Když někdy v první polovině roku 1962 fotograf britského populárního týdeníku Record Mirror Dezider „Dežo“ Hoffmann (24. 5. 1912–29. 3. 1986) pročítal redakční poštu, zaujal ho dopis fanynky, která si stěžovala, že časopis vůbec nepíše o skupině The Beatles. Zašel za svým šéfem s tím, že by se na ně zajel podívat. Ten to ale považoval za zbytečné, protože v Liverpoolu, odkud mladíci pocházeli, se stejně nic zajímavého neděje. Co nastalo, když si Hoffmann cestu prosadil, ukazuje slovenský dokument Patrika Lančariče Dežo Hoffmann – Fotograf Beatles.
Na začátku šedesátých let stále vládl trend statických, pečlivě naaranžovaných studiových fotografií. Hoffmann se však posadil do trávy v jednom z liverpoolských parků a nechal čtveřici „Brouků“ běhat a skákat po louce. Zrodily se ikonické snímky, které stvořily charakteristický vizuál kapely, a navíc navždy změnily styl popové fotografie. Málokoho by při tom napadlo, že Hoffmann v novém prostředí použil to, co se kdysi jako válečný fotoreportér naučil na frontě.
Pražská stopa
Hoffmannovy fotografie dnes znají milióny lidí po celém světě. Jeho příběh však zná málokdo a u nás je jeho jméno prakticky neznámé, ačkoliv od vzniku republiky až do roku 1949 byl československým občanem. Narodil se 24. května 1912 v Banské Štiavnici v rodině obchodníka židovského původu Lajose (Ľudevíta) Hoffmanna a Kornélie, rozené Schlinové. Dežův otec, který pocházel z Liskové u Ružomberku, těsně před vypuknutím 1. světové války odjel za prací do USA a domů se už nevrátil. Dežo vyrůstal pouze s maminkou. Kornélia s malým synem se ze Štiavnice přestěhovala do Žiliny, kde provozovala trafiku. Doma se zřejmě nejdřív mluvilo maďarsky a teprve později se rodina slovakizovala.
Po měšťance Dežo navštěvoval dvouletou obchodní školu. Její ukončení v roce 1929 mu poskytlo kvalifikaci nižšího úředníka v komerční firmě, což ho ovšem nelákalo a odjel ze Slovenska do Prahy. Později vzpomínal, že se tu stýkal s levicovou uměleckou avantgardou z okruhu Osvobozeného divadla. V roce 1932 se zúčastnil natáčení slavné Extase a údajně se „více spřátelil“ s představitelkou hlavní role Hedwigou Kieslerovou, pozdější hollywoodskou hvězdou Hedy Lamarrovou.
Od zkušenějších kolegů, především od kameramana Otty Hellera, se učil základy filmařského řemesla a zdokonaloval se ve fotografování, které bylo jeho zálibou. Není důvod nevěřit Hoffmannovým vzpomínkám – pobyt v Praze se pro něj stal mimo jakoukoliv pochybnost vstupenkou do velkého světa. Je však zřejmé, že se v hlavním městě musel v prvé řadě potýkat s každodenními existenčními starostmi a naplňování uměleckých ambicí se mohl věnovat jen ve volném čase.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
