V noci z 24. na 25. března 1944 uprchlo z německého zajateckého tábora Stalag Luft III nedaleko města Sagan sedmdesát šest spojeneckých důstojníků. Byli mezi nimi také tři Češi. Téměř všechny ale Němci dopadli. Na Hitlerův příkaz jich bez soudu padesát popravili.
Zajatecký tábor Stalag Luft III vznikl v březnu 1942. Stál uprostřed borového lesa, na písčité půdě, která měla zabránit tomu, aby se z tábora nějaký opovážlivec prokopal tunelem. Po celém obvodu tábora byl dvojitý ostnatý drát. Odtud nikdo neuteče! Většinu z deseti tisíc zajatců tvořili američtí a britští letci, nechyběli tady však ani vojáci z dalších zemí. Podmínky v táboře nebyly nijak drastické, dodržovaly se zde Ženevské konvence, místo několikrát navštívili zástupci Mezinárodního červeného kříže. Spojenečtí letci však nechtěli nečinně čekat na konec války, chtěli bojovat. Začali organizovat velký útěk. Na začátku roku 1943 vznikl tajný Výbor X, do jehož čela se postavil dvaatřicetiletý pilot RAF Roger Bushell, který už dvakrát unikl ze zajetí. Potřetí už to musí vyjít!
V Praze
Když 23. května 1940 Roger Bushell z nebe kryl ústup spojeneckých vojáků k severofrancouzskému přístavu Dunkerque, německé messerschmitty zaútočily na jeho peruť. Během leteckého souboje poslaly britské spitfiry k zemi dva nepřátelské letouny, ale Bushellův stroj byl také zasažen, na účet si ho podle všeho připsalo německé stíhací eso Günther Specht. Osmého června 1940 Roger napsal svému bratrovi Johnu z německého zajateckého tábora Dulag Luft. „Jsem živ a zdráv, a jak je poznat z adresy, jsem válečný zajatec.“ O rok později, v červnu 1941, Roger ze zajetí utekl, zadrželi ho až na švýcarských hranicích. V noci z 8. na 9. října 1941 spolu s navigátorem 311. československé peruti Jaroslavem Zafoukem pak vyskočili z vlaku, který je odvážel do tábora Oflag VI-B. Přes Drážďany, Tetschen-Bodenbach, tedy Děčín, dorazili k Bílině, kde žil Jaroslavův starší bratr. „Tady nemůžete zůstat, všude vás hledá gestapo, musíte do Prahy, znám tam spolehlivé lidi…“
Dva týdny po příchodu Reinharda Heydricha do protektorátu a vyhlášení prvního stanného práva poskytla úkryt oběma letcům rodina technického rady státních drah ing. Otty Zeithammela. Věděli, že tím riskují život. Německý soud vynesl nejvyšší rozsudek nad ministerským předsedou Aloisem Eliášem, v novinách četli jména československých důstojníků, které Heydrich nechal popravit, mnoho sokolských činovníků bylo odvlečeno do koncentráků. Přesto Zeithammelovi neváhali. Zafouka a Bushella schovávali více než půl roku. Devatenáctého května 1942 ale do jejich bytu vtrhlo gestapo. Šli najisto. Udal je bývalý snoubenec Zeithammelovy dcery Blaženy, konfident Miloslav Kraus. „Jsme britští váleční zajatci, vztahují se na nás Ženevské dohody,“ nenechal si líbit gestapácké způsoby Roger Bushell.
Ottu Zeithammela, jeho dceru Blaženu, syna Otakara, manžele Přidalovy, kteří letce zásobovali jídlem, lékaře Zikmunda Neudörfera, jenž jim zajistil falešné legitimace, popravili na kobyliské střelnici 30. června 1942. Týž večer před popravčí četou v Kobylisích stanul spoutaný Josef Mašín, jeho spolupracovníci Josef Líkař, Václav Řehák a Jan Karel, politička Františka Plamínková, historik Otakar Kamper, starosta Loun Josef Fousek a desítky dalších lidí.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
