Hiró Onoda: Japonský voják, který skoro 30 let odmítal připustit, že 2. světová válka skončila
V říjnu 1945 se třiadvacetiletý japonský podporučík HIRÓ ONODA, který se svou sabotážní skupinou operoval na Filipínách, začetl do letáku, v němž stálo, že je po válce, Japonsko kapitulovalo. Zamyslel se. Je možné, že nastal mír, ale že by se země vycházejícího slunce vzdala? To je lest a lživá nepřátelská propaganda! Během výcviku velící důstojníci přece opakovali, že se vojáci za žádných okolnosti nesmějí vzdát. Nikdy! Vítězství, nebo smrt! A tak Onoda bojoval dalších dvacet devět let.
Když se 15. srpna 1945 v rozhlase ozval Hirohitův hlas, jenž oznámil kapitulaci s tím, že „je nutné vydláždit cestu míru pro další generace“, většina japonských vojáků se rozplakala hanbou. Japonský ministr války, osmapadesátiletý generál Korečika Anami, s takovým ponížením nemohl dál žít. Šestého srpna 1945, kdy atomová puma dopadla na Hirošimu, Anami kategoricky zamítl, aby Japonsko přijalo Postupimskou deklaraci. Byl si jistý, že tohle byla jediná puma, kterou Američané měli. Jenomže o tři dny později tisíc sluncí ozářilo i Nagasaki, Sovětský svaz vyhlásil Japonsku válku a zahájil operaci Srpnová bouře. Ani tehdy Anami nechtěl poslouchat nějaké poraženecké řeči. Japonský premiér Kantaró Suzuki však nemínil přivést zemi do záhuby a obrátil se přímo na císaře, který s ním souhlasil a 14. srpna natočil svůj projev k národu: „Válka se vyvinula v neprospěch Japonska. Nepřítel použil novou, mimořádně krutou pumu. Kdybychom pokračovali v boji, přineslo by to jediný výsledek. Úplné zhroucení…“
Generál Anami s kapitulací sice nesouhlasil, na stranu vzbouřenců, kteří chtěli svrhnout vládu a izolovat císaře, se ovšem nepřidal. Do čela puče se postavil třiatřicetiletý major Kendži Hatanaka. Za každou cenu chtěl zamezit tomu, aby se v rozhlase odvysílal Hirohitův předtočený projev ze 14. srpna 1945. Velitel 1. divize císařské gardy generálporučík Takeši Mori však odmítl císaře zradit. Hatanaka ho zastřelil, obsadil se svými muži Císařský palác a několik hodin nahrávku marně hledal. Svoje komplice pak vyslal, aby se pokusili najít a zabít zrádného premiéra, a sám se vydal do budovy rozhlasu. Ani nabitá pistole mu nepomohla. Vysílání nezabránil. Zbraň tedy obrátil proti sobě. V kapse mrtvého Hatanaky se našla báseň o temných mračnech, která se rozplynula.
Krátce po oznámení kapitulace spáchal seppuku generál Anami i další vysocí důstojníci. Po celé zemi se konaly demonstrace proti příměří. Řada japonských vojáků v Tichomoří pokračovala v boji. Tito muži o kapitulaci nevěděli nebo nedokázali uvěřit tomu, že by se Japonsko vzdalo. Mezi největší zatvrzelce patřil Hiró Onoda.
Zpravodajská hra
Na konci roku 1944, dva měsíce po zdrcující japonské porážce u ostrova Leyte, byla na filipínském ostrově Lubang vysazena partyzánská buňka. Tvořili ji čtyři japonští vojáci se speciálním výcvikem – desátník Šó’iči Šimada, vojíni Júiči Akacu, Kinšiči Kozuka a jejich velitel, podporučík Hiró Onoda. Major Jošimi Taniguči jim před odjezdem zopakoval, jaké diverzní úkoly mají plnit a že to nikdy nesmějí vzdát. „Vrátíme se pro vás. Může to trvat tři roky nebo pět let, ale vrátíme se pro vás. Musíte vydržet. Nesmíte si sáhnout na život, máte důležité povinnosti.“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
