Ta kniha je reklamou na Chorvatsko. Producent a herec Mike Downey ve Varech pokřtil svůj bestseller
Nejen filmy živy jsou Vary. Román Istrijské zlato je reklamou na Chorvatsko a jeho dějiny – a napsal ho „chlápek od filmu“, uznávaný britský producent, scenárista, herec, předseda Evropské filmové akademie a nyní už i spisovatel. Když Mike Downey (65) na včerejším křtu českého vydání svého obsáhlého historického románu hned v úvodu ukázky, kterou četl, zařval do plného sálu karlovarského KVIFF.Parku „English motherfucker“, publikum se uleklo a rozesmálo zároveň. A to se čtenářům Istrijského zlata stane nad téměř pětisetstránkovým románem mnohokrát.
Přitom nejde o paměti, které by producent bezmála stovky filmů rozhodně napsat mohl. Je to totiž náramný bavič a má o čem vyprávět; spolupracoval třeba s polskou režisérkou Agniezskou Holland (hned na třech snímcích), s Peterem Greenawayem, Stephenem Daldrym nebo Fridrikem Thorem Fridrikssonem. A také se slovenským producentem a režisérem Rudolfem Biermannem a vycházející hereckou hvězdou tuzemské kinematografie Josefem Trojanem, kteří spolu s ním a s jako vždy distingovaným moderátorem Sašou Michailidisem bezmála hodinu seděli na pódiu a knihu vydanou péčí nakladatelství Ikar v závěru pokřtili. V publiku seděl dokonce i německý herec Idan Weiss, jenž hraje Kafku ve stejnojmenném snímku, který Downey jako producent natáčí s Agnieszkou Holland. Během MFF Karlovy Vary se křtily už lecjaké knihy, ale takto ambiciózní nepamatuji, stejně jako tak zábavný křest.
Megalomanský plán: 3 x 3 romány
Literární debut Mikea Downeyho, historický thriller Istrijské zlato, z tři roky starého anglického originálu pro nakladatelství Ikar přeložil Václav Procházka a podle Downeyho jsou práva na překlad prodána zatím do dvaceti jazyků, distribuována pak kniha bude v šedesáti zemích světa (překlad do arabštiny prodáváte v pětadvaceti státech, vysvětlil). Děj se odehrává na chorvatské Istrii a propojuje tři časové roviny: římskou éru, druhou světovou válku a mezilidské vztahy v roce 2019, tedy vlastně v současnosti. Ústředním motivem je tajemství istrijských lanýžů, které formuje lidské osudy napříč staletími. Část textu karlovarskému publiku přečetl jeden z kmotrů knihy, herec Josef Trojan, s nímž Downey spolupracoval na filmech Šarlatán a Kafka, a posléze přečetl pasáž v angličtině i sám autor.
„Proč jsem se rozhodl pokrýt tři časová období?“ začal Mike Downey zeširoka o mnohovrstevné historické fresce, která sleduje jak osudy gladiátorů v arénách, tak partyzány za druhé světové války. „Ve svých šedesáti letech jsem se ocitl na určité křižovatce a uvědomil si, že mě celý život vedl k tomu, abych napsal román. Vždycky jsem chtěl psát, moje práce mě od toho ale vždy odrazovala. Ve filmu a literatuře jde ovšem primárně o to samé – vyprávět příběhy. Nechtěl jsem však, aby to byla nějaká brožurka začátečnické prózky, byl jsem ambiciózní a chtěl tři romány v jednom. A když už jsem byl v tom, co kdybych napsal celkem tři třídílné romány, které by nesly tři barvy Istrie, totiž modrou, černou a zlatou?“
V každém díle má být zrnko naděje
A tak se také stalo. První román, Istrijské zlato, je podle autora ponaučením o chamtivosti a pochválili jej literární kritici v The Times i v Guardianu. Druhá část, věnovaná černé barvě, je dopsána a v říjnu vyjde v angličtině, bulharštině, srbštině i chorvatštině; týká se nenávisti. V roce 2026 přijde istrijská modř, román věnující se především místní korupci. „I když to zní biblicky,“ říká Mike Downey, „doufám, že to může být vážně zábavné prázdninové čtení.“
To potvrzuje jeho kamarád Rudolf Biermann; producent Kawasakiho růže, Nevinnosti, Masaryka či Cigána a režisér chystané komedie Pod parou byl dokonce jedním z prvních, kdo četl rukopis: „Poté, co mi ho Mike poslal, jsem mu zavolal: ,Věděl jsem, že jsi solidní novinář, tak jsme se poznali před necelými čtyřiceti lety, a věděl jsem taky, že jsi poměrně talentovaný herec malých rolí. Věděl jsem, že umíš najít dobré filmy, kterým pomůžeš víc či míň, aby vznikly – asi 50 % jeho filmů stojí fakt za to! Ale nevedl jsem, že jsi tak dobrý spisovatel!ʻ Napsat tohle není žádná legrace. Mike nepotřebuje psaním vydělat peníze, píše pro zábavu. Jeho kniha vypovídá velmi křehce o tom, jak se dějiny stále opakují a jak se z toho my lidé nedokážeme vymotat.“
I Josef Trojan se přidal se slovy chvály: „Ta kniha je neuvěřitelnou schránkou historických fakt a kontextů, což může znít nudně, ale není to tak. Dlouho jsem takovou knihu nečetl. Tak skvěle vykresluje lokality a zvyklosti, že byste na Istrii okamžitě chtěli odjet. Chtěl jsem si tu knížku přečíst na jachtě, ale můj parťák Zdeněk Piškula si zlomil nohu, takže jsem ji četl na Istrii v posteli, kde na mě vál letní vítr. Je to velmi vtipná a zároveň romantická kniha, ve které je naděje. Myslím, že v každém uměleckém díle má být zrnko naděje a tady je těch zrnek istrijského písku plných naděje hodně.“
Kreativita nemá datum spotřeby
Proč jsou spojujícím motivem právě zvláštní, gurmety vyhledávané houby? „Protože lanýže jsou záhada. Po staletí si lidé kladou otázku, nikdo neví, kde se vzaly, proč rostou pod zemí. Byly to mytologické, magické houby, které vzbuzovaly pozornost. Istrie je po italském Piemontu a po Perigordu ve Francii nejvýznamnějším producentem lanýžů. Lanýž i ve filmech často bývá záminkou, zástěrkou, krytím pro to, vyprávět příběh. Mívaly různý vliv a různou hodnotu a ta je v románu, a nejen v něm, předmětem touhy," vysvětluje autor.
A přemýšlel jste jako spisovatel, nebo jako producent?, ptá se ho moderátor s tím, zda se před čtenáři má odvíjet film. „V mých očích je ta kniha velmi filmová, snažím se tak psát. Mám rád věci pod kontrolou. Hodně. Můj první draft byl proud vědomí, základ pro filmový scénář. Řeknu si: mělo by se stát tohle, oni řeknou tohle, měl bych tam dát scénu, kde si řeknou tohle a tohle. Až pak jsem napsal skutečný první draft. Nemám ale zájem na tom, aby se podle ní natočil film nebo seriál. Konečně jsem našel místo, kde nemusím tak jako u filmu sloužit v armádě jako pěšák, kde můžu být ostřelovačem a vlkem samotářem,“ konstatoval o své nově objevené vášni pro psaní Downey.
„Chci, abyste si odsud odnesli ponaučení, že když já můžu po šedesátce napsat knihu, dokonce tři, můžete vy taky. Kreativita nemá datum spotřeby. Neexistuje nic takového jako příliš pozdě,“ řekl s připomínkou pozdních kariér Raymonda Chandlera a Charlese Bukowského; ostatně i Daniel Defoe vydal Robinsona Crusoe v roce 1719, když mu bylo 59 let. „Neexistuje nic takového jako příliš pozdě!“
Benešov je díra, nejezděte tam!
Kromě literatury nebylo možno nedotknout se filmu a karlovarského genia loci. Mike Downey je s karlovarským festivalem spjatý již několik let, v rozličných sekcích zde představil okolo patnácti filmů. „Loni jsem na karlovarský festival dovezl snímek ze zákopů Real Oleha Sencova, každý rok tu něco mám. Strávil jsem ve Varech velkou část života a jsem za to vděčný.“
„Do Československa jsem poprvé přijel v roce 1983 nebo tak nějak,“ vzpomínal. „Strávil jsem tu dohromady jistě víc než rok svého života: natáčením filmů, častým zajížděním do tohoto zeleného údolí našeho filmového festivalu a tak podobně. První film, který jsem u vás natočil, se jmenuje Sedm dní života (2000), byl to horor a nestál za moc. Druhý film, který jsem tady dělal, byla Josefína (rovněž 2000), kterou režíroval spisovatel Rajko Grlić a napsal váš skvělý spisovatel Alex Koenigsmark. Hned v druhém natáčecím týdnu se nám režisér zranil, a protože jsme ho nechtěli nahrazovat, celé to režíroval z nemocničního lůžka, to byla legrace,“ vzpomíná muž, který dle svých slov propadl dílům Juraje Jakubiska, s nímž spolupracoval na výpravném fantasy hororu Bathory. „Další film, Mrtvou hlídku (2002) s Jamiem Bellem, hvězdou snímku Billy Elliot, a Andym Serkisem čili Glumem z Pána prstenů, jsem točil v Benešově, kde jsem strávil tři měsíce života. Nejezděte tam, pokud nemusíte, je to noční můra. Natáčeli jsme to na parašutistické základně a hloubili tam zákopy z první světové války, to nebyl zrovna ráj.“
Dlužno říci, že moderátor Saša Michailidis se Benešova zastal s tím, že i v tomhle městě se za čtvrt století jistě mnohé změnilo k lepšímu. Stejně jako na lanýži proslulé Istrii. Anebo ne? Istrijské zlato leccos napoví.
