Jerry Gebr: Český výtvarník, který dobyl Hollywood. Znáte ho například ze slavného Podrazu
Co mají společného snímky My Fair Lady, Xanadu, Podraz nebo Kočičí lidé? Všem vtiskl svůj výtvarný rukopis rodák z vesničky Lužnice na Jindřichohradecku Jaroslav Gebr (26. 5. 1926 až 7. 2. 2013). Pro americké přátele Jerry. Jednomu z nejznámějších Čechů, kteří se prosadili v Hollywoodu, by letos na jaře bylo sto let. Při té příležitosti mu město Písek, kde strávil část života před odchodem do emigrace, uspořádalo unikátní výstavu obrazů a kreseb. Zhlédnout ji můžete v tamní galerii Dragoun do poloviny května.
Jerryho díla zdobila ložnice a obýváky těch nejvýznačnějších osobností filmového průmyslu, od Alfreda Hitchcocka a Orsona Wellese až po Stevena Spielberga, Clinta Eastwooda či George Roye Hilla. Není divu – s mnoha z nich úzce spolupracoval. Ať už na černobílém hororu Psycho, nebo gangsterce Podraz s Robertem Redfordem a Paulem Newmanem. Pro ni Jaroslav Gebr namaloval dnes už ikonické spojováky ve stylu třicátých let, oddělující za zvuků ragtimu jednotlivé kapitoly.
Stín katedrál
Přestože se narodil v jihočeské Lužnici jen pár kilometrů od Třeboně, ve své vlasti až donedávna nebyl prorokem. Zato v Kalifornii, kde žil déle než půl století až do své smrti v roce 2013, ho vždy považovali za vynikajícího kumštýře. Patřil k obdivuhodně poskládané čechoamerické komunitě grafiků, malířů, sochařů a scénografů, kteří se hromadně uplatnili v hollywoodských ateliérech. Kromě něj známe ještě přinejmenším dvě krajanské legendy, jimž se podařila vskutku hvězdná kariéra: Emila Kosu Jr. a Freda Sersena, rodným jménem Ferdinanda Sršně. Oba byli duší oddělení zvláštních efektů společnosti 20th Century Fox. První může za závěrečnou scénu sci-fi snímku Planeta opic (šokující výjev s troskou sochy Svobody). Druhý měl na starost potopení Titaniku v stejnojmenném bijáku z roku 1953. Kariéra Jerryho Gebra však byla o mnoho dekád delší a také pestřejší. Jeden čas se třeba specializoval na obaly dlouhohrajících alb.
To bylo v samých začátcích jeho americké dráhy. Co ale víme o předešlém Gebrově životě v Československu? Když mu bylo deset, přestěhoval se s rodiči z jihočeských blat do Písku, kde navštěvoval měšťanku. Poté studoval Uměleckoprůmyslovou školu dekorativních umění ve Zlíně. Když skončila druhá světová válka, byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze. Studia u profesora Jakuba Obrovského nedokončil, ihned po únorovém puči se totiž rozhodl pro emigraci. Pětadvacátého února 1949, přesně v den prvních oslav Vítězného února, překročil Jaroslav Gebr ještě s jedním přítelem sochařem a se svou pozdější manželkou ilegálně hranice v Železné Rudě.
Následoval rok strávený v německém provizóriu a složité putování přes Anglii, načež přišla spásná nabídka vytvořit nástěnné malby pro kostely sv. Rocha a sv. Kateřiny v kolumbijské Bogotě. Brzy byl Gebr v tomto oboru považován za odborníka, dokonce mu svěřili malbu fresky v předním bogotském svatostánku Catedral primada de Colombia na Bolívarově náměstí (Plaza de Bolívar).
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
























