Princezna kosmolesba: Popkulturní anarchismus, který převrací genderové stareotypy
Vesmír je queer a animace nikdy nebyla svobodnější než v téhle sci-fi komedii, která letos rozesmála Berlinale. Za australským animovaným úletem stojí talentovaný pár lesbických tvůrkyň – režisérky a scenáristky Emmy Hough Hobbsové a Leely Vargheseové, zkušené rekvizitářky převážně u hororů v prvním a režisérky krátkých filmů v druhém případě – a producent Tom Phillips. A jejich společné dílo je manifestem radosti, vzdoru a popkulturního anarchismu, jenž s gustem převrací žánrové i genderové stereotypy naruby.
Příběh? Věčně ubulená, úzkostná, od reality odtržená závislačka a energetický upír (tak aspoň princeznu Sairu zpočátku vnímáme my, ženy z generace X) se vydává z metropole Klitopole na galaktické dobrodružství, aby zachránila svou expřítelkyni, drsnou Kiki, ze spárů nebezpečných incelů známých jako Straight White Maliens. Ano, čtete správně, tahle satira si na politickou korektnost hraje po svém a s gustem. A do toho se zaplete naivní gay-popová idolka Willow…
Už od prvních minut je jasné, že tu nejde o žádné uhlazené coming-of-age drama, ale o výbuch barev, vtipů a referencí, jež vás zasáhnou rychleji než laserová střela – pokud jste tedy příslušníci generace Z a mladších a znáte memy a jste na instáči atd.
Animace je minimalistická, ale nápaditá – kombinace retroestetiky, ručně kreslených pozadí a digitálních glitchů. Tvůrkyně zřejmě vyrůstaly na japonské mahó šódžo manze Sailor Moon – pro starší a pokročilé: v devadesátkách frčely japonské komiksy s magickými dívkami –, na upírské sérii Svítání a na kultuře youtubových memů – odkazů k nim je tu pěkná řádka.
Režie: Emma Hough Hobbsová a Leela Vargheseová / Austrálie 2024
