. red.) jsme pečovali, ale ne takto intenzivně. Poslední čas býval v nemocnici, kam jsme za ním dojížděli, a já mu s mamkou připravovala různé dezerty. On na ně pěl chvalozpěvy, že ho udržují při životě… Děda do poslední chvíle odjížděl z nemocnice spíše jako z prázdnin, byl taková chodící síla. Dědeček Forman zemřel ještě o rok dříve než děda Stránský, v roce 2018. On sám už poslední roky necestoval a my jsme také nemohli dojíždět nijak pravidelně, ale v kontaktu jsme byli průběžně stále a jemu se veliké a láskyplné péče dostávalo také od jeho ženy Martiny. Je to takový asi přirozený vývoj, kdy najednou začnete vnímat, že chcete být s tím člověkem víc v kontaktu, mít o něm větší povědomí. Vnímám to tak i u svého posledního prarodiče, babičky Věry Křesadlové, a čím dál víc si vážím společného času, co spolu trávíme. S intenzivní péčí doma ale zkušenost nemám a přijde mi skvělé, že právě Sue Ryder tuhle pomoc a také potřebné rady poskytuje. Je dost možné, že kdyby se náhle někdo z rodiny roznemohl a potřeboval nepřetržitou péči, asi bych sama rychle nevěděla, jak s tím naložit.
Jaký program má Sue Ryder tady ve Varech? Kde je najdeme a co od nich můžeme čekat?
Čekat od nich můžeme jen to nejlepší: neziskovka Sue Ryder má ve Varech po dobu festivalu svůj stánek ve festivalové zóně u Smetanových sadů, kde si můžete něco koupit, stejně jako ve zmiňovaných obchůdcích v Praze. Mají prodejní hrnečky s logem, ale i krásné autorské i upcyklované věci mladých českých návrhářů a designérů, třeba od mojí kamarádky šperkařky Janji Prokić, jejíž kousek je také součástí aukce. Podívejte se na instagram a facebook Sue Ryder, kde probíhá aukce, jejíž výtěžek půjde právě na podporu Sue Ryder a péče o staré lidi. Já na ni věnovala jeden ze svých oblíbených kousků, konkrétně šaty ze svých státnic. I pokud člověk nechce nakupovat, najde na webu darekprosueryder.cz číslo účtu, kam lze přispět. Přímo u nich na stánku, ale i na spoustě koncertních pódiích, kinech nebo barech po Varech najdete průhlednou kasičku s jejich logem, i s QR kódem, pokud člověk nemá u sebe hotovost.
Plánujete si nějak svoje stáří?
Peníze na stáří si zatím neukládám, ty si chystám spíš na bližší budoucnost. Ale v souvislosti s tím, že jsem letos patronkou Sue Ryder, se o stáří víc bavím s lidmi a víc nad ním přemýšlím. Moc bych chtěla dospět k takovému tomu poklidnému stáří, ideálně někde na chaloupce. Jsem velkou milovnicí křížovek, takže doufám, že jednou, ve stáří, budu takovým mistrem křížovek, jakým byl můj dědeček Stránský. Ten už ani nepotřeboval vyplňovat všechna políčka a jel rovnou jen tajenku. Dokonce jsem se nedávno vrátila i k sudoku!
Myslela jsem, že obojí je generační věc!
To je fakt, ale o mně se říká, že jsem stará duše, možná je luštění jedním z příznaků.
Co je u vás nového, co plánujete do konce roku, na co se těšíte?
Těším se na prázdniny! Mám opravdu volné divadelní prázdniny, žádné hraní ani natáčení, takže si dělám naděje, že si trošku odpočinu. Zároveň se moc těším i na novou sezónu, která nás s Dejvickým divadlem čeká v Galaxii, protože budeme rekonstruovat naše stálé divadlo – na rok budeme v novém prostoru na Hájích. V Galaxii vzniká kulturní centrum, bude tam i Divadlo Minor, festival 4 + 4 dny v pohybu a několik dalších souborů. Snad v místních probudíme kulturní vášeň! Těším se také na podzimní natáčení debutu Milady Těšitelové Zvíře. Je to takový experimentálnější film, bude v něm hrát mimo jiné Vojta Vodochodský, za kamerou bude stát Filip Marek, producentkou je Julie Žáčková. Jde o film s hororovými prvky, což mě láká, a zároveň o metaforu mateřství. Mladá holka zjistí, že nebude zapadat do pomyslné škatulky ideální matky a manželky, jak se od ní očekává.
Karlovarský filmový festival se chýlí ke konci, zbývají poslední dva dny. Jak jste si ho užila?
Byla jsem jeho první čtyři dny trochu nachlazená, ke konci jsem skoro nemohla mluvit – zrovna v den, kdy jsem tu hrála loutkovou pohádku pro děti… Ale nějak to dopadlo, zaplaťpánbůh. Užila jsem si díky patronství Sue Ryder poprvé jinou funkci než spojenou vyloženě s filmem, bylo to pro mě obohacující. Lidé z téhle konkrétní neziskovky jsou moc milí a starostliví, takže to šlo samo. A společně s tatínkem, manželem a sestrou Emílií jsme se šli podívat na restaurovanou verzi jednoho z dědečkových nejlepších filmů, Přeletu nad kukaččím hnízdem, kterou uváděli Michael Douglas a producent Paul Zaentz ve Velkém sále. Strašně jsem se dojala, brečela jsem jak želva. Ten příběh má moc člověka obrovsky zasáhnout. Druhý den se k nám připojil i strejda Matěj Forman, protože s tatínkem ve Velkém sále uváděli film Jaroslava Papouška Ecce Homo Homolka, v kterém hráli malá dvojčata. Kromě toho všeho jsem stihla vidět i pár soutěžních snímků a všechny se mě nějak dotkly.
