Jerry Gebr: Český výtvarník, který dobyl Hollywood. Znáte ho například ze slavného Podrazu
Co mají společného snímky My Fair Lady, Xanadu, Podraz nebo Kočičí lidé? Všem vtiskl svůj výtvarný rukopis rodák z vesničky Lužnice na Jindřichohradecku Jaroslav Gebr (26. 5. 1926 až 7. 2. 2013). Pro americké přátele Jerry. Jednomu z nejznámějších Čechů, kteří se prosadili v Hollywoodu, by letos na jaře bylo sto let. Při té příležitosti mu město Písek, kde strávil část života před odchodem do emigrace, uspořádalo unikátní výstavu obrazů a kreseb. Zhlédnout ji můžete v tamní galerii Dragoun do poloviny května.
Jerryho díla zdobila ložnice a obýváky těch nejvýznačnějších osobností filmového průmyslu, od Alfreda Hitchcocka a Orsona Wellese až po Stevena Spielberga, Clinta Eastwooda či George Roye Hilla. Není divu – s mnoha z nich úzce spolupracoval. Ať už na černobílém hororu Psycho, nebo gangsterce Podraz s Robertem Redfordem a Paulem Newmanem. Pro ni Jaroslav Gebr namaloval dnes už ikonické spojováky ve stylu třicátých let, oddělující za zvuků ragtimu jednotlivé kapitoly.
Stín katedrál
Přestože se narodil v jihočeské Lužnici jen pár kilometrů od Třeboně, ve své vlasti až donedávna nebyl prorokem. Zato v Kalifornii, kde žil déle než půl století až do své smrti v roce 2013, ho vždy považovali za vynikajícího kumštýře. Patřil k obdivuhodně poskládané čechoamerické komunitě grafiků, malířů, sochařů a scénografů, kteří se hromadně uplatnili v hollywoodských ateliérech. Kromě něj známe ještě přinejmenším dvě krajanské legendy, jimž se podařila vskutku hvězdná kariéra: Emila Kosu Jr. a Freda Sersena, rodným jménem Ferdinanda Sršně. Oba byli duší oddělení zvláštních efektů společnosti 20th Century Fox. První může za závěrečnou scénu sci-fi snímku Planeta opic (šokující výjev s troskou sochy Svobody). Druhý měl na starost potopení Titaniku v stejnojmenném bijáku z roku 1953. Kariéra Jerryho Gebra však byla o mnoho dekád delší a také pestřejší. Jeden čas se třeba specializoval na obaly dlouhohrajících alb.
To bylo v samých začátcích jeho americké dráhy. Co ale víme o předešlém Gebrově životě v Československu? Když mu bylo deset, přestěhoval se s rodiči z jihočeských blat do Písku, kde navštěvoval měšťanku. Poté studoval Uměleckoprůmyslovou školu dekorativních umění ve Zlíně. Když skončila druhá světová válka, byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze. Studia u profesora Jakuba Obrovského nedokončil, ihned po únorovém puči se totiž rozhodl pro emigraci. Pětadvacátého února 1949, přesně v den prvních oslav Vítězného února, překročil Jaroslav Gebr ještě s jedním přítelem sochařem a se svou pozdější manželkou ilegálně hranice v Železné Rudě.
Následoval rok strávený v německém provizóriu a složité putování přes Anglii, načež přišla spásná nabídka vytvořit nástěnné malby pro kostely sv. Rocha a sv. Kateřiny v kolumbijské Bogotě. Brzy byl Gebr v tomto oboru považován za odborníka, dokonce mu svěřili malbu fresky v předním bogotském svatostánku Catedral primada de Colombia na Bolívarově náměstí (Plaza de Bolívar).
V Kolumbii, kde vydržel čtyři roky, se Jerrymu a jeho ženě Adéle narodila dcera Katherina. Jerryho choť Adéla Eva Gebrová studovala v Praze operní zpěv a byla též uznávanou koncertní klavíristkou. Po odchodu z Československa se díky znalosti čtyř světových jazyků stala překladatelkou, přičemž i nadále vystupovala a dávala lekce. Stojí za zmínku, že učila zpívat popovou star osmdesátých let Pat Benatarovou, ale i věhlasného španělského tenoristu Josého Carrerase, jehož paměti roku 1991 přeložila do češtiny. Zemřela tři roky před svým mužem.
Mezi vycpanými ptáky
Jerry Gebr se mezitím zdokonaloval v nejrůznějších výtvarných technikách a stylech. Z počátečních představ o velkém umění musel záhy slevit – to když se rodina po narození prvního dítěte rozhodla odjet do Spojených států. Umělecká aura kalifornské metropole Los Angeles k sobě přitahovala tisíce imigrantů, kterým zde položily pevné základy předválečné generace přistěhovalců, ale i zástupy válečných uprchlíků z Evropy. Stačí vzpomenout osudy Franze Werfela, Kurta Weila a Bertolta Brechta nebo našich komiků Voskovce a Wericha. Ti všichni se tak či onak dostali do kontaktu s Čechoameričany pracujícími pro některé z expandujících filmových studií. Gebr se nicméně v L. A. poměrně dlouho otrkával. První šanci mu zde kupodivu nedal žádný režisér ani filmový architekt, nýbrž podobně vzrušující svět hudebního průmyslu.
V roce 1954 Gebra zaměstnala firma Capitol Records, založená o nějakých dvanáct let dříve swingovým hitmakerem Johnnym Mercerem. Jerry se tak přes noc proměnil v grafika ovlivňujícího vzhled gramodesek pěveckých es, jakými byli Frank Sinatra, Peggy Lee či Maria Callasová. Navrhl i obal jednoho z raných alb folkové písničkářky Joan Baezové. Teprve roku 1959 si ho všimli lidé z filmové společnosti Metro-Goldwyn-Mayer. Sám Gebr tuto příležitost považoval za ryze pragmatické řešení a činnost filmového výtvarníka přirovnával k práci na montážní lince. Není ale pochyb o tom, že mu pánové z MGM vytrhli z paty velikánský trn.
Netrvalo dlouho a na Jerryho padl odlesk opravdové slávy. Vždyť to byl on, kdo určil výtvarný ráz filmových muzikálů My Fair Lady, Za zvuků hudby a Camelot. Tyto úspěchy se dostavily v polovině šedesátých let, kdy už Gebr pracoval prakticky pro všechny špičkové hráče v branži, od MGM a skupinu trikařů z 20th Century Fox pod vedením Emila Kosy Jr. přes Warner Brothers a Universal až po Paramount. A portfolio se rychle zvětšovalo: Skleněné peklo, Blues Brothers, Xanadu, Kočičí lidé, Zjizvená tvář, Duna, Bláznivý příběh Robina Hooda… Nutno ovšem připomenout, že první velkou příležitost dal Gebrovi na stříbrném plátně Alfred Hitchcock, a to v ničem jiném než ve svém skandálním nízkorozpočtovém hororu Psycho. Jerryho zneklidňující obraz zdobí zeď lemovanou vycpanými ptáky v domě vraždícího taxidermisty Normana Batese v podání Tonyho Perkinse.
Od Hitchcockova filmu noir nebylo daleko k (zatím rovněž černobílému) televiznímu médiu. A tak se Gebr nachomýtl k výrobě seriálů, na něž se dodnes rádi díváme. K nejúspěšnějším patřil ten s detektivem Columbem v ošoupaném baloňáku. V jednom z dílů Columba – epizodě s názvem Vražda jako autoportrét – hraje Gebrův obraz zásadní roli. Postupně si Jerryho najali i tvůrci televizních seriálů Kojak, Star Trek, Magnum a To je vražda, napsala. A protagonisté těchto oblíbených televizních zábav – včetně Columbova představitele Petera Falka – si domů rádi brali na památku Gebrova specifická dílka.
Šedesát hodin týdně
Jméno tohoto malíře se v Hollywoodu stalo jakýmsi široce sdíleným veřejným tajemstvím. Patřilo zkrátka k bontonu mít v herecké či režisérské domácnosti něco od Gebra. Filmová studia navíc sama iniciovala vznik malířských portrétů svých celebrit. Tyto „vedlejšáky“ zajišťovaly Jerrymu více než slušnou obživu. Inu, neberte to, když vám nabízejí, abyste portrétovali platinovou krásku českého původu Kim Novakovou nebo temnou divu Joan Crawfordovou! Gebrovu štětci neunikly ani tváře Rachel Welchové, Barbry Streisandové, Jacka Lemmona či sira Laurence Oliviera. V roce 1977 si od Jerryho objednal tři plátna do Oválné pracovny Bílého domu prezident Gerald Ford. Zadání znělo: oslavit dvousté výročí vzniku americké armády.
„V mládí jsem svého otce viděl jen málo,“ vzpomínal v roce 2017 malířův syn Thomas Gebr. „Jen jako někoho z oboru, kdo pracoval šedesát hodin týdně a pak si ještě většinou bral práci domů. Pokaždé musel o víkendu horečně dokončovat něco, co se mělo přinést na plac hned v pondělí ráno. Jen vzácně si udělal volný den a ten jsme spolu obvykle strávili na tenisovém kurtu. Tenis byl totiž jeho vášní.“ Ohromný úspěch českého emigranta v losangeleské továrně na sny si Thomas vysvětluje především jeho pracovitostí a také tím, že se snažil splnit jakýkoli úkol. „Billboardy, storyboardy, věrné reprodukce Michelangelových fresek ze Sixtinské kaple pro film Boty svatého Petra s Anthonym Quinnem – nic předem neodmítal. Jeho rozsáhlé vzdělání mu pomáhalo zvládnout potřeby westernu z Divokého západu, atmosféru snímku z daleké budoucnosti, iluzi středověkého hradu i scény z filmů odehrávajících se v bouřlivém 20. století.“
Posledním Gebrovým zaměstnavatelem byla od roku 1968 společnost Universal, kde měl Jerry čestné místo „šéfa scénické tvorby“. Po převratu v roce 1989 snad ani nepomyslel na odjezd do Čech. „Žádné sny o návratu k něčemu, co ho tak bolestně minulo.“ Pracoval pro Hollywood až do důchodu a k stáru o sobě mohl hrdě prohlásit, že je nejdéle angažovaným stálým výtvarníkem Universalu v celých jeho dějinách. Zemřel 7. února 2013 v šestaosmdesáti letech v luxusní losangeleské čtvrti Tarzana. V místě, které pojmenoval po svém ranči sám autor literárního Tarzana Edgar Rice Burroughs. A v tomtéž koutě Los Angeles, kde Jerryho přítel David Lynch natáčel mysteriózní thriller Mulholland Drive.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
