Lance Armstrong

Čtyřikrát vyhrál v uplynulých čtyřech letech největší cyklistický závod světa - Tour de France. Tím se přiblížil titánům, kteří to dokázali pětkrát. Byli to Jacques Anquetil, Eddy Merckx, Bernard Hinault a Miguel Indurain. On je ale už v jednom předčil: na "Tour" začal vítězit poté, až sám nejdříve vyhrál nad rakovinou. Tím je v dějinách světového sportu jeho příběh zcela ojedinělý.

Tour de France má letos 90. ročník a shodou okolností se závod jel poprvé před sto lety. Proto je slavnostnější a vede přes velká města onoho prvního ročníku, na trase: Paříž-Lyon-Marseille-Toulouse- Bordeaux-Nantes-Paříž. Z dvaceti etap je deset rovinatých, sedm horských, (tři alpské a čtyři pyrenejské) a tři časovky (dvě individuální a jedna týmová). Do cíle pod Vítězným obloukem dorazí peloton v neděli 27. července se třemi tisíci a třemi sty padesáti kilometry v nohách. Otázka

Foto
zní: přijede sem ve žlutém tričku opět Američan Lance Armstrong, šlachovitý chlapík (177 cm/73 kg), přezdívaný texaský kovboj? Získá tak svůj pátý triumf muž, jenž tolik irituje soupeře nejen svými sportovními kvalitami, ale i svou americkou suverenitou a arogancí? Dokáže to ve svých třiatřiceti letech, zejména když zbytek světa touží porazit ho a přidat ještě důkazy,že dopuje?

VŮLE I NETRPĚLIVOST

Narodil se 18. září 1970 v texaském Dallasu, kdy jeho matce bylo pouhých sedmnáct. Svého otce nikdy nepoznal, protože rodiče se po dvou letech rozvedli. Příjmení Armstrong získal po dalším matčině muži, leč i tohle manželství záhy ztroskotalo. Paní Armstrongová se měla co ohánět, aby sebe a syna uživila. Pracovala v KFC, na poště, a navíc studovala při zaměstnání, až konečně sehnala slušně placené místo sekretářky; později se vypracovala na makléřku a obchodnici s nemovitostmi. Lance je zjevně po ní velkým bijcem s nepřízní osudu. Když jako žák střední školy na prestižním dallaském předměstí Plano zjistil, že nemá ani špetku talentu na americký fotbal, zdejší sport číslo jedna, vrhl se na plavání a triatlon. Tady brzy slavil úspěchy a ještě před maturitou si začal vydělával coby profesionální triatlonista. Každý den po vyučování běhal dvanáct kilometrů a pak až do setmění jezdil na kole.
V cyklistice se prosadil na mistrovství světa juniorů v Moskvě 1990, třebaže sám nebyl s jedenáctým místem spokojen. "Měl jsem hodně sil, ale ne uměl jsem s nimi šetřit. Vlastní netrpělivost mě připravila o úspěch," řekl po závodě, v němž dlouho vedl. Tohle se mu stalo v příštích letech mnohokrát osudným. Nehleděl na taktiku, jezdil vabank, hop nebo trop,zkrátka - splašený kovboj z Texasu ... Na olympiádě v Barceloně 1992 skončil čtrnáctý,čili opět pociťoval zklamaní. A když po přestupu k profesionálům dojel v prvním závodě půl hodiny za vítězem, chtěl všeho nechat. Nebýt matky,jež ho přemluvila, možná by to při své horkokrevnosti udělal. Ale pak
Foto
přišel obrat. Rok poté se stal mistrem světa a tehdy také poprvé startoval v Tour de France. Vyhrál jednu etapu, ale závod nedojel. O rok později znovu vzdal, v dalším ročníku skončil šestatřicátý,když zase zvítězil v jedné etapě. Nicméně v roce 1996 byla "Tour" již potřetí nad jeho síly,takže opět odstoupil. On, hrdý Texasan. Tehdy však nikdo netušil, že příčina toho trápení v sedle bicyklu se ukrývá v jeho těle.

VTIPNĚ O RAKOVINĚ

V říjnu 1996, kdy mu bylo čtyřiadvacet, se mu náhle a bolestivě zvětšilo varle a začal kašlat krev.Vzápětí od lékařů uslyšel: "Je to rakovina, musíš hned na operaci!" Mluvili o naději čtyřiceti procent, ale v duchu jich připouštěli pět. Rakovina mu totiž pronikla z varlat do plic i mozku. Prodělal několik operací, podstoupil nejagresívnější chemoterapii, vypadaly mu vlasy.Leč uteklo pět měsíců od chvíle, co uslyšel o své nemoci, a on začal zase trénova t! Před chemoterapií si nechal odebrat sperma. V průběhu léčby poznal manželku Kristin a dnes mají tři děti: syna (1999) a dvojčata, dvě holčičky (2001). Jsou to děti ze zkumavky,k jejich početí došlo in vitro. O tom stejně jako o průběhu nemoci píše Armstrong otevřeně, detailně i vtipně ve své autobiografii Návrat do života (nakladatelství Triton, 2002).

ČTYŘI TRIUMFY

V roce 1999 se na silnice Tour de France vrátil, koncem prvního týdne vyhrál časovku, získal žlutý trikot a plné dva týdny jej vezl do pařížského cíle. "Chci, aby moje vítězství vyslalo do světa zprávu, že je možné úspěšně bojovat se smrtí, vrátit se a být zase tím, kým byl člověk předtím," říkal nadšeně pod V ítězným obloukem. Když se v tu chvíli poprvé vyrojilo podezření, že za jeho triumfem je doping, odpovídal logicky: "Musel bych být velký hlupák, kdybych poté, co jsem vstal ze smrtelné postele, si začal poškozovat zdraví." O rok později vyhrál znovu a v roce 2001 potřetí. Tehdy měl namále. Na vedoucího závodníka ztrácel už půl hodiny,ale věřil si a ve 13. etapě se stal hrdinou příhody přímo z učebnice fair play: když Němec Jan Ullrich, vítěz "Tour" 1997, sjel do příkopu, netěžil z jeho nezdaru, ale počkal na něj. Odměnou mu pak bylo vítězství v celém závodě s
Foto
náskokem téměř sedmi minut právě před Ullrichem. "Tohle bylo nejlepší a nejtěžší vítězství v mé kariéře," prohlásil v cíli. Vloni m u žlutý trikot vedoucího závodníka patřil etapu po prologu, pak po prvenství v 11. etapě a poté jej až do cíle, do 20. etapy,nesvlékl. Vyhrál prolog, dvě horské etapy a časovku. Komentátoři se shodli: "Opět byl bezchybným cyklistickým robotem!" Zvítězil s náskokem více než sedmi minut před Španělem Belokim a Litevcem Rumšasem. "Vyhrát Tour de France je nádherná sebedevastace, nikdo si neumí představit, co tenhle závod ve světě cyklistiky a ve světě vůbec znamená. Žiji pro tuhle chvíli už čtvrtý rok! Kdybych byl druhý,byl bych se sebou velmi nespokojen. Uvědomuji si, že budu šťastný jen tehdy,když tady vyhraju!"
Kolem Armstronga byla neustále horda bodyguardů i francouzských četníků. Český cyklista Pavel Padrnos (32), jeden z nejlepších světových domestiků, takzvaných nosičů vody,jenž působí v Armstrongově stáji US Postal, to vysvětluje takto: "Kdyby se tihle lidé kolem něho nepohybovali, nejenže by si neodpočinul, ale ani by se nevyspal. Lidi - novináři či fanoušci - jsou schopni vymyslet neuvěřitelné věci, aby se k něm u přiblížili a prohodili s ním pár slov." Armstronga doprová zela při závodě jeho maminka, manželka, tři děti a jejich chůva. Čtvrté prvenství mělo v USA obrovský ohlas a do Paříže přiletělo nepočítaně fanoušků, přev ážně náležitě hrdých Texasanů.

NEDŮVĚRA A URÁŽKY

Mezi fanoušky cyklistiky ve Francii však při loňské "Tour" značně zesílil názor,že Armstrong nemůže vítězit nad nejlepšími Evropany bez pomoci dopingu. Diváci kolem silnic v Pyrenejích a Alpách tak na něj křičeli: "Dopi! Dopi!" Mnozí při dali i hrubší výrazy. "Pokud bych dostal dolar pokaždé, když uslyším od diváků nějakou vulgárnost, vydělával bych denně milióny," komentoval to Lance rozhořčeně. Na druhou stranu si ale tyhle reakce částečně sám zavinil. V únoru 2002 nepřišel totiž k výslechu u pařížského soudu pro podezření, že jeho tým dopoval. K podezření došlo snadno. Při "Tour" v roce 2000 byly v hotelových pokojích jezdců US Postal nalezeny použité ampule od erythropoietinu (EPO); jde o látku umožňující rychlejší přísun kyslíku do svalů. Armstrong soudkyni sice napsal, že se s ní
Foto
kdykoliv a kdekoliv sejde a na všechny otázky odpoví, ale k tomu nikdy nedošlo. Francouzský tisk pak zjistil, že cyklista nemá o takový výslech zájem, protože termíny závodů v onom období zvolil tak, aby se Francii vyhýbal. Armstrongův tým se hájil tvrzením, že na svůj dopis nedostal od soudkyně odpověď, a dále faktem, že v mnoha testech na užívání EPO byli jeho jezdci vždy negativní. "Naši protivníci nechtějí pochopit, že tvrdou práci a odříkání žádné testy nikdy neodhalí," rozčiloval se Armstrong. On ani jeho kolegové z týmu nebyli oficiálně obviněni, a tak aféra po roce a půl zvolna vyšuměla do prázdna. Zůstala však v paměti fanoušků.

JAKÝ JE?

Na veřejnosti působí někdy teatrálně, nešetří patetickými slovy,například: "Jsem nejšťastnější muž planety!" Jindy je arogantní a nepřístupný.V soukromí prý ale dokáže být normální, příjemný i vtipný; mimochodem má klidový tep 34. Pavel Padrnos (tep 42) si ho váží: "Lance věří ve své schopnosti a síly jako málokdo,má přirozenou autoritu, je od přírody vůdčí typ a posiluje ho vědomí toho,co už dokázal." Jak vypadá péče domestiků o lídra týmu? "Šéf stáje vždy určí dva, kteří se o Lance starají v etapě. Hlídají, aby nebyl na větru a jel vždy v přední skupině. Střídali jsme se tři dvojice. Jeden den práce a dva dny,dá se říct, volno.Na kole sice jedu, ale někde zašitej," prozradil letos rodák z Třebíče v rozhovoru pro deník Sport. Tahle slova nejlépe objasňují fakt, proč náš cyklista skončil v loňské "Tour" až na 69. místě se ztrátou dvou hodin za lídrem své stáje. Pojďme však zpátky k Armstrongovi. Experti, kteří ho kritizují, tvrdí: "Sezóna m u začíná a končí v červenci, kdy se jede Tour de France. Dělá to chytře. Uznává jen tenhle závod, nevysiluje se na dalších, jako je třeba Giro d´Italia." Naproti tomu experti, jimž je sympatický,oceňují zejména jeho styl: "Neuvěřitelně rychlým kmihem nohou roztáčí kolo na lehčí převody než ostatní, tím méně zatěžuje svaly,produkuje méně laktátu,
Foto
čili rychleji obnovuje své síly.Uspoří tak více energie než soupeři. K tomu lze přičíst ještě jeho touhu po vítězství." Zní to hezky,ale lze těmto slovům věřit bez výhrad, když vrcholovou cyklistiku posledních let provází série skandálů a pozitivních antidopingových testů?

DOPINGOVÉ POKUŠENÍ

Poté, co dopingový skandál na Tour de France 1998 (Armstrong nejel 1997 a 1998) otřásl pověstí závodu, zavedli organizátoři přísné kontroly. Nicméně téměř polovina ze sedmdesáti testovaných jezdců v roce 1999 měla ve vzorcích moči zakázané látky: šlo zejména o kortikoidy, jež oddalují únavu, a stimulující preparát Salbutamol. "Byly to však nálezy v přípustné normě," šala mounsky zněl výrok vedení závodu. Tisk se ovšem ruče chopil tématu a záhy otiskl šokující zprávy. Exmistr světa ze 70. let, Ital Francesco Moser, se v deníku L´Equipe skoro chlubil, že ve své kariéře užíval krevní doping. Kromě toho vyzradil, že totéž dělal před ním Jacques Anquetil, průkopník této špatnosti. Ten, když vyhrál "Tour" pětkrát na přelomu 50. a 60. let, vždy po každé sezóně zmizel na pár týdnů v soukromém sanatoriu, aby odtud vyšel jako znovuzrozený.Třebaže mu tehdy osud přál, protože kontroly vlastně neexistovaly, nakonec byl k němu krutý: Anquetil zemřel v roce 1987 na rakovinu a bylo mu teprve třiapadesát. Pokud jde o aféry poslední doby, objevil se v nich i náš Hruška, který nesměl startovat na OH 2000 (šestiměsíční trest za anabolika). Ital Pantani byl ve stejném roce dokonce odsouzen ke třem měsícům vězení za užití EPO a jen díky mezeře v zákonech trestu unikl. U civilního soudu ve Florencii se předloni kvůli dopingovému prohřešku ocitl Němec Ullrich. Den po skončení "Tour" 2002 byla zatčena žena Litevce Rumšase, třetího v celkovém pořadí, v jejímž autě našla policie mnoho zakázaných
Foto
dopingových látek. Argument, že jde o léky pro nemocnou matku, neobstál. P o tříměsíční vazbě byla propuštěna na kauci, ale to ještě není konec příběhu: Rumšas, šestý v letošním Giru d´Italia, měl v tomto závodě pozitivní test na EPO, takže ho tvrdý trest nemine. Vrátíme-li se ještě k Armstrongovi, jeho pověsti uškodila dlouhodobá spolupráce s italským lékařem Ferrarim, jenž byl před dvěma lety obviněn z toho, že podává cyklistům doping. Ovšem Lance ve své spolupráci s "dopingovým doktorem" žádný problém nevidí a mluví o dopingu stejně jako ostatní dosud nepřistižení: "Já určitě nedopuju, ale za ostatní neručím. V pokušení dopovat jim totiž nezabrání ani sebelepší testy.Ano, umím si představit, že jsou opravdu tak hloupí a dělají to, bohužel."

VYHRAJE POPÁTÉ?

V zimní přípravě trénoval na horských silnicích Colorada a věnoval se zejména svému strojovému tempu. Na jaře si zvolil za evropskou tréninkovou základnu město Gerona ve Španělsku. Na rozdíl od minulosti přiletěl letos do Evropy bez ženy a dětí. K tomu vydali manželé Armstrongovi oficiální společné prohlášení: "Stejně jako jiné páry procházíme i my obdobím manželské krize. Nějaký čas zkusíme žít odděleně. Věříme, že tím zachráníme naši rodinu." Šéf US Postal si myslí, že tato nová okolnost nepoškodí Lanceovu formu a ani cíl sezóny - jeho pátý triumf v Tour de France. Když odstoupil z dubnového závodu De la Sarthe ve Francii pro žaludeční potíže, novináři zpozorněli, avšak nešlo o nic vážného. Poté se neslo zákulisím, že testuje nové kolo, ale poslední zprávy z poloviny června říkaly,že má opět formu: vyhrál sedmietapový závod Dauphiné Libéré o víc než minutu.
Kdo ho tedy na trati "Tour" může nejvíc ohrozit? Němec Jan Ullrich, vítěz z roku 1997, jenž na jaře začal závodit po více než roční přestávce (dvě operace kolena, šestiměsíční trest za doping)? Ten je sice odpočatý,ale nemá možná natrénováno. Nebo se má Armstrong spíš obávat Itala Gilberta Simoniho, letošního vítěze Gira d´Italia a mistra jízdy v kopcích? Právě tam, kde Američan získává rozhodující náskok. A nemůže mu zkřížit plány nějaká nově vycházející hvězda? Odpověď budeme znát nejpozději 27. července.