Obranný průmysl prosperuje, ale musí rychle inovovat
Pro české zbrojovky i pro další firmy, které dodávají své výrobky a služby armádám doma i v zahraničí, nastaly časy hojnosti. Nemusí to ale vydržet věčně, je potřeba sledovat rychlé změny ve způsobu válčení, tlak na širší využití moderních technologií a rychle inovovat.
Listování v letošním vydání magazínu o nejbohatších Češích a Slovácích, který tradičně v létě vydává zpravodajský ekonomický deník e15, bylo pro zbrojaře stejně jako pro firmy, jež vyrábějí materiál pro vojáky, procházkou rozkvetlou zahradou. Dobrá závlaha ve formě investic, schopnost růst i při tvrdé konkurenci, nestabilní situace ve světě (v našem případě zejména kvůli válce na Ukrajině), růst výdajů na obranu v rozpočtu státu, vysoká poptávka ze zahraničí i vlastní akvizice zbrojařů v cizině přinesly obrannému průmyslu výborné výsledky. V první desítce nejbohatších skončili Michal Strnad (Czechoslovak Group) a Martin Drda (STV Invest). V seznamu dále najdeme Richarda Hávu (Omnipol) a René Holečka (Colt CZ Group SE), ale také Geralda Rausnitze ze společnosti Meopta, která také zásobuje armádu. K tomu připočítejme ještě stovky jiných firem a institucí, jež se v žebříčku neobjevily, ale také profitují na posilování obrany a vyšších obranných výdajích.
Vypadá to dobře a ono to dobré skutečně je. Dokazují to i příběhy a informace, které najdete v této speciální příloze Reflexu o obraně a bezpečnosti. Žádné zlaté časy ale netrvají věčně.
Postupujme vpřed
Evropa včetně České republiky tvrdí, že agresívní putinovské Rusko představuje pro náš kontinent existenční hrozbu. To není žádná novinka, ale vojenské investice byly léta hodně skromné. Politici se dlouho zdráhali vynakládat na zbraně větší částky. Bylo skoro tabu o tom přesvědčovat veřejnost. Situace se zejména vlivem války na Ukrajině, ale i po tlaku amerického prezidenta Donalda Trumpa, jenž tvrdě požadoval po zemích NATO daleko vyšší výdaje na obranu, razantně změnila. Mnoho let porostou výdaje na obranu také v České republice. To udrží ve hře i vysoké sázky na obranný průmysl. Zda to bude tolik peněz, kolik bylo slíbeno, ještě nevíme, záleží na nové vládě. Že to bude rozhodně víc než v minulosti, je ale jistota.
Ovšem vzhledem k postupujícím technologickým změnám a revoluci ve válčení je pro obranný průmysl, vědce, akademickou sféru i všechny aktéry ve vyzbrojování nutné daleko více a pružněji investovat do inovací. Protože ani to dobré z tradičních zbraní, které se v Česku vyrábějí, nemusí za pár let uspět na trhu. Jak vidíme na Ukrajině i jinde, požadavky vojáků se mění závratnou rychlostí. Co bylo hitem před třemi lety, už „nefrčí“. Stále častěji se totiž využívá umělá inteligence, systémy jsou sofistikovanější a postupně se přibližujeme k automatizovanému válčení. Na to musí reagovat i obranný průmysl.
Aby byly v souboji s našimi soupeři i nepřáteli (a že jich je ve světě momentálně hodně) misky vah trvale vychýleny ve prospěch demokratické Evropy a států Severoatlantické aliance, musí se i v Česku dál zvyšovat zbrojní produkce. Měly by se objevit i nové produkty s vysokou přidanou hodnotou. Zadávání veřejných zakázek, protože většinu zbraní pro armády nakupují státy, je potřeba urychlit. Byrokratické procedury omezit. Banky musí ochotněji zbrojařům poskytovat půjčky, což kdysi nedělaly rády. Evropský kapitálový trh se musí rozvinout a otevřít pro výrobu zbraní. Evropské země by měly na jednotlivých projektech více spolupracovat, protože zatím je výroba moc roztříštěná. To je mnoho výzev minimálně na deset příštích let. Když jde ale o bezpečnost země, nelze váhat.
