nahoru

Beskydská katedrála, Maryčka Magdonová a další skvosty z kraje Petra Bezruče

Lukáš Lhoťan 5. května 2021 • 17:20
Beskydská katedrála, Maryčka Magdonová a další skvosty z kraje Petra Bezruče
foto: Lukáš Lhoťan

Mnozí návštěvníci nejvyšší hory moravskoslezských Beskyd – Lysé hory – se na její vrchol vydávají z obce Ostravice, kde je několik výchozích míst. Jedno z těch míst je u přehradní nádrže Šance, která ovšem sama o sobě stojí za příjemnou procházku. Okolo této nádrže se nejen můžete pokochat nádhernou přírodou, ale také můžete navštívit symbolický hrob amerického pilota, který zde zahynul během druhé světové války, či beskydskou katedrálu a památník Maryčky Magdonové. Odbočením z okruhu kolem přehrady se můžete vydat směrem na Visalaje, Bílý Kříž, Gruň či Bílou a dále na horu Smrk.

Já osobně okolí přehrady Šance navštěvuji často, protože z jedné její části pochází část naší rodiny a máme zde i hroby naších předků. K přehradě se většinou vychází z centra obce Ostravice, kde je stanoviště autobusu a konečná stanice vlaku, ale dá se i zajet autem přímo k přehradě a zaparkovat u ní.

Pokud půjdete od centra obce, tak pod přehradou, kousíček od cesty, je možné navštívit pomník politického vězně Jana Rogovského zavražděného německými okupanty v Ostravici v roce 1944. Cesta okolo pomníku Rogovského vede k přehradní nádrží Šance a kousek od ní se dělí na cestu k hrázi s infocentrem a na cestu kolem přehrady směr Masarykovo údolí.  

Doporučuji nejprve se vydat k přehradní hrázi, která je veřejnosti trvalé přístupná. Můžete se tak pokochat nejen pohledem na vodní hladinu, která zakrývá původní centrum obce Staré Hamry, ale z hráze se můžete také potěšit pohledem na údolí s obcí Ostravicí a výhledem směrem k Frýdlantu nad Ostravicí a dále. U hráze je k vidění i dřevěná socha vodníka s lucernou.

Od přehrady se také vystupuje jednou z cest na vrchol dominanty místního okolí – Lysé hory. Já se naopak pravidelně proházím po cestě kolem přehrady, která je sice pouze na povolení přístupná motorovým vozidlům, ale jinak jde o kvalitní asfaltovou silnici. Vede kolem krás přírody vodní nádrže, ke které je zákaz vstupu, protože slouží jako zdroj pitné vody. V okolních lesích je možné zahlédnout pozůstatky původních staveb, nejspíše zbouraných kvůli výstavbě nádrže. Ve svazích nad cestou se nachází i několik menších vodopádů, které jsou ale hůře přístupné.  

U cesty již nedaleko Masarykova údolí v údolí Velkého Kobylíku se nachází i udržovaný pomníček na letce z amerického bombardéru jménem Albert M. Karman. Jeho tragický příběh se váže k náletům na německé cíle dne 27. srpna 1944, kdy byl jeho bombardér B-17 poškozen protileteckou palbou a zřítil se. Všem 11 členům posádky se podařilo vyskočit, ale Karmanovi se neotevřel padák a zahynul při dopadu v této oblasti. Ostatní členové posádky přežili a někteří byli zajati německou armádou, pouze člen posádky střelec Silas M. Crase se dokázal skrývat, až byl zachráněn postupující Rudou armádou na slovenském území. Sestřelený bombardér patřil do sestavy americké armády: 414th BF, 97th BG, 15th USAAF z Itálie. Mrtvý americký pilot byl pohřben na místním hřbitově a po válce bylo jeho tělo exhumováno a převezeno na americký vojenský hřbitov. U památníku mnozí kolemjdoucí zapalují hřbitovní svíčky na památku a vděčnost za boj amerického pilota proti německé okupaci.

Jistou zajímavosti je, že někteří místní lidé se po německé okupaci vydali bojovat do zahraniční československé armády. Kronika Starých Hamer k tomu píše, že „brzy po okupaci zmizeli náhle z Řečice dva mladí přátelé: lesní dělník Valentin Žídek a malířský pomocník František Popelář. V jejich rodinách nastaly dlouhé a časté výslechy německé policie. Nikdo však buď o jejich plánu nevěděl nebo nechtěl prozradit. Přes veškerou bdělost cenzury došly od nich zprávy z Řecka, odkud se dostali až do Anglie. Oba se šťastně vrátili r. 1945 jako příslušníci zahraniční armády na západní frontě. Prodělali invazní boje v Normandii.“ 

V kronice se také dočtete o podpoře obyvatel Starých Hamrů místnímu partyzánskému hnutí odporu a také výsadkářům Rudé armády. „(Partyzáni) cítili se v bezpečí spoléhajíce se na věrnost a mlčenlivost našich tvrdých a poctivých českých horalů. A nezklamali se. Zatím však členové oddílu SSmanů v tak zvaném „Sicherheitsdienst“ ubytování v penzionu Kašparové Jitky v Horních Hamrech horlivě po nich slídili,“ píše se v kronice.

Když poté dojdete do Masarykova údolí, tak si u dřevěného posezení všimněte kamenného sloupu, který byl v údolí vztyčen na památku prvního prezidenta Československa Tomáše G. Masaryka a také na památku zrušení zemské hranice mezi Moravou a Slezskem, jež nedaleko odtud kdysi vedla. V dnes zatopeném údolí se kdysi nacházela místní osada; některé základy domů bývají při nízké hladině vody občas vidět.  

Na tomto rozcestí se můžete rozhodnout, kam dále jít – buď můžete pokračovat dál kolem přehrady přímo směrem ke kostelu ve Starých Hamrech, nebo se můžete vydat směrem na Visalaje a cestou se kochat pohledy na zalesněné prudké svahy a dravý proud říčky Řečice, kdy zhruba po pár stovkách metrů z cesty směr Visalaje můžete odbočit směrem k chatě zlidověle označované jako Armaturka, a dále přes Gruň se také dostat ke kostelu ve Starých Hamrech. Nebo můžete jít ještě trochu dál kolem státem chráněné jedle bělokoré staré odhadem 150 až 200 let, jež byla prohlášena za chráněný strom v roce 1972. Je to směrem na Těšiňoky, kde se nachází například dnes již poničený památník na místního hostinského Frajta zavražděného 24. dubna 1945 muži vydávajícími se za partyzány. Poté opět můžete dojít na Gruň a dál ke kostelu ve Starých Hamrech nebo se vydat směrem na Bílý Kříž. 

K řádění skupiny údajných partyzánu v oblasti Těšiňoků píše kronikář Starých Hamer následující děsivé podrobnosti: „V polovici dubna (tuším 17.) 1945 přišla večerem do osady Řečice od okr. Silnice ze Šancí početná skupina partyzánů. Velitelem byl ruský kapitán. Bylo jich 80. Obsadili všechny příchody a východy hotelu Charbulák a nařídili připravit 80 večeří. Nájemce hotelu Frajt – rodem Hanák z Vyškova – nejevil ochotu vůči kapitánovi vydati jídlo a nápoje, byl na jeho rozkaz zatčen a ráno naložen do vlastního auta a odvezen partyzány na Těšíňaky. Po jeho zatčení, když kapitán odešel na lože, partyzáni se opili nalezenými v uhlí lihovinami a strašlivě řádili, znásilnili manželku hoteliérovou, služky a ženské hosty, uloupili všechny cenné předměty hostům i nájemci, rovněž ukradli šatstvo a prádlo.“ 

A o něco dále o stejných partyzánech kronikář píše: „Partyzáni vyloupili byt hajného Kremra a odvedli sebou i syna Rafaela (příslušníka Luftwaffe). Po odchodu partyzánů byla marná sháňka po obou zatčených. Teprve koncem května, když roztával sníh, výměnkářka Veličková našla pod sněhem mrtvolu. Přivolaní sousedé zjistili, že jsou mrtvoly tři, totiž Frajt, Kremr a jeden partyzán. Byli jen ve spodním prádle s podřezanými hrdly a četnými bodnými ranami po celém těle. Byli všichni tři pochováni na místním hřbitově a na místě nálezu dala vdova po Fajtovi dala postavit kamenný pomník. Snad to byl spravedlivý soud nad zrádci národa, ale rozhodně to byla justiční vražda.“

Ať již půjdete kudykoliv, tak nakonec dorazíte k beskydské „katedrále“. Kostel ve Starých Hamrech se tyčí nad hladinou přehradní nádrže Šance a díky umístění na vyvýšeném místě unikl osudu níže položených domů, které při stavbě přehrady bylo nutno podrobit demolici. Kostel byl vybudován v letech 1863 až 1865 v novogotickém slohu a je dnes chráněnou kulturní památkou. Kostel je zasvěcen svatému Jindřichovi a nedaleko něj se nachází i starý hřbitov s velkým množstvím litinových křížů. Je zde také památník obětem 1. světové války.

Na počest kostela svatého Jindřicha složil Ivo Martykán báseň „Beskydská katedrála“. „Sirotek z údolí stojí tak sám, beskydská katedrála, Boží to chrám. Kamenný obr s vysokou věží, postaven pro lidi, pro slávu Boží,“ zní úvod k této básni umístěné v hlavním vstupu do kostela.  

Pod hřbitovem se nachází památník Maryčky Magdonové – hlavní postavy z básně místního barda Petra Bezruče. Památník byl vybudován ve 30. letech 20. století na počest Petru Bezručovi, který ve svých básních zvěčnil těžkosti života místního lidu a zdejší krajinu si zamiloval a trávil v ní spoustu času různými procházkami a túrami.

Úvod k básní Maryčka Magdonová zní:

Šel starý Magdon z Ostravy domů,

v bartovské harendě večer se stavil,

s rozbitou lebkou do příkopy pad.

Plakala Maryčka Magdonova.

Vůz plný uhlí se v koleji zvrátil.

Pod vozem zhasla Magdonova vdova.

Na Starých Hamrech pět vzlykalo sirot,

nejstarší Maryčka Magdonova.

Kdo se jich ujme a kdo jim dá chleba?

Budeš jim otcem a budeš jim matkou?

Myslíš, kdo doly má, má srdce taky

tak jak ty, Maryčko Magdonova?

Od kostela se poté již můžete vydat dál kolem přehrady, kdy se napojíte na hlavní silnici od státní hranice a obce Bílá. Po této hlavní cestě dojdete k dnešnímu centru Starých Hamrů – osadě Samčanka, kde je i několik zajímavostí. Mimo památníku na mrtvé z druhé světové války – včetně tří příslušníku Rudé armády – je zde i starý velký litinový kříž a (přemístěný) hraniční kámen z roku 1669 určující hranici Moravy a Slezska.

Ze Samčanky se již po klikaté hlavní cestě vydáte zpět do Ostravice, kdy se nad přehradou můžete pokochat pohledem na hladinu a hráz vodní nádrže Šance. Nad přehradou je také začátek jedné výšlapové cesty směrem na horu Smrk. Bohužel okolo silnice mnohdy parkují neukáznění návštěvníci hor, po kterých zde zůstávají hromady odhozených odpadků, které hyzdí nejen okolí této cesty a zdejší přírodu, ale způsobují i zdravotní problémy místní zvěři. Celá trasa kolem přehrady je dlouhá zhruba 22 až 25 kilometrů a dá se pohodlně zvládnout i s kočárkem, protože je po celé své hlavní trase kolem přehradní nádrže (ne na odbočkách na Visalaje, Těšiňoky či Gruň) vyasfaltovaná. 

Báseň Maryčka Magdonová v podání Nohavice:



Klíčová slova: lukáš lhoťan, Beskydy



Diskuse ke článku