Julia Tymošenková

Julia Tymošenková Zdroj: Globemedia / Reuters

Julia Tymošenková

Na třídě Chreščatyk demonstrovali Ukrajinci v mrazu a v oranžových šálách proti zfalšovaným prezidentským volbám. Tady sesadili roku 2004 Viktora Janukovyče. Na téže třídě, v soudní síni, hlavní hrdinku oranžové revoluce – Julij i Tymošenkovou – nyní odsoudili. Chvíli jejího triumfu a okamžik jejího pádu dělí sedm let. Těch příštích sedm let má strávit za mřížemi. Proč?

 

„BYLA TO POLITICKÁ MSTA. Ten soud byl pro Ukrajince hořký, do ní tehdy vkládali své naděje o demokracii,“ říká Petr Vavrouška, zpravodaj Českého rozhlasu, který stání v Kyjevě minulý týden sledoval. Byl to hořký konec tragikomického souboje asertivní a protřelé Julije a dvaatřicetiletého soudce Rodiona Kirejeva, který se vzal z bůhvíjaké periférie a jehož nejcharakterističtějším rysem bylo škubání nad pravým okem.

 

Ten proces začal už před třemi měsíci v malé dusné místnosti, kde si přítomní utírali orosená čela velkými plátěnými kapesníky a právní poradce Tymošenkové Serhyj Vlasenko mával svým zpoceným sakem na důkaz, že jsou v soudní síni nehumánní podmínky. Přihlížející se tu pravidelně prali s milicionáři. „Ten člověk se stal soudcem před dvěma lety. Všichni tu na Ukrajině vědí, že tohle je soud Tymošenková versus prezident. A toho soudce jmenoval prezident – Viktor Janukovyč. Kirejev dosud soudil jen drobné zlodějíčky, do Kyjeva ho přivezli těsně před tímhle procesem. Potřebovali zkrátka soudce, který nezná zákony, a přitom je ambiciózní,“ vysvětloval pozadí případu Vlasenko.

 

„Uhýbá očima a jen se směje. Ten soudce se směje, když máma mluví o tom, že soud porušuje její práva každou minutu. Stala se symbolem svobody a demokracie na Ukrajině, a proto se ji teď její protivníci snaží postavit mimo hru,“ vyprávěla novinářům smutným hlasem Jevhenija Carrová, plavovlasá dívka, která jako by Ty mošenkové vypadla z oka – její dcera.

 

PÁD A VZESTUP PODVODNÍKA

Tak jednoduché to ale není. Ano, do Julije Tymošenkové lidé vkládali naděje, to když se jí a zjizvenému hrdinovi Viktoru Juščenkovi podařilo svrhnout Viktora Janukovyče a usvědčit ho, že zmanipuloval výsledky prezidentských voleb roku 2004. Během následujících let však vítězné duo, které reprezentovalo proevropsky naladěnou západní Ukrajinu (prezident a premiérka), svými žabomyšími spory voliče otrávilo. Dokonce natolik, že voliči zapomněli na fakt, že Janukovyčovi lidé Juščenka otrávili dioxiny, zapomněli, že kandidát proruské východní Ukrajiny dvakrát seděl ve vězení (krádež, znásilnění), že se pokusil koupit výsledky voleb … Vloni někdejší oranžový tandem utrpěl porážku. A přišel čas Viktora Janukovyče.

 

Tentokrát výsledky prezidentského klání nikdo nezpochybnil. Juščenko skončil v politickém propadlišti. O post hlavy státu se tentokrát bila i Julija. Prohrála těsně, avšak fatálně. Kyjev ovládla parta z Donbasu, oligarchové z rusky mluvící půlky Ukrajiny. Už tehdy se začalo spekulovat o tom, jak moc velké změny Ukrajinu čekají. Avšak zdálo se, že po všech těch estrádách oranžového tandemu vzala Janukovyče na milost i Evropa. Ostatně evropské směřování se stalo překvapivě oficiální prioritou země. Jenže Janukovyč předčil všechna očekávání.

 

Do dnešního dne skončilo za mřížemi nebo ve vazbě dvanáct členů kabinetu expremiérky Tymošenkové. Všichni jsou obviněni ze zneužití pravomocí a de facto z rozkrádání státu. Ministr hospodářství Bohdan Danylyšyn utekl a posléze dostal politický azyl v Praze. Po svém útěku Reflexu naznačoval, že po něm šli proto, že sbírají kompromitující materiály na expremiérku, a taky proto, že na ni si netroufnou, a tak útočí na nejslabší článek Julijina kabinetu – na něj, na bývalého akademika.

 

Jenže to vládnoucí garnituru podcenil. Na Tymošenkovou soud nejprve uvalil „domácí vězení“, zabránil jí vycestovat. Posléze ji zatkli a uvrhli do vazby. Provinila se prý uzavřením nevýhodné smlouvy s Vladimirem Putinem. Ukončila tak sice roku 2009 energetickou krizi, při níž mrzla půlka Evropy, nicméně podle obžaloby způsobila Ukrajině škodu přesahující v přepočtu tři miliardy korun.

 

„NEHODLÁM SE ZABÍT“

„Jsou vyšší soudy, evropské soudy a pak soud boží, před nímž si nikdo neuchrání moc ani peníze, před nímž se neuchrání ti, kdo páchají bezpráví. Ale mě nezlomí. Dál budu bojovat za Ukrajinu, volilo mě jedenáct miliónů lidí,“ nahrála Tymošenková svůj vzkaz na video v den svého zatčení.

 

A pro ty, kdo její o trochu tišší hlas, než by od ní člověk čekal, nepřesvědčil, vytáhla těžký kalibr. „Ráda bych poznamenala, že nemám v úmyslu spáchat sebevraždu. Ať se nenamáhají s triky jako v případech Heorhije Kirpy a Jurije Kravčenka. Nevezmu si život, utkám se s tímhle zločinným režimem. Ke slávě Ukrajiny,“ sepsala demonstrativně v narážce za exministry umlčené kulkou, kteří se zapletli v divokých časech Leonida Kučmy (právě Kučma si Janukovyče vyvolil jako svého nástupce a Janukovyč je nyní obklopen „Kučmovými“ oligarchy).

 

Julija měla vždycky smysl pro sebeprezentaci, od začátku procesu se obléká do bílé či světlé na znamení své nevinnosti. A její tiskový odbor bombarduje novináře z celé Evropy zprávami o protiprávním počínání soudu, o monstrprocesu, o čistce ukrajinské opozice. Jenže dosud byla reakce Evropy spíše váhavá.

 

Tymošenková přece jen v devadesátých letech záhadně zbohatla, za což si vysloužila přezdívku „plynová princezna“. Její účty už roku 2001 zkoumal (Kučmův) soud, došel však k závěru, že je čistá. Nebo extrémně mazaná. A před posledními prezidentskými volbami se ozývaly hlasy, že má diktátorské choutky, ukrajinská inteligence jí dokonce přezdívala führerka. A i Evropa se s možností, že by se šéfkou Ukrajiny mohla stát právě copatá Julija, smiřovala zdráhavě. Bylo to jako váhavé námluvy s menším zlem. Jako kdyby nevěstě dávali na výběr: buď si vezmeš rusky mluvícího podvodníka, zloděje a znásilňovače, nebo ukrajinsky mluvícího podvodníka a zloděje. Evropa by bývala brala druhou možnost, Ukrajinci jí vloni vybrali tu první.

 

„Elity v Kyjevě nyní nechápou, že na jedné straně dnes nestojí Evropa a Julija a na druhé Janukovyč. Evropě nejde konkrétně o Juliji. Pro Evropu není Julija svatá. Evropě jde o to, že ten soud je vykonstruovaný, pochybný a nepřijatelný,“ popisuje Petr Vavrouška.

 

Ty procesy jsou k pláči, jenže dojímat se nad jejich protagonisty dá taky práci. A nejen nad Tymošenkovou. Jedním z vězněných je například exministr vnitra Jurij Lucenko. Muž, jehož si v Evropě zapamatovali poté, co na jednom z německých letišť personálu opilý nadával do nacistů. Když teď posmrkává ztrápeně za mřížemi, to se ta lítost nad jeho osudem jaksi ne a ne dostavit.

 

„Na Ukrajině by každý řekl, že z ukrajinských politiků by mohl sedět v podstatě každý. Jenže Tymošenkovou soudí za politické rozhodnutí. Navíc na ni uplatňují padesát let starý sovětský zákon,“ vysvětluje Vavrouška.

 

A sedm let natvrdo pro nejcharismatičtější političku a ještě nedávno jednu z nejvlivnějších žen světa – to už najednou budí údiv i v Evropě, i v USA. Verdiktu se dokonce po usmál i Putin, který měl pro ukrajinskou železnou lady vždycky slabost.

 

PROCES OHROŽUJE BYZNYS

„Výrok soudu, jenž Tymošenkovou posílá na sedm let do vězení, a zákaz politické činnosti, to je vyústění scénáře, který současná vláda zosnovala už minulý rok. Jenže se jí to trochu vymklo kontrole a následky líčení jsou větší, než se očekávalo. Takové rozsudky, natožpak procesy, se v zemích EU, k níž by se Ukrajina chtěla připojit, nedějí. ¨

 

Janukovyč se přepočítal, tenhle proces totiž najednou přímo ohrožuje smlouvu o obchodu mezi EU a Ukrajinou. Summit o sbližování Ukrajiny a EU se má konat už v prosinci,“ říká ukrajinista a politolog Piotr Andrusieczko. Janukovyč si sice chtěl efektivně před chystanými parlamentními volbami vyčistit politickou scénu od opozice, nicméně si trochu naběhl na vidle.

 

„Zřejmě netušil, že reakce světa bude nakonec tak silná, a zřejmě dostal nůž na krk. Chystaná smlouva o volném obchodu je totiž důležitá pro oligarchy, kteří mají prezidenta pod palcem,“ upozorňuje Vavrouška.

 

Hned po rozsudku se tedy prezident stal znenadání kritikem staré, sovětské legislativy. A jak analytici předpokládají, chystaná novela příslušného zastaralého zákona by mohla Tymošenkovou po tom všem zcela očistit. I když, jak se nyní právní znalci přou, nad expremiérkou i v tomto pro ni nejoptimističtějším případě stále visí hrozba zákazu politické činnosti na tři roky a pokuta ve výši oněch tří miliard korun.

 

Nicméně Tymošenková je hráčka, je stratég. Má pověst nejmazanější političky v celém postsovětském prostoru a charisma, kterým uhranula jedenáct miliónů lidí. Paradoxně může celou situaci ještě zúročit, stala se totiž evidentně obětí nespravedlivého soudu, což nyní jaksi zmenšilo její hříchy.

 

„Janukovyč z toho nemůže vyjít dobře. Pokud ji zbaví viny, ztratí tvář před svými voliči. Pokud ne, hazarduje s možností obchodovat s Evropou. I když, jak se zdá, někteří členové Janukovyčovy Strany regionů by i tohle obětovali, kdyby jen zůstala za mřížemi,“ míní Andrusieczko.

 

Jenže tahle hra se přiostřuje. „Současná vláda překročila Rubikon, systematicky soudí představitele předchozí vlády. Může se tedy stát, že jakmile se politická situace otočí, může očekávat mstu. Může se sama stát terčem podobných procesů,“ soudí ukrajinista.

 

A Janukovyč už zřejmě tuší, že se plavovlasé „mučednici“ nechtěně postaral o politické body. Jen dva dny poté, co připustil, že může být viny zbavena, přispěchala ukrajinská rozvědka s dalším obviněním. Předmětem nového procesu tak bude, zda Tymošenková převedla dluhy energetické společnosti, jíž šéfovala v 90. letech, na stát. Zda zpronevěřila 7,3 miliardy korun.

 

Jak to mohla udělat? „Byla přece premiérkou Ukrajiny, takže mohla všechno,“ shrnula lapidárně, jak to na Ukrajině chodí, mluvčí ukrajinské tajné služby.

 

Jak se zdá, na Ukrajině má vrcholný politik jen dvě možnosti: buď tepláky a mříže, nebo absolutní moc.