Hurvínek slaví sto let a díky humoru stále přitahuje do divadla generace dětí i dospělých

Původně Hurvínek vznikl jako parťák pro Spejbla, o šest let staršího, který jako loutka doplňoval plzeňského Kašpárka. Se svým nynějším „taťuldou“ měl vést dialog a nahrávat mu na jeho repliky. Autor obou loutek Josef Skupa (1892–1957) si Hurvínka představoval jako Spejblova mladšího kolegu – jeho nezbedným synkem a hlavní postavou příběhů se stal až postupně s tím, jak si to žádalo publikum. „Diváci si Hurvínka natolik oblíbili, že si to, aby
byl Spejblovým synem, sami prosadili,“ připomíná současný umělecký ředitel Divadla Spejbla a Hurvínka David Janošek. Nahrálo tomu podle něj i ustrojení loutky – rozverné kšandy a krátké kalhoty oproti fraku usedlého pána značily nesmazatelný věkový rozdíl mezi oběma loutkami.

V pozadí toho, proč Hurvínek slaví úspěchy už sto let, vnímá David Janošek právě i tento generační střet ve vztahu mezi Spejblem a Hurvínkem. „Vůbec nejde o to, že jsou to loutky. Ale že to, co oni žijí, žijeme i my. A to se panu profesoru Skupovi ve své době povedlo úžasně vystihnout – a to jak stylizací vizuální, v podobě dokonalé karikatury, tak i zábavným, dadaistickým, až surreálným myšlením,“ dodává. Spejbl a Hurvínek procházeli různými režimy a přestáli válku i komunismus díky svému humoru: „Mám pocit, že my Češi hodně vnímáme svět právě přes humor. Když přijde na lámání chleba, tak nám pomáhá zvládat krizové situace. A právě díky humoru a nadhledu se i Spejbl a Hurvínek zvládli obhájit v každé době,“ míní Janošek.

Z Plzně do Dejvic

Loutku Hurvínka pro Josefa Skupu vyřezal synovec loutkáře Karla Noska, Gustav Nosek, jenž tehdy pracoval jako modelář Škodových závodů v Plzni. Poprvé vystoupila 2. května 1926 v zábavném přídavku večerního představení komedie Rudolfa Nešvery s názvem Počestný dům, a to ještě na scéně Loutkového divadla feriálních osad v Řemeslnické besedě v Plzni. Tam strakonický rodák Josef Skupa nastoupil v roce 1917 jako výtvarník.