Když před čtvrtstoletím přijel pražský rodák JAN ŠKOLNÍK (50) poprvé do Broumova, nevěděl o něm vůbec nic. Brzy mu však toto sedmitisícové městečko na severovýchodě Čech a jeho okolí učarovaly a mladý byznysmen zde zapustil kořeny. Vedle řízení rodinného podniku založil se svou ženou Agenturu pro rozvoj Broumovska a pustil se do zviditelňování a povznášení tohoto opomíjeného regionu. V rozhovoru pro Reflex popisuje místní specifika.
Jak jste se dostal z Prahy až sem, do Broumova?
Je tady továrna na výrobu filtračních desek a žáruvzdorných materiálů, kterou jsme v roce 1998 s otcem koupili a jako začínající manažer jsem ji dostal na starost řídit. Teď už více než polovinu svého života žiji tady.
Ještě než jste vůbec do Broumova přijel, co jste o něm věděl?
Vůbec nic. I proto pro mě byla první cesta do Broumova daleká. Dnes už vím, že je to kousek, a především, že když je dobrý důvod se někam vydat, vzdálenost nehraje takovou roli. Další tři nebo čtyři roky jsem pak město a jeho okolí moc neřešil, protože jsem se soustředil na podnikání, abych postavil továrnu na nohy. Teprve až pak jsem pomyslně zvedl hlavu a rozhlédl se po okolí.
Co bylo oním pomyslným spouštěčem, abyste vstoupil do zdejšího veřejného života a – jak říkáte – rozhlédl se po okolí?
Pozvání k diskusi nad rozvojem města tehdejší starostkou Libuší Růčkovou. Na začátku jsem neměl představu ani cíl něco měnit. Spíš jsem viděl příležitosti a překvapovalo mě, jak často slyším „to by tady nešlo“. Říkal jsem si, že to není možné, pojďme to alespoň zkusit. A tak jsme založili sdružení Agentura pro rozvoj Broumovska a jeho prvním projektem byly webové stránky broumovsko.cz. Následně jsme s kolegy podnikateli diskutovali, že pokud bychom měli investovat do rozvoje zdejšího prostředí a kvality života, dává smysl se zaměřit na to, co máme v moci, co jsme schopni ovlivnit. A jednou z mála takových oblastí je kultura. Shodli jsme se, že skrze investice do ní můžeme docílit i socioekonomických změn.
Když jste se pustili do provozování webu a investic do kultury, šlo to od začátku hladce, nebo jste se museli obrnit trpělivostí?
Po dvaceti letech fungování Agentury pro rozvoj Broumovska jsme vyhodnotili čtyři atributy, které je potřeba aplikovat do práce ve veřejném prostoru. A právě trpělivost je jedním z těchto atributů.
A ty zbylé tři?
Máme je pojmenovány jako spolupráce, odvaha a inspirace. Ten čtvrtý atribut vnímáme tak, že se neuzavíráme světu. Chceme hledat inspiraci v zahraničí, ale máme ambici dělat věci tak, aby to mohlo inspirovat někoho dalšího. Naším posláním je iniciovat tvůrčí spolupráci pro sebevědomější Broumovsko, věříme, že každé místo může přispívat ke kultivaci světa.
Posuňme se v našem rozhovoru přímo k Broumovu a jeho památkám. Pro mě vždy byl dominantní či zásadní stavbou zdejší klášter. Jak se vám pracuje na rozvoji města a jeho kultury při vědomí, že máte v zádech takový skvost?
My jsme vstoupili do broumovského kláštera jakousi přirozenou cestou. Povedlo se dosáhnout jeho rekonstrukce, ale klášter náleží benediktinskému řádu a po nějaké době jim ho zpátky předáme. Ano, vnímáme, že je výraznou atraktivitou či magnetem města, ale naše činnost se zdaleka netýká jen kláštera. Atraktivita celého města je významná a roste.
Když sem jezdím ze směru od Krkonoš a vidím zdejší vesničky a krajinu kolem Broumova, tak ji charakterizuji jako „Bohem zapomenutý“ kraj…
No vidíte. Já dnes spíš říkám, že to je „promodlený nebo požehnaný kraj“. Vliv benediktinského řádu byl a vlastně i je veliký. Možná za váš pocit může charakteristický typ osídlení. Tady jsou totiž typické lánové obce, které se táhnou kolem potoků a jsou často zaříznuty v údolích toků. Toto uspořádání, kdy mnohé vsi nemají typické centrum nebo náves, evokuje i obrovskou prostornost, možná opuštěnost.
Pro návštěvníky Broumova připravujete jak expozice v klášteře, tak i kulturní program. Jak probíhá jeho tvorba či příprava?
V klášteře se letos po loňském úspěšném vystavení faksimile Codexu Gigas zaměřujeme na další zkvalitnění samotné interpretace a připravujeme výstavy na další roky. Každý projekt má své dramaturgy. Já se spíš snížím přidávat hodnotu, kterou je pro nás zapojování místních lidí a inspirace. Náš největší a nejstarší projekt je festival Za poklady Broumovska. Festival má od svých počátků ambici přinášet sem do regionu velmi kvalitní interpretaci komorní hudby a zároveň jsme si stanovili cíl postupem času vytvářet i originální program, který je inspirován regionem, nebo spolutvořit s místními. A to se nám daří, což je pro mě největší radostí a zároveň velikou odměnou.
Chystáte něco takového i pro letošní rok?
Ano, festival letos nabídne tři premiéry letošního rezidenčního skladatele Jana Kučery. Jednou z nich bude písňový cyklus s tematikou broumovské krajiny, historie a kultury, který zazní v provedení sourozenců Lukáše a Daniela Klánských (klavír a baryton). A také rád pozvu třeba na premiéru dětské jazzové operky, která proběhne už 14. června a jmenuje se O ztracené vodě. Autorkou je skvělá jazzmanka Štěpánka Balcarová a režie se ujal Matěj Forman.
Lidé, kteří mají Broumov rádi a pravidelně sem jezdí, hovoří o tom, že toto místo má svůj nezaměnitelný genius loci. Jak byste ho popsal vy?
Neumím ho úplně popsat, nemám často slova. Mám pocity a příběhy těch, kteří k nám jezdí a vyprávějí nám o tom. Co je zřejmě na tomto regionu nejcennější, je jeho vnitřní klid. Na jedné straně má takovou zvláštní křehkost a současně nezdolnost, jež nás inspiruje přidat ruku k dílu. Máme zkušenost, že když k nám lidé přijedou, dokážou se zklidnit a odpoutat od rychlého světa, ve kterém žijeme. A když tady s námi jsou měsíc, což se například stává našim uměleckým rezidentům, tak jsou schopni zpomalit na naše tempo a začít objevovat náš život.
Broumov není jenom kultura, památky nebo klášter, ale jsou to i krásné přírodní scenérie v jeho okolí. Stěny, Stolové hory nebo skoro nedotčená příroda. Jak tyto přírodní kulisy dokreslují atmosféru místa jako celku a nakolik ji ovlivňují?
Myslím, že velice významně. Když jsme hledali pro region „claim“, použili jsme „Kraj pískovcových skal a barokních památek“. Řekl bych, že je unikum, když jsou obě věci takto blízko u sebe. Máte mnoho míst, jež jsou bohatá na baroko, a pak mnoho míst, která mají bohatou přírodu. Ale Broumovsko je unikátní právě v tom, že tyto dva intenzívní fenomény jsou na jednom místě.
Dotkněme se na závěr ještě jednoho žhavého tématu, a tím je kandidatura Broumova na Evropské město kultury 2028. Jak jste se vlastně vůbec dostali k tomuto nápadu?
Když jsem ten nápad od kolegyně slyšel poprvé a zjistil více o parametrech soutěže, dal jsem tomu hned maximální podporu. Když jsem zhodnotil desetiletí naší práce, nepřišlo mi to vůbec nepatřičné, že by Broumov, který je opravdu malé město, mohl kandidovat. Soutěž prošla vývojem. Na začátku to byla spíše velkolepá přehlídka umění daného města či země a postupem času se soutěž proměňovala v transformační projekty v oživování prostředí skrze kulturu. Zaměřovala se stále více na menší města či města nějak strukturálně postižená. Tyto typy měst pak dostávaly možnost ukázat, co v nich je. Hodně bychom si teď přáli, aby to dopadlo, protože tím máme možnost dát hlas podobně malým městům a regionům po celé Evropě.
Kdo rozhodl o tom, že jste se dostali do finále?
Rozhodla o tom porota složená z dvanácti odborníků nominovaných Evropskou komisí. Deset jich je ze zahraničí a dva jsou za Česko. Teď nás čeká dopracovat projekt do finálového kola a do konce června ho odprezentovat. Již 30. června se dozvíme, jestli jsme byli úspěšní. Pak budeme mít pět let na jeho realizaci. My tu dobu chceme využít k mnoha věcem – dát nové příležitosti mladým lidem, lépe pečovat o krajinu a přírodu, využít příležitostí pro nové investice, lépe využívat přínosy turistiky a návštěvníkům našeho regionu nabídnout hlubší vhled do jeho života i možnost usebrání jich samotných.
Nebojíte se konkurence Českých Budějovic, s nimiž o tento titul soupeříte?
Nebojím. My jsme s Budějovicemi v takovém zvláštním vztahu, přestože soutěžíme, tak se navzájem podporujeme. Chtěl bych říct, že ať to dopadne jakkoliv, tak jsem přesvědčen, že Broumov i tak zvítězil. Už jen postupem do finálového kola se ukázalo, že malá města mohou mít svůj hlas a hodnotu pro současnou společnost. Evropa nyní hledá způsob rozvoje venkovských oblastí a je to velké téma i pro Českou republiku. A my tady, na Broumovsku, nabízíme svoji specifickou inspirativní cestu, kreativní pouť.
