Je to samozřejmě nadsázka… Vlakové spojení s tímto jihočeským městem prošlo v posledních letech hotovou renesancí, a tak nejen, že vlaky jezdí poměrně často, ale z pražského hlavního nádraží se do Tábora dostanete za necelou hodinu. A prý to v blízké době České dráhy stáhnou dokonce na 45 minut.
Nízká uhlíková stopa a také probouzející se jaro plus příslib turisticko-společensko-kulturního vyžití nás – tři kamarádky – nalákaly ke konci března do města, které je neodmyslitelně spojené s husity. Počátky místní historie spadají do roku 1420, kdy tady, na vysokém ostrohu nad řekou Lužnicí, bylo pod vedením Jana Žižky založeno vojenské opevnění. Mimochodem Žižku i Husa tu najdete doslova na každém kroku – hlavně v podobě názvů či soch. Na ústředním náměstí ve městě se tyčí majestátní socha slavného vojevůdce z Trocnova, a sídlí tady i Husitské muzeum.
„To, že byl Tábor zřejmě pojmenován podle hory v Galileji, jsem zjistila až při nedávné návštěvě Izraele“ prozradila mi Lenka. Když trochu zasurfujete tak vám internet nabídne i vysvětlení, že české výrazy tábor a tábořit vznikly právě odvozením od názvu vojenského ležení, které se na místě osady v husitské době nacházelo. Dalším odkazem na blízkovýchodní území je i místní vodní dílo Jordán; mimochodem nejstarší údolní nádrž ve střední Evropě.
Pulsující město plné kultury a gastro nabídek
Nejenom historií je druhé největší město v jihočeském kraji živo. Návštěvu zde rozhodně oceníte, pokud jste milovníky dobrého jídla a pití; narazíte zde na nespočet kaváren, cukráren, bister, pivnic a samozřejmě restaurací. Například tu s názvem Mace v hotelu Palcát, vede šéfkuchař Martin Svatek, kterého jistě znají fanoušci televizních kulinářských pořadů. Za jeho kuchyní a četnými akcemi, například párování jídla s vínem, se sem jezdí z celé republiky. Ve městě najdete i zřejmě jedinou ujgurskou restauraci u nás – jmenuje se Rafariz (zkratka jmen dvou bratrů Rafkata a Rizajdina). Určitě doporučuji sem zajít na některou ze specialit tohoto asijského etnika – oblíbené jsou jejich knedlíčky nebo nudle. Cukrárna a coffee bar Moccafé, které místní říkají U vláčku, nadchne především milovníky kávy a dortíků, a také řemeslné zmrzliny. Ta zdejší s názvem Paris-Brest dokonce vyhrála v roce 2017 české kolo světové zmrzlinářské soutěže. Na snídani doporučuji zajít do Café Svět – na osvědčená míchaná vajíčka nebo cokoliv z jejich chutné vitríny. Během víkendu ale doporučuji udělat si rezervaci.
V posledních letech se do Tábora hlavně z Prahy přesunulo docela dost podnikatelů. Říkám si, že jim buď velkoměsto šlapalo na paty, nebo si prostě chtěli od shonu odfrknout. Příkladem je i majitel tatérských studií Tribo i populárního smíchovského Triko kafe & koloniál, Michal Burda. Ten si loni přímo v centru otevřel pobočku Triko bistro i s „hladovým oknem“, kde si můžete koupit něco do ruky nebo tu v otvíracích hodinách posedět (u nádherného obrovského stolu ze starých dřevěných trámů). Během „našeho“ víkendu mělo bistro v nabídce pokrmy řecké kuchyně. Musím říct, že jejich kuřecí krémová polévka a souvlaki s tzatziki byly opravdu famózní. S majitelem, který osobně chodil kontrolovat spokojenost (a to oceňuji, protože to se v našich končinách jen tak nevidí) jsme prohodili pár slov, hlavně o nezbytnosti prémiových surovin v kuchyni (v tomto případě řeckého extra virgin olivového oleje a oliv kalamata). A když se podíváte na gastromapu Lukáše Hejlíka, ani tenhle podnik v něm nechybí – ostatně samotného Lukáše jsme tady náhodou během večeře potkaly.
Kulturní život v Táboře zastupuje Divadlo Oskara Nedbala, kam často jezdí i hostující divadla, nebo hudební klub Orion. Pro milovníky přírody doporučuji moc zajímavou a rozlehlou Botanickou zahradu – a je opravdu skoro v centru. Díky svému geniu loci láká Tábor i filmaře, a tak se tu v době naší návštěvy zrovna točil desetidílný seriál České televize s pracovním názvem Ratolesti (dříve Ochránci).
Ta pravá Morava v místních sklepích
Velmi činný je také místní Táborský festival vína, což je parta nadšenců kolem Jiřího Blafky, kteří před 15 lety dostali nápad a začali do jižních Čech přivážet vinaře z jiných částí republiky. Asi si řekli, že i Tábor má své četné sklepy a proč by v nich tedy nemohli konzumovat lahodný mok, stejně jako je to obvyklé ve vinařských oblastech. Povedlo se, a tak několikrát do roka přivezou vinaři z různých regionů svá vína a vy si můžete užít pěkný den s degustací a putováním po jedinečných kulisách starých sklepení – a že jich tu husité nezanechali právě málo! My jsme se nachomýtly zrovna v termínu akce nesoucí název: To nejlepší z Modrých hor. Jde o sdružení 20 vinařů, kteří působí v okolí Velkých Pavlovic (Bořetice, Němčičky, Kobylí, Velké Pavlovice a Vrbice). Právě tam se díky podloží a terénu velmi daří modrým odrůdám a jako první v ČR mají i svou apelaci. Definují se pečlivě zvolenými 3 odrůdami révy vinné – Frankovkou, Svatovavřineckým a Modrým Portugalem. Pěstují se tu samozřejmě i bílá vína, a i ta chutnají výborně.
Atmosféra putování po táborských sklepích, které jsme zažily poprvé, byla přátelská a skvělá, vzorky vín byly důkladně vybrány a samozřejmostí byla i možnost si některé lahve zakoupit na místě či výhodně objednat. Důkazem, jak jsou podobné akce populární, je určitě i počet účastníků. Sešlo se tu na 700 milovníků vína – místních i přespolních. Ač má víno Táborský festival vína už ve svém názvu, u lahodného moku jejich aktivity zdaleka nekončí. Letos se v rámci festivalu můžete vydat i na gastro ochutnávky právě do restaurace Maze nebo na divadelní vystoupení. V dubnu třeba na Čtvrtou a Pátou dohodu s Jaroslavem Duškem či na představení Krasavice Interkontinentální: Arte et Marte s Annou Polívkovou a Marthou Issovou. Ostatně zahájení letošní sezóny proběhlo za účasti Divadla Járy Cimrmana. A nutno pochválit, že táborští nezapomínají ani na milovníky vína z Prahy a středních Čech, protože plánovaná Vinná stezka v sobotu 22. června půjde napříč Průhonickým parkem. Označte si tohle datum v kalendáři, budete určitě spokojení. Tentokrát sem totiž zamíří vinaři ze spolku Dunajovské kopce.
Pešky kolem Lužnice
Ale zpět k našemu víkendu. Vše potřebné na dvě noci a tři dny jsem pohodlně sbalila do batohu Thule Subterra 2, který jsem měla možnost otestovat. Je bytelný a přesto vypadá elegantně, má spoustu různých kapes a kapsiček (i tajných!), a odnímatelný organizér, kam se mi přesně vešly jedny náhradní boty. Má odlehčující zapínací popruh na hrudník a je voděodolný, což jsem s pozitivním výsledkem vyzkoušela v neděli, kdy nás chytla průtrž mračen. Objem se dá z 26 litrů lehce zvýšit na 32. Pro dámskou víkendovou jízdu tedy jako stvořený.
Zasloužený odpočinek jsme zahájily v pátek odpoledne turistickou túrou. Dojely jsme tedy vlakem do Plané nad Lužnicí, což je následující vlaková zastávka po Táboře. Právě tady totiž začíná Stezka údolím Lužnice (oblast zvaná Toulava), která se zařadila mezi nejlepší turistické trasy Evropy a jako první česká pěší trasa získala prestižní evropskou certifikaci Leading Quality Trails Best of Europe. Celá měří 55 kilometrů, rozdělená je do čtyř jednodenních etap a končí v Týně nad Vltavou. První úsek z Plané do Tábora má asi 13 kilometrů a vede po rovině, převážně podél řeky. V březnu bohužel ještě nic moc nekvetlo, ale v rozpuku květu to tady musí být nádherné. Během cesty půjdete i přes městečko Sezimovo Ústí. Tady za návštěvu určitě stojí krásna vila s obrovským pozemkem, kterou si nechal postavit prezident Edvard Beneš se svou ženou Hanou. My jsme bohužel přišli až po zavíračce, takže prohlídka holt někdy příště.
Časově počítejte celkově s cca dvěma a půl hodinami. Ke konci cesty nám rozhodně přišlo k chuti malé občerstvení na kraji Tábora (nealkoholický Bernard grepový byl moc dobře grepový!), kterým jsme se posilnily před vyšplháním se do kopce. Rázem jsme stanuly na hradbách Tábora a ve Starém Městě. A pak už jsme jen chodily a vzdychaly, jak je to tu krásné: půvabné malé uličky, spoustu příjemných podniků a krámků, krásná architektura. Všemu v centru města vévodí kostel Proměnění Páně na Žižkově náměstí, kde si po poněkud krkolomnějším výstupu lze užít perfektní výhled z jeho věže. Mnoho domů ve městě už je (převážně citlivě) zrekonstruovaných a oproti centru Prahy nebo i jiných turistických měst je vidět, že tady žijí a bydlí „obyčejní“ lidé. Míněno ne pouze turisté. Ostatně to, co v Táboře cítíte a vidíte často, je dobře fungující komunitní život a také bohaté společenské vyžití. Snad si místní nenechají tuhle jedinečnost vzít. A vy si to jeďte na vlastní kůži vyzkoušet… A propos – pomocníkem vám k tomu může být přehledný a dobře zpracovaný web Visit Tábor.
