Okolo Hradce. Štýrského. Poznejte jedno z nejkrásnějších rakouských měst a vypravte se za lipicány
Stojíte na zeleném Schlossbergu, zámeckém vrchu, a shlížíte na jedno z nejkrásnějších rakouských měst. Červené střechy historického jádra a běl omítek kontrastují s modernou na řece Mur: uprostřed proudu se blyští obrovská mušle, umělý ostrov Murinsel, a kousek od něj spočívá Přátelský mimozemšťan, totiž oblý, šedomodrý ocelový blob připomínající housenku, místní Dům umění. ŠTÝRSKÝ HRADEC neboli GRAZ, císařské město se středozemním ovzduším, vás okouzlí i dojme, ať cestujete sami, nebo s velkou rodinou. Nebo s podepsaným plakátem Arnolda Schwarzeneggera.
Přijela jsem do Štýrského Hradce s kamarády přímým vlakem z Prahy, jakých jezdí sedm denně (a těch s přestupem ještě víc), a během sedmi hodin pohodlné jízdy si odbyla pracovní den. A samozřejmě zajistila Graz Card na 72 hodin. Těch 44 eur se vám mnohokrát vrátí – Štýrský Hradec je se svými třemi sty tisíci obyvatel druhým největším rakouským městem a nulové či výrazně snížené vstupné do zásadních muzeí a monumentů i veřejná doprava zdarma se budou hodit. Zejména pokud si vyjedete na předměstí, na prohlídku nádherného barokního paláce Eggenberg, který je stejně jako Staré město Graz zapsán na listině kulturních památek UNESCO. Ovšem pozor – po historickém Starém městě mohou tramvají jezdit zdarma všichni!
V rodné posilovně Arnieho S.
Bydlíme v centru centra, jinak se to říct nedá. V Grandhotelu Wiesler na břehu Muru, hned naproti olbřímímu blobu Kunsthausu, bydlívá i herecký (a možná taky politický, zejména co do postoje k ruské agresi) idol většiny naší skupinky. „Když přijede do Grazu Arnold Schwarzenegger, spává v podkrovním apartmá Wiesleru,“ vypráví mi Dieter Hardt-Stremayr, šéf turistické centrály Štýrského Hradce, během večeře v útulné restauraci Landhauskeller v srdci města. Užíváme si specialit štýrské kuchyně a rozhodně tím nemyslím jen dýňový olej a salát s Backhendl čili obaleným smaženým kuřátkem. „Bydlí Arnie v apartmánu Royal Oak?“ vyzvídám, protože jsem tu ceduličku zahlédla cestou do hotelové sauny. Dieter na mě spiklenecky mrkne. „Nepovím. Ale možná seděl na téhle tvé židli, sem do Landhauskelleru chodívá na Wienerschnitzel a Apfelstrudel.“
Abych to uvedla na pravou míru: legendární představitel filmového Barbara Conana nebo Terminátora se kousek odtud narodil. Jeho „rodná posilovna“ je ukryta v zalesněném údolí ve vesničce Thal. Ředitelem tamějšího muzea Arnolda Schwarzeneggera je Peter Urdl, Arnieho kamarád ze školy. Nazítří dovolí klukům z naší partičky brát muzejní exponáty do ruky, ba do obou, protože s legendárním Conanovým mečem to prostě jinak nejde.
Staré město jako nové
Jestli jsou Rakušané něčím pověstní, tak péčí o své památky. Štýrský Hradec tu stojí bezmála tisíc let, a když procházíte jeho Starým městem, fasády i střechy se jen blýskají. Navíc je centrum zcela prosté aut, bulváry i křivolaké uličky patří nám, pěším! A taky okostýmkovaným ženám v lodičkách, které spolu s místními studenty (těch vysokoškolských tu studuje přes 60 tisíc!) brázdí ulice na bicyklech. V turistické kanceláři v Herrengasse 16 jsme si vyzvedli mapy a prospekty. Projdeme nádvořím Landhaushofu, mistrovského díla italské renesance. Od poloviny července do konce prvního týdne v srpnu tu probíhá festival Jazz Sommer, ke konci se jeho akce protnou s představeními místního festivalu pouličních divadelních souborů La Strada.
Pokračujeme do vedlejší zbrojnice, s více než 30 tisíci exponáty zřejmě největší sbírky historických zbraní na světě. Jedno romantické nádvoří střídá druhé. Generalihof, sousední Gemaltes Haus čili Malovaný dům s průčelím s tři sta let starými barokními freskami zobrazujícími antická božstva, pak báječná zmrzlina na Hlavním náměstí, chůze po Murnockerl, ohlazených balvanech z řeky Mur, jimiž je vydlážděn prostor gotického Dvora Řádu německých rytířů, velkolepá radnice, štuky na fasádách… Poslední stavbou, kterou dnes ještě zvládnu a chci vidět, je paradoxně obchoďák Kastner & Öhler. Nesnáším shopping, ale tahle šestipatrová budova má pověst nejpěknějšího obchodního domu v Rakousku. A když na střešní terase najdu suché místo s teplým Tee, už vidím, kam se vydám dál – z prosklené plošiny přes moře červených střešních tašek vzhlédnu k rozkvetlému romantickému Schlossbergu. Jeho hodinová věž mi kyne a zve mě k procházce.
Kouzelný vrch
Stoupám nahoru po svých, prosklenou lanovku i výtah vedoucí vnitřkem hory přenechám jiným, ačkoli prý není špatné prohlédnout si kopec zevnitř. Ten kopeček má jen 473 metrů nad mořem, a nahoře mě navíc čeká nejen historická zvonice, muzeum, krásný koncertní sál v bývalých kasematech a rozličné libosady, kašny, altány a pavilóny. Tuhle romantiku si užijete s milým nebo milou, my jdeme raději jíst.
Když prosklenou krychli restaurace Schlossberg večer barevně osvětlí a vaše burrata na talíři zrůžoví, jíte-li na terase, je to něco úžasného. Menu s exotickými, mnohdy asijskými přísadami a pokrmy tak komplikovanými, že bych nejspíš nerozuměla jejich popisu ani v češtině, se soustředí především na čerstvé ryby, ovšem klasický telecí vídeňský řízek, kuřecí supreme, steak Rossini s foie gras nebo bramborové nočky s lanýžem tu dostanete též. Mimochodem, lanýže burgundské rostou v místním lese Leechwaldu, a od 22. do 30. října se ve Štýrském Hradci dokonce koná lanýžový festival, během něhož si drahé houby „zaloví“ nejen ti legrační pejsci, ale také běžní výletníci v rámci procházek s průvodci.
K delikátní krmi se na Schlossbergu dostanete i v cenově příznivější, ovšem rovněž vynikající „vrcholové“ restauraci Aioli. Kousek od tohoto gastronomického hubu je schlossberská šmýkala, jak říkala naše slovenská průvodkyně, tedy klouzačka vnitřkem hory až dolů. Tato nejdelší podzemní skluzavka světa je dlouhá 175 metrů, cíl od startu dělí 64 výškových metrů. Jízda na pouhých šest let starém toboganu sice trvá jen nějakých čtyřicet vteřin, ale jak jistě chápete, rychlostí až třicet kilometrů v hodině nechcete svištět po delikátní večeři, aby šmýkala nebola pogrcaná. Zítra je taky den!
Dýňový olej a piberští lipicáni
Jenže zítřek proprší, tudíž je ideální chvíle pro návštěvu lisovny štýrské gastronomické speciality, totiž dýňového oleje. V Berghofer Farmery se o „zeleném zlatě Štýrska“ leccos dozvíme a taky hodně sníme: dýňové pesto, suchary v tmavé čokoládě… Na horské pastvině ve vinném šenku ochutnávám místní specialitu Schilcher, báječné růžové víno jako stvořené pro tradiční rakouskou svačinku Jause: sýrovo-masové prkýnko, velikostně tedy spíš vál na těsto, okamžitě zmizí. Odsud lze, pokud jste koňáci, přejet do hřebčína v Piberu, kde se chovají lipicáni. Šampióni místního chovu se později promenují ve vídeňské královské jízdárně a je nádherné pozorovat je ve výbězích při výcviku. Pokud tedy neprší…
Bájná Sibyla a báječný Eggenberg
Jistě znáte starou českou pověst o Sibyliných proroctvích. Tato vědma se zhmotnila v průvodkyni Sibylle Gaubyové, která nás během tří hodinek povodila po čtvrtích Lend a Gries, jež obklopují náš hotel. Motorová čarodějka v tmavém dirndlu Sibylle chrlí kulometnou kadencí informace zejména o náboženství, ale taky o historii těchto dvou gentrifikovaných čtvrtí, kdysi velmi chudých téměř no go zón, dnes velmi zajímavých lokalit nejen pro realitní investory. Běžíme za Sibylle na druhý největší ze sedmnácti místních farmářských trhů (ten obří je u Opery). Těch lahůdek!
My ovšem víme, že za půl hodinky poobědváme chlebíčky ve vyhlášeném bistru Frankowitsch na Stempfergasse (provozují také dva stánky včetně toho na Hlavním náměstí), před nímž by i naši chlebíčkoví mistři sklonili hlavy. Kaviárový nebo jakýkoli rybí důrazně doporučuji.
A pak vzhůru do Eggenbergu, bezmála čtyři sta let starého rozlehlého barokního zámku uprostřed překrásného parku. Jeho čtyřiadvacet pokojů se zachovalo, jen pár z nich je předěláno do rokoka. Dědicové pro místnosti neměli využití, tak je nechali, jak byly – za což jim jsou dnešní historici vděční. Z pánova „bílého“, „denního“ křídla se jde do nočního, temného křídla dámy. Předěl tvoří krásná kaple, v týchž prostorách se původně hrála dvorská míčová hra podobná squashi. Za prohlídku stojí i přilehlé archeologické muzeum s keltskými vykopávkami.
Slibujeme si, že se sem vrátíme; zdaleka jsme nestihli všechno. Třeba to doženeme během pauzy při cestě na Jadran. Když už člověk musí někde nocovat, čisťounký, přátelský Štýrský Hradec je dobrou volbou.
