V roce 2025 bude muset značná část firem vedle svých finančních výsledků finančnímu úřadu odevzdat také tzv. ESG report za rok 2024. V něm budou muset detailně včetně konkrétních čísel uvést například to, jaká je jejich zátěž pro životní prostředí či nakolik ve firmě vládnou férové podmínky. V Česku to nemalé množství podnikatelů nebere dostatečně vážně a hrozí, že na to dojedou.
Největší tuzemské veřejně obchodované firmy, jako jsou banky, automobilky či energetické firmy mají povinnost ESG, tedy výkon firmy v oblasti životního prostředí (Environment), společenské odpovědnosti (Social) a vedení firmy (Governance), řešit už od roku 2017. Od roku 2024 se bude povinnost týkat několika tisíc českých firem a už teď je jasné, že výhledově ESG neuniknou malé firmy, neziskovky či veřejné instituce.
ESG se v první vlně nevyhnou ani dodavatelé největších firem
Co na to firmy? V první řadě odpovídají, že to dá spoustu práce. A mají pravdu. V největších českých firmách na ESG reportech pracují početné týmy. Musejí nastavit měření a sledování desítek veličin a témat, průběžně je sbírat a nakonec vše sepsat. V budoucnu se zpráva bude muset podrobit nezávislému auditu.
Zdůrazním, že přicházející směrnice zatím ukládá pouze povinnost ESG měřit a reportovat, takže lze splnit základní legislativní požadavky, aniž by ve firmě byla jakákoliv snaha o udržitelnost či společenskou odpovědnost. Směrnice tak do značné míry požaduje něco, co by měl dělat každý dobrý hospodář: měřit spotřebovanou energii, množství vyprodukovaného odpadu, znát firemní kulturu a její složení, být fér a transparentní ve vedení a povinnostem vůči státu.
Ve studii, na které jsem se letos podílela, se ukázalo, že v porovnání se západními či severskými zeměmi značná část tuzemských malých a středních firem ESG vnímá jako zbytečnou byrokracii a nejraději by nechala vše při starém. Jenže hodně z nich bude brzy překvapených.
A to proto, že i když povinnost ESG vykazovat budou mít od roku 2025 pouze velké firmy, nevyhnou se tomu ani jejich dodavatelé. V ESG reportech totiž budou muset být zahrnutá data za celý dodavatelský řetězec, a to nehledě na to, jestli pro dodavatele povinnost věnovat se ESG už platí anebo ještě ne. A tak se řadě dodavatelů z řad malých a středních podniků může stát, že budou muset ESG řešit, jinak je odběratel nahradí konkurentem. Už dnes se najdou velké a známé firmy, které ESG zohledňují při výběru dodavatelů. Dělá například Lego, Ørsted nebo Microsoft a zřejmě to budeme pozorovat stále častěji.
Pro firmy, které dodávají do Německa a ESG zatím moc neřeší či dokonce odmítají, může být velkým problémem tamní nový zákon LkSG, který už od 1. ledna 2023 ukládá všem německým firmám nad 3000 zaměstnanců sledovat dodržování lidských práv a vliv na životní prostředí, a to napříč dodavatelským řetězcem. Vzhledem k tomu, že do Německa putuje největší podíl tuzemského exportu a že významná část českého byznysu ESG neřeší, tak je až zarážející, nakolik jsou všichni v klidu.
Odpůrci ESG mají nevýhodu: většinou nejsou mladí
Z průzkumů a poradenské práce pro tuzemské menší i větší mezinárodní firmy jsem si odnesla, že “dobří hospodáři” dneška často ani nevnímají ESG jako “otravnou nutnost”, ale jako příležitost, která jim může v delším časovém horizontu přinést konkurenční výhodu. Mladé generace jsou na životní prostředí a společenskou odpovědnost velmi citlivé. S tím jak se jich rok od roka bude dostávat více trh a rozhodovací pozice, budou mít firmy silné v ESG lepší a lepší postavení na trhu. A to jak na tom spotřebitelském, tak i pracovním, protože pro mladé generace je udržitelnost a odpovědnost firmy zásadní při výběru zaměstnavatele.
Podnikatelům, kteří ESG nechtějí řešit, čas vůbec nepřeje. Jde totiž hlavně o rozdílný přístup mezi generacemi k podnikání s tím, že mladé generace, které jsou na udržitelnost a odpovědnost citlivé, budou jednoho dne ve většině.
Autorka konzultantka podnikové strategie působící na Fakultě podnikohospodářské Vysoké školy ekonomické v Praze
