Polsko je pro Čechy turistickým hitem. Může se stát novým Chorvatskem? Desítky tipů, co najdete na pobřeží
Polsko se stalo velkým hitem pro české turisty. Očekává se, že letos navštíví severní sousedy přes půl milionu českých návštěvníků, kteří tam nebudou jen jeden den. Předběžné objednávky lámou rekordy. Může se ale Polsko stát pro Čechy novým Chorvatskem? Je tato otázka vůbec na místě? Těžko bychom totiž hledali dvě turisticky odlišnější země, než jsou právě Chorvatsko a Polsko.
V květnu 2023 jsem si slova o Polsku a Chorvatsku přečetl v titulku článku české verze časopisu Forbes a velmi mě zaujala. Chorvatsko, to je přece jižanské skalnaté pobřeží, teplé moře, minimum srážek a odpolední vedra znemožňující jakýkoliv pohyb versus polské severní písečné pláže se studeným mořem a značně nevypočitatelným počasím, ale stabilní příjemnou teplotou umožňující celodenní pohyb. Kolik tady najdeme podobenství? Moc ne. Autorka ale myslela především fakt, že čeští turisté našli po dlouhých desítkách let strávených u Jadranu novou destinaci, kterou teď masově objevují. Někdejší stereotypní vidění Polska je pryč, tisíce nových kilometrů dálnic, nabídka volnočasových aktivit, ubytovací infrastruktura 21. století, skvělá gastronomie a podobné ceny si postupně získávají srdce Čechů. V roce 2024 navštívilo Polsko s noclehem až 410 tisíc českých návštěvníků, což je o 145 procent více než v předcovidovém roce 2019. Podívejme se na důvody.
Češi pořád objevují
My, obrazně řečeno, potomci husitů, kteří pod vedením Jana Čapka ze Sán dorazili v květnu 1433 na tehdejší konec světa, tedy do Gdaňska, se po téměř pěti stoletích dnes vracíme na místo činu. A také do západního Pomořanska, odkud si císař římský a král český Karel IV. namluvil svoji čtvrtou manželku Alžbětu. A znovuobjevujeme i Štětín, tedy československý Hongkong, kde jsme měli vlastní část přístavu a řádný konzulát. Ale po pořádku…
Zatímco jadranské vlny zakoušeli první čeští turisté v rámci jednoho soustátí již za Rakousko-Uherska, polský Balt se plně Čechům otevřel teprve po konci druhé světové války. Polákům se z původních 147 kilometrů zvětšilo pobřeží díky změně hranic na 510 kilometrů. Čekala je tam po válce povětšině vybombardovaná a vypálená města, jako Gdaňsk, Kolobřeh nebo Štětín, a jako příslovečný bonus ještě několik dalších let vítězný Sovětský svaz demontoval z fabrik a přístavů vše, co se dalo, aby si to mohl odvézt jako válečnou kořist do hloubi své země. Rudá armáda si navíc ponechala kontrolu nad stěžejními pobřežními pevnostními systémy a k tomu všemu se od 70. let začala plně projevovat nespokojenost (nejen) v místních loděnicích s režimem. A do téhle situace sem začaly přijíždět (jadranské pláže Jugoslávie totiž nebyly během socialismu přístupné každému) skupiny turistů z Československa, jež sice obdivovaly krásné písečné pláže, ale samotné zázemí či infrastruktura doslova „drhly“ – nemluvě o místních obchodníčcích s teplou vodou, kteří kredibilitě Poláků tehdy opravdu nepřidali. Pokud byl tedy někde základ ve stereotypu někdejší české nechuti k Polsku, jenž v současnosti naštěstí prochází rychlou destrukcí, pak asi v této kombinaci. Dnes polské pobřeží nabízí ubytovací kapacity pro každou kapsu, dojezd po dálnicích (do Gdaňska a Štětína lze navíc z Česka doletět) a spoustu možností pro aktivní trávení volného času.
Kam vyrazit
Nejpopulárnějším českým bodem na polském pobřeží je Trojměstí, které sestává ze tří zcela odlišných měst – Gdaňska, Sopot a Gdyně. A právě kombinace tisíciletého Gdaňska, polského Monte Carla (tedy Sopot) a přístavní Gdyně je extrémně zajímavá.
Centrum Gdaňska sice neleží u moře, jak si mnoho návštěvníků před příjezdem myslí, ale řeka Motława jej romanticky zastupuje. Část historického centra, jež bylo v roce 1945 srovnáno se zemí, byla skvěle zrekonstruována po válce, část si musela počkat na svoji obnovu až do roku 2018. Zde už nešlo o historickou dostavbu, ale o využití nejmodernějších materiálů a postupů na tradičním půdorysu úzkých a dlouhých domů hanzovních měst. Výsledek viditelný právě u Motławy je fascinující – a ideálně třeba z kajaku, který si můžete zapůjčit v přístavišti Żabi Kruk.
Vypisování gdaňských památek by vydalo na tlustý průvodce, tak snad jen několik zajímavostí. Mezi ty nejpoutavější řadím ve městě, jež de facto přestalo existovat, muzea a jejich sbírky. Obzvlášť doporučuji Muzeum 2. světové války společně s návštěvou Westerplatte a Polské pošty, kde po několika hodinách lépe pochopíte komplikovaný začátek nejkrvavější války v našich dějinách. Tu jsme naštěstí nezažili, ale vznik Solidarity, jež vedla ke svobodě v celém východním socialistickém bloku, už ano. Je jí věnováno Evropské centrum Solidarity nedaleko loděnic, z jejichž části se mezitím stalo místo setkávání místní subkultury plné klubů, foodtrucků a hudebních akcí. Čeští pivaři navíc ocení několik gdaňských minipivovarů – ano, pivo zde bývalo po dlouhá staletí důležitým vývozním artiklem – a zvláště pak autochtonní jopenbier, tradiční silné pivo s konzistencí sirupu. Podle starého receptu jej dnes vaří pivovar PG4 u nádraží.
Pro našince je relativně neznámé východní okolí Gdaňska, tedy Żuławy čili nízké břehy. V 16. století se zde zabydleli nizozemští mennonité, kteří byli mistři ve výstavbě kanálů a hrází, což delta Visly nutně potřebovala. Válečný vichr je odvanul s rokem 1945, ale díky jejich typickým roubeným stavbám a větrným mlýnům se oblasti dodnes přezdívá malé Holandsko. U ústí Visly do moře navíc můžete vyrazit na pozorování tuleňů anebo si zajet o kousek dále prohlédnout nejnovější průplav v této části Evropy, jenž spojuje Balt s Viselským zálivem, o které se Polsko dělí s Ruskem. Mimochodem od kavárny Na konci světa je to k ruské hranici pěšky nedaleko, takže se tady v posledních letech narodilo nové „instamísto“.
Kouzelně úzký poloostrov Hel vytváří Gdaňský záliv, takže si tady můžete ráno vybrat, jestli strávíte den v klidnějším zálivu, anebo na otevřeném moři. Navíc se sem dá dostat v sezóně vodní tramvají z Trojměstí, čímž si člověk ušetří několik hodin popojíždění v kolonách. Na Helu si uvědomíte najednou několik věcí – nejen kolik militarií Pomořansko dodnes skrývá, ale také možnost jízdy na kole po stovkách kilometrů krásných pobřežních tras anebo romantiku majáků, jichž Polsko nabízí celkem patnáct. Děti ocení zdejší tuleňárium, polsky fokarium.
Atrakce vedle atrakce
Až uvidíte u vstupu do Słowińského národního parku koloběžkáře, na 99 procent jsou to Češi. Městečko Łeba a jeho nedaleká polská Sahara s pohyblivými dunami sem jen v roce 2024 přilákaly na 10 tisíc našinců, kteří ale většinou bohužel jen „líznou“ oblast Kašubska, aniž by se o ní dozvěděli něco více. Napište si do GPS Chmielno nebo Kartuzy a vydejte se na rybí speciality z kašubských jezer a neméně slavné jahody. Zdejší jemně zvrásněné krajině se ne nadarmo přezdívá Kašubské Švýcarsko. A pokud máte s sebou děti, nasměrujte svůj vůz do skanzenu v Szymbarku, kde se navíc naučí kašubskou abecedu.
Na samotný závěr se podívejme ještě do západního Pomořanska, kam to mají nejblíže Pražáci. Díky novému tunelu pod řekou Svinou už není třeba čekat na trajekt mezi oběma břehy Svinoústí, což zásadně zrychluje cestování. Mimochodem pozorování obrovských lodí vyplouvajících po Svině do Baltu (včetně trajektů mířících odsud do Švédska) je dech beroucí podívaná! A zatímco ve Svinoústí může neználka překvapit na každém kroku němčina – pár kilometrů po pláži směrem na západ je totiž německá hranice –, v nedalekém Wolinském národním parku už zase převládá polština a začíná se čím dál více objevovat čeština. Ostrov Wolin nabízí úžasnou souhru všeho, co bylo výše popsáno. Krásná příroda (se zubří ohradou!), militaria, zrekonstruovaná vikinská osada, čisté pláže a také rybí speciality. Pokud odsud vyrazíte autem na východ, budete potkávat sympatická malá letoviska s cihlovými kostelíky, a to až do Kolobřehu, kde naši cestu ukončíme. V bývalé pevnosti, těžce poničené v roce 1945, dnes rostou luxusní hotely jako houby po dešti. Na zdejším mole si dejte námořnickou verzi čaje, zapomeňte na chvíli na řev racků a nechte se ukolébat pohledem na vlny. Ty jsou podobné jako v Chorvatsku.
