Video placeholder
Trailer k filmu Pobuda | Zdroj: Kviff.com

Pobuda: Žebrota a drogy aneb Toulání po Londýně není žádná velká romantika

Diskuze (0)

Mladík Mike (Frank Dillane) se toulá po Londýně. Už pět let. Není to žádná velká romantika. Žebrá, fetuje, pije; prostě přežívá, jak se dá. Od prvního záběru je však jasné, že Mike nepůsobí jako úplný loser, nepláče nad svým osudem.

Když ho známý Nathan (Har­ris Dickinson) okrade o peníze, v Mikeovi bouchnou saze. Skončí ve vězení a trest si bez větších komplikací odkroutí. Dostane ubytování a práci v hotelové restauraci. Sám by sice radši provozoval luxusní autodopravu, zatím se však zdá, že bude trpělivě řídit i provoz na grilovací plotně. Zdá se, že Mike je na dobré cestě zařadit se do společnosti. Jenže potom stačí, aby se potkal s chlapíkem, za jehož napadení šel do vězení. Nedokáže se ovládnout a opět bouřlivě zpřetrhá všechny sociální vazby. Přijme práci u popelářů, kde potká sympatickou travellerku Andreu (Megan Northamová). Večírek u ohně se zvrhne, když Mike podlehne vábení ketaminu.

Letos se na festivalu v Cannes sešlo hned několik debutů slavných herců a hereček – své prvotiny promítly i Kristen Stewartová nebo Scarlett Johanssonová. Nakonec to byl právě Pobuda Har­rise Dickinsona, jenž si odnesl cenu: Frank Dillane vyhrál trofej pro nejlepšího herce v sekci Un certain regard. Pobuda byl také nejlepším filmem sekce dle hodnocení mezinárodních novinářů sdružených v nezávislé porotě FIPRESCI.

Harris Dickinson ve filmu uchovává odkaz sociálně kri­tických snímků Kena Loache ­anebo Andrey Arnoldové. Ostatně sám taky sehrál otce-flákače v ceněném britském filmu Svět podle Georgie (2023). I ve své herecké kariéře má Dickinson evidentní slabost pro nonkonformní hrdiny: vzpomeňme jeho modela Carla v satiře Trojúhelník smutku (2022) anebo mladíka Samuela, který v Babygirl (2024) svede Nicole Kidmanovou. Ve svém režijním debutu jde Dickinson ještě dál, když hledí na samotný okraj společnosti. Zároveň tato místa nevykresluje s falešným sentimentem, raději snímek špikuje surrealistickými výjevy, jež evokují Mikeovo hledání vlastní duše.

Frank Dillane odvádí coby Mike životní výkon, dává průchod živelným impulsům a těkavosti, přitom jej Dickinson nenechá sklouznout k manýře. Zatímco režijní pokusy většiny herců jsou v lepším případě spíše drobnými libůstkami, Harris Dickinson může mít v budoucnosti skutečné dilema. V necelých třiceti letech totiž zvládne jak bravurně hrát, tak sebejistě vyprávět emocionálně komplikovaný příběh. Jakému směru dá přednost?

Režie: Harris Dickinson / Velká Británie 2025

Začít diskuzi