Překrásná příroda, fascinující folklor, hory i historie: Salcburský Lungau otvírá náruč každému z nás
SALCBURSKÝ LUNGAU je nejjižnějším a nejslunečnějším regionem Salcburska; nádhernou krajinou, kde našinci okamžitě vytanou staré songy a spirituály opěvující krásy přírody. „Čpí tam pot koní a voní tymián,“ zpíváte na polštáři divokého tymiánu, jen místo těch koní vás v kopcích provázejí spíš stáda obrovských stračen. „My pluli dál a dál v zelené lesy,“ zní vám v hlavě, zatímco rozrážíte nahými pažemi ledovou hladinu průzračného jezera. „Na tvůj dům modrý měsíc stále svítí tou svou kulatou bledou lucernou,“ počítáte hvězdy na noční obloze, když odpočíváte na terase po poslední sauně… Lungau máme jen kousek od hranic a byla by věčná škoda jezdit sem stále jen na lyžovačku.
Váš cíl leží pouhých devadesát kilometrů jižně od Salcburku a nejspíš to tu už trochu znáte: místní lyžařské oblasti Katschberg, Grosseck-Speiereck a Fanningberg jsou velmi oblíbené jak mezi sjezdaři, tak u běžkařů, na které tu v zimní sezoně čeká na 150 kilometrů upravených tras vhodných pro klasiku i bruslení. Teď je ovšem léto a naše skupinka kamarádů přijíždí do vesničky St. Margarethen, jejíž hotel Almgut nás bude hostit. Pokoje Almgutu rozhodně nejsou žádné špeluňky, je to luxusní alpský hotel s moderními interiéry, výjimečnou gastronomií a s takovými výhledy, že při výběru pokoje nemůžete udělat chybu.
Dovolím si však radit, pokud jde o sauny: vynechte všechny páry a bylinkové ohřívárny v budově (pokud ovšem nebudete mít kliku a nenamanete se k saunovému rituálu) a z venkovního bazénu nebo přilehlé vířivky rovnou zamiřte do chaloupky na muří nožce. Čeká vás tam saunový masakr, dokonalá výheň s vůní borovic a výhledem na čerstvě posečenou louku s trávou, která je zvláště v tomto regionu bůhvíproč mnohem zelenější než u nás.
Vzhůru do lesů, vod a strání
Na túry lze vyrazit různými směry: Salcburský Lungau je už třináctým rokem oficiálním biosférickým parkem UNESCO a úchvatná příroda je tu na každém kroku. Každá z patnácti vesniček regionu až na jedinou leží více než kilometr nad mořem a skoro na každé turistické trase místními osmi údolími leží jezero, kde se můžete osvěžit – dohromady je tu horských ok přes šedesát. Takže plavky do batohu vždy s sebou, zato svačinku čili po rakousku Jause klidně můžete poněkud zanedbat – mnohé ze sedmdesáti místních horských salaší poblíž značených turistických stezek vám připraví báječnou krmi.
Hned první den si můžete střihnout procházku od údolní stanice lanovky na Grosseck k jezerům Trogalmseen, kříži Peterbauerkreuz a chatě Peterbaueralm (místní saláty, knedlíky i pečeně jsou vyhlášené). Vyveze vás tam tatáž gondola, kterou jste možná v zimě jezdili do srdce populárního lyžařského regionu Grosseck-Speiereck. Nebo vyrazte na jeden z turistických okruhů u Prebersee. V tomto rozlehlém slatinném jezeře žijí mimo jiné chránění raci a taky siveni, které vám v přilehlém srubu Ludelalm nabídnou pečené k obědu či večeři. Jezero ležící v nadmořské výšce 1514 metrů obejdete za půl hodinky, místy půjdete po prkenných lávkách. Pod nimi se hýbe bažina a rašeliniště, tudíž vůkol zuřivě kvete mochna bahenní, rdesno, kokrhel, upolín, nafialovělá orchidej prstnatec plamatý, hořce nebo třeba zvonečníky hlavaté. Místy objevíte samozřejmě i typické masožravky. Vyzujte schválně na chvíli boty a po měkké alpské louce se projděte bosky: je to svérázný, houpavý zážitek, který vás vrátí do dětství.
Něco pro děti
Kousek od rodinné restaurace Ludelalm stojí jakési šibenice s obrázky různých lesních zvířat, ozdobené ranami po kulkách. Řada kladek tu na „oprátkách“ vytahuje vzhůru terče, na jejichž odrazy ve vodě se od roku 1834 vždy na konci srpna, ale často i jindy při soukromých akcích, střílí v místní lidové kratochvíli. Od terčů zrcadlících se na hladině se kulky odrážejí do terčů reálných.
Pak se můžete vydat pár kiláčků do kopce na Preberspitz. Nechoďte, pokud se bojíte krav a motýlů – otakárci, okáči a modráskové vás budou pronásledovat na každém kroku. Krávy, které se mohou stát celkem nebezpečnými zvířaty, doporučujeme nehladit a obcházet, zejména mají-li u sebe telátka. Musíme jim ovšem být vděční, protože kdyby jalovičky pastviny nespásaly, neprošlapávaly a nehnojily, byly by vůkol jen hluboké lesy, ne prosluněné alpské louky. U svačinového prkénka Brettljause a sklenice podmáslí před chatou Preber-Halterhütte, zdánlivý kousek pod vrcholem, si můžete poslechnout ódy na místní hvězdnou oblohu, nerušenou světly civilizace. Poležte si na „slunečním lehátku“, kousek od vás hříbě saje mléko od kobyly a děti si hrají s králíky a kůzlaty – jste v ráji. Cestou zpět pak můžete ve svazích natrhat hrst tymiánu nebo mateřídoušky na sušení, jste-li báby kořenářky.
A propos, pokud jste s sebou na dovolenou nedopatřením přibalili děti, zajděte také do přírodního parku s divokými zvířaty Schlögelberger. Nad vesnicí St. Margarethen se tyčí dvojice architektonicky krásných budov hotelu a restaurace, které rodina Samplových obhospodařuje po staletí. Lamy, kozorožci, jeleni, jelínci sika, svišti – to všechno je na dosah ruky stejně jako vybrané pokrmy, jež si můžete sníst na některé z místních teras i v designově vyšperkovaném restaurantu (ten „parohatý“ lustr nad barem!).
Češi na hrad!
Čórtův hrád, tám strašá! Tady v Lungau ovšem ne, místní hrady Moosham, Finstergrün a Mauterndorf nejsou vůbec strašidelné, naopak zvou k návštěvě. Zkuste posledně jmenovaný: středověká pevnost Mauterndorf má totiž výborného audioprůvodce v češtině. Pohodlně tak na třech desítkách zastávek v rozličných patrech a zákoutích majestátního hradu (jen do hladomorny nás nevezmou, podíváme se do ní pouze proskleným otvorem v zemi) zjistíte, jak se žilo arcibiskupům a pánům i jejich čeledínům. Vyzkoušíte si brnění a historické kostýmy a ocitnete se ve středověku i jinak než díky paření nejmenovaného tuzemského herního megahitu.
Z čtyřiačtyřicet metrů vysoké hradní věže pak krásně uvidíte malebnou ves Mauterndorf, jejíž domy vypadají jako malý skanzen – jak ty nádherné zděné měšťanské, tak menší statky s dřevěnými balkony plnými petúnií a muškátů. Asi byste v obci s šestnácti sty obyvateli nečekali restauraci s michelinskou hvězdou, ale je tu. Jmenuje se Mesnerhaus, provozují ji Maria a Josef Steffnerovi a její sídlo má historické kořeny sahající až do roku 1420. Budova je památkově chráněná a restaurace v ní kombinuje staletou historii s moderní gurmánskou kuchyní na nejvyšší úrovni, s důrazem na regionální a sezónní suroviny. V průvodci Gault-Millau je hodnocena stejným počtem bodů jako aktuálně nejlepší tuzemská restaurace, Papilio Jana Knedly ve Vysokém Újezdě, a najíte se tu v poměru k jiným michelinským restauracím nečekaně lacino – kupříkladu talíř hovězího Wagyu v doprovodu celeru, hořčice, ředkviček a portuláku čili šruchy tu dostanete za 38 eur.
Tradice je nejvíce
Do místního správního centra, obce Tamsweg, si zajeďte prohlédnout malebné náměstí a nakoupit povinné jedlé suvenýry. Ve farmářském obchůdku Kemmtʼs eina se ve směnách střídají zástupci hned šesti sdružených farmářů z okolí: kromě čerstvé sezonní zeleniny a ovoce i masitých a mléčných delikates z místních pastvin tu seženete výtečné pečivo a další výrobky z mouky, ale také lungauskou specialitu Rahmkoch, dezert podobný marcipánu či pudinku, který se připravuje vařením smetany (Rahm), cukru, másla, pšeničné mouky, rozinek a někdy i vanilky nebo citronové kůry.
My ovšem dnes večer do Tamswegu dorazili za jiným účelem, totiž abychom se stali svědky Samsonova pochodu. Obrovská, 113 kilogramů vážící loutka Samsona sedí na ramenou svobodného mládence, dalších osm chlapíků v tříčtvrtečních kožených kalhotách, z podobných oslav dobře známých Lederhose, je k dispozici pro podpírání jak sochy, tak v případě potřeby jejího nosiče. Vyhrává nám objemný pochodující orchestr složený prý jen z Lungauských, prochází špalírem nás přihlížejících širokým bulvárem až na náměstí, kde zahovoří starosta města a Samson zatančí v doprovodu dvou rozkošných menších „živých loutek“, připomínajících Tydlitáka a Tydlitka z Alenky v kraji divů a za zrcadlem. Podobné samsonovské pochody se konají již od roku 1635 a odkazují na starozákonního supermana, Žida Samsona, který dle legendy zabil tisíc Filištínů oslí čelistí.
Plíčky i plaváníčko
Toto nošení Samsona je zapsáno na seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO a měla by na něm být i naše večeře o kousek dál, v tamswegské restauraci Gellnwirt s údajně šestisetletou tradicí, říkáme si žertem. Burgery, řízky, plíčky a vůbec vnitřnosti (na menu je najdete pod názvem Beuscherl a nebojte se té lahůdky!) a všeliká masíčka na grilu se salátem vás připraví na další lungauský den plný zážitků. Ať už nazítří budete stloukat máslo s legendární Resi na farmě Schliereralm v údolí Riedingtal, nebo jen projdete či projedete na elektrokole kolem jezera Schlierersee a pak si na jeho břehu dopřejete Resin geniální Kaiserschmarrn s domácí jablečnou přesnídávkou a podmáslím přímo od zdejších krav.
Z nedaleké dřevěné kapličky svatého Huberta vám možná tak jako nám naživo zahrají muzikanti, až budete v plavkách brázdit vlny jezera a přemýšlet, jak se sem co nejdříve zase vrátit.
