Karel May: Dílo německého grafomana u nás navždy pokřivilo obraz indiánské kultury a Divokého západu
Zní to jako špatný vtip: To se takhle potkají nobelisté Einstein, Schweitzer, Mann a Hesse s rudým Honeckerem i náckem Hitlerem – a začnou se trumfovat ve znalosti svých milovaných mayovek… Dílo hochštaplerského sedmilháře a grafomana Karla Maye (25. 2. 1842–30. 3. 1912) sice ve středoevropském prostoru navždy zdeformovalo obraz indiánské kultury, ale jeho vliv na formování duší kluků od devíti do 99 let budí respekt. Stejně jako schopnost čestně obstát s ideály humanismu, bratrství ras v totalitních režimech a omotat si jejich vůdce kolem prstu.
Ta zpráva proběhla v minulosti i českými médii a chvíli utěšeně bobtnala. Německé nakladatelství Ravensburger se na sociálních sítích sebemrskačsky kálo za vydání byť pouhého odvaru mayovek, dvoudílné knihy Mladý náčelník Vinnetou, převedené i na filmové plátno. Profesionální surfaři na „in“ vlně woke kultury odpálili celkem standardní ohňostroj obvinění z upevňování rasistických klišé, lakování kolonizace na růžovo a drzosti, s níž evropští herci kromě „bledých tváří“ urážlivě ztvárňují také „rudé gentlemany“.
Z banální jiskry vzešel větší plamen, když se začalo přetřásat rozhodnutí německé veřejnoprávní televizní stanice ARD nadále neuvádět klasické filmové mayovky ze 60. let. Ano, právě ty, na jejichž jugoslávských exteriérech a tradičním českém dabingu jsme vyrůstali. I když se nakonec ukázalo, že vše je trochu jinak a horké hlavy vychladly, celá ta bouře ve sklenici „ohnivé vody“ (čtenáři mayovek vědí) alespoň osvěžila zájem o dílo autora, od jehož narození letos uplynulo 180 let. Nemluvě o 110. výročí úmrtí. Německý recidivista a psavec Karel May si pozornost nesporně zaslouží.
Ve Vlčím doupěti i v Dachau
Širý svět romantických fantazií prorostlý etnografickými fantasmagoriemi tohoto plodného autora, na sklonku života psychicky zhrouceného z konfrontace s nevábnou realitou života v rezervaci amerických Indiánů, formuje německojazyčnou oblast i naše končiny skoro půldruhého století. První české vydání Syna lovce medvědů má vročení 1888.
Sotva najdete jiného grafomana vyučeného řemeslu brakové literatury, k jehož ctitelům se i v dospělosti hrdě řadili tak protikladní lidé jako humanističtí nobelisté Albert Einstein, Albert Schweitzer, Hermann Hesse či Thomas Mann – a na druhé straně nejpřesvědčenější prosazovatel nekonvenčních bojových strategií rudého gentlemana Vinnetoua na bojištích druhé světové války. Ba co víc, ve stejné době, kdy Adolf Hitler po nocích hledal v ohmataných mayovkách podnět pro svoji údajnou intuici, vyvažovalo se v Dachau zapůjčení děl téhož autora z táborové knihovny denním přídělem stravy.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
