Zdena Salivarová byla hnací silou vydávání knih zapovězených autorů. Pro českou literaturu málokdo udělal víc

Pocházela z rodiny natolik pozoruhodné, že o ní její manžel Josef Škvorecký musel napsat povídku. Jmenovala se Můj táta haur a já. „To jsme spolu chodili teprve krátkou dobu,“ vzpomínala Zdena Salivarová v knižním rozhovoru s Karlem Hvížďalou s názvem Benefice, vydaném v prosinci 1990 jako 200. publikace nakladatelství Sixty-Eight Publishers. „Bylo to někdy na podzim v roce 1957, můj táta haur už byl sedmý rok v Americe, brácha seděl v Jáchymově odsouzený za nic na deset let.“ Co tehdy osmnáctiletý, o tři roky starší bratr Lumír provedl? „Převedl dva kamarády přes hranice a pak se zapletl v jednom velmi naivním a velmi neopatrném odboji starších bojovníků proti komunismu.“

Jejich otec Jaroslav Salivar byl mezi válkami pražským knihkupcem a nakladatelem s nepříliš dobrou pověstí, v době všeobecných bankrotů navíc značně neúspěšným. Po únorovém převratu v roce 1948 se stal režimu nepohodlným a skončil na rok ve vězení, rodinu ze šestipokojového bytu v Pařížské č. p. 7 vystěhovali. „Podle rodinné legendy otec v roce 1949 ze svého obchodu vyhodil dva ministerské zmocněnce, kteří měli převzít jeho správu,“ píše ve své mimořádné životopisné publikaci Errol. Josefa Škvoreckého život první (vyd. Host, 2024) literární historik Michal Přibáň. Roli hrál i „syndrom zvaný v stalinském parlandu buržoazní původ“, jejž zmiňuje Josef Škvorecký v Samožerbuchu – matku Evženii, švadlenu a proletářku původem z Ostravy, a otce, vyučeného knihkupce z chudé košířské rodiny, nehodlal režim tolerovat. „Jedním z prvních výrazů, které mi utkvěly v paměti, je slovo zastavárna,“ vzpomínala na dětství Zdena Salivarová, která toužila být spíš klukem – a myslivcem k tomu.

Kádrový případ

Bydleli pak v nuzném pavlačovém domě v pražském Karlíně, „v bytě bez záchoda, bez koupelny, bídně zařízeném“. Druhé nejmladší ze čtyř dětí vystudovalo (s odřenýma ušima) Dívčí reálné gymnázium Elišky Krásnohorské. Starší sestra od rodiny odešla, mladší chodila ještě do obecné školy a Zdena Salivarová měla štěstí v neštěstí – ujal se jí sbormistr Bohumil Kulínský starší; s ním a s jeho nastávající ženou, tehdy čtrnáctiletou Blankou, hrála v triu na housle. Její otec se na týden vrátil z vězení a okamžitě emigroval do Států. Listonoš pak od něj sem tam nosil balíčky s nylonkami, od neznámého mecenáše skrytého za jménem Anděla Andělová pak složenky s charitativními příspěvky.