![Dvacátý listopad 1947 – svatba Alžběty a Philipa (zleva král Jiří VI., princezna Margaret, Lady Mary Cambridge, čerství novomanželé, královna Alžběta [později královna matka] a královna Mary)](https://1884403144.rsc.cdn77.org/foto/rx152021/MTI0eDcwL3NtYXJ0L2ltZw/6929154.jpg?v=0&st=vWf-iyVrmNJceUVbNgzKbSwqBK4P6kv7HD0PZYChz9Q&ts=1600812000&e=0 "Dvacátý listopad 1947 – svatba Alžběty a Philipa (zleva král Jiří VI., princezna Margaret, Lady Mary Cambridge, čerství novomanželé, královna Alžběta [později královna matka] a královna Mary)")
Princ Philip: Nekorektní buřič a oddaný služebník monarchie. Bojoval o svoje jméno i čest královské rodiny
Velkou Británii před pěti lety opustil jeden z jejích symbolů – manžel královny Alžběty II. princ Philip (10. června 1921 – 9. dubna 2021) zemřel na zámku Windsor v téměř 100 letech. Monarchii v plném rozsahu sloužil až do svých pětadevadesáti let, a byl tedy historicky nejdéle fungujícím protějškem britského panovníka nebo panovnice.
Ačkoli byl Philip považován za symbol vysokého britského aristokrata, jako Brit se nenarodil. Světlo světa spatřil v červnu 1921 na zámku Mon Repos na řeckém ostrově Korfu. Jeho strýc Konstantin byl v tu chvíli řeckým králem, ačkoli on i budoucí princ Philip pocházeli z dánské dynastie šlesvicko-holštýnsko-sonderbursko-glücksburské. Řecko si totiž po obnovení samostatnosti ve třicátých letech 19. století zvolilo monarchii a výběr zahraniční dynastie. Po neúspěchu s německou dynastií se králem Helénů stal jako probritský kandidát mladší syn dánského krále a Philipův dědeček Jiří. Philipovi proto už od narození jako pravnukovi dánského krále Kristiána IX. a vnukovi řeckého krále Jiřího I. náležel titul „princ dánský a řecký“.
Útěk v bedně na pomeranče
Už když byl Philip jednoroční miminko, poznamenala jeho další život pohnutá politická situace v Řecku. Královská armáda jeho strýce, v níž byl vysokým velitelem i Philipův otec, prohrála válku s Tureckem. Hněv části veřejnosti kvůli ztrátě území v Malé Asii vedl k odsouzení Philipova otce k trestu smrti za údajnou zradu a sesazení krále Konstantina ze stejného důvodu. Trest Philipova otce byl sice následně změněn na doživotní vyhnanství, ale britské úřady už předtím nelenily a jeho rodinu ze země evakuovaly na palubu křižníku Calypso. Traduje se, že na záchrannou britskou loď byl malý Philip propašován v bedně na pomeranče.
Útěk z Řecka poznamenal Philipovo národnostní cítění. Jak později napsal, nikdy se nenaučil řecky a z jazyka své rodné země rozuměl jen velmi málo. Sám sebe od mládí považoval za „Skandinávce, nejvíce Dána“. Nucený exil jeho otce navíc předznamenal Philipovo nelehké dětství a mládí. Vztah jeho rodičů se brzo rozpadl: jeho matka Alice z německého rodu Battenbergů, která navíc byla i pravnučkou britské královny Viktorie, začala trpět psychickou nemocí, otec se následně sám usadil v Monte Carlu. Mladý Philip skončil v internátních školách ve Francii, v Německu a po vzestupu nacismu i ve Velké Británii.
Po ukončení studií se Philip v roce 1939 přihlásil k britskému vojenskému námořnictvu. Druhá světová válka byla na spadnutí a mladý princ nastoupil jako kadet do britské námořní akademie v Darmouthu. S vypuknutím bojů se Philip zapojil do námořních bojových operací a rychle hodnostně stoupal. Účastnil se boje o Krétu i bitvy u Matapanu, jeho loď se stala součástí konvoje, který Britové zapojili do invaze na Sicílii. V roce 1942 byl povýšen do hodnosti poručíka a stal se jedním z nejmladších držitelů této hodnosti v Královském námořnictvu, přičemž jeho tehdejší spolubojovníci později potvrzovali, že důvodem povýšení nebyl jeho původ, ale reálné bojové úspěchy. Ke konci války byl Philip převelen na asijské bojiště, a byl dokonce přítomen v Tokijském zálivu při podpisu japonské kapitulace.
Vikinský princ
S budoucí manželkou, princeznou Alžbětou, se Philip poprvé setkal již před válkou – v roce 1934 na svatbě svých příbuzných. Když pak královská rodina v roce 1939 navštívila námořní akademii v Darmouthu, byl Philip svým strýcem Louisem Mountbattenem vybrán jako doprovod obou královských dcer. Třináctiletá Alžběta se do prince „vikinského zjevu“ o pět let staršího na první pohled zakoukala a celou válku si s ním dopisovala. Oba mladí aristokraté přitom byli vzdálení příbuzní. Jejich společnými předky byli jak britská královna Viktorie, tak dánský panovník Kristián IX. Mimochodem Philip byl právě díky příbuzenství s královnou Viktorií v době svého úmrtí v páté stovce v pořadí nástupnictví na britský královský trůn.
Ač byl Philip typickým vysokým aristokratem své doby a byl spřízněný s nejdůležitějšími panovnickými rody napříč Evropou, traduje se, že Alžbětin otec – král Jiří VI. – nebyl z jejich vztahu příliš nadšený. Philip byl příslušník boční větve své dynastie, na poměry britské královské rodiny nebyl příliš majetný a královi se údajně nelíbily ani jeho vojenské manýry. Přesto Jiří VI. nakonec souhlasil, když ho v roce 1946 princ Philip požádal o ruku jeho dcery. Přál si jen, aby k oficiálnímu zasnoubení došlo až po Alžbětiných 21. narozeninách, v dubnu 1947.
Philip se následně vzdal titulu dánského a řeckého prince i řeckého občanství a stal se naturalizovaným občanem Spojeného království. Zároveň přijal po svém strýci a ochránci příjmení Mountbatten, protože jeho původní jméno (Glücksburg) znělo dva roky po skončení druhé světové války příliš německy. Louis Mountbatten pocházel, stejně jako Philipova matka, z německé rodiny Battenbergů a jeho původní jméno mu dělalo problém, když – na rozdíl od svých příbuzných – za první světové války bojoval na britské straně. Přeložil si je tedy do angličtiny a stal se Mountbattenem. Mladý princ Philip musel navíc kromě jména změnit i církev. Jako člen řecké královské rodiny byl totiž pokřtěný pravoslavný křesťan, nicméně před svatbou s budoucí hlavou anglikánské církve konvertoval k této britské státní církvi.
Svatba se odehrála 20. listopadu 1947 ve Westminsterském opatství a v přenosu rozhlasové stanice BBC ji po světě sledovalo odhadem 200 miliónů lidí. Jelikož bylo jen krátce po válce, nemohly se jí zúčastnit Philipovy sestry, které se všechny provdaly za příslušníky významných německých aristokratických rodin, jejich manželé navíc bojovali za nacistické Německo.
Král Philipovi před svatbou udělil tituly vévoda z Edinburgu a Jeho královská Výsost. Zatímco u manželek panujících britských králů se tradičně používá titul „královna“, opačně to neplatí a princ Philip nikdy nebyl označován za krále. Tradice v britské královské rodině totiž říká, že král vždy vládne, zatímco titul královny může náležet také manželce panovníka. I po Alžbětině nástupu na trůn byl proto Philip oficiálně známý jako vévoda z Edinburgu a až v roce 1957 ho královna ustavila „princem Spojeného království“.
Do roku 1951 Philip setrval v aktivní službě u Královského námořnictva a dlouhou dobu například sloužil na britské námořní základně na ostrově Malta. Vojenští historici se shodují, že nebýt sňatku s královnou, princ by svou kariéru bezpochyby dotáhl až k velení celému britskému námořnictvu.
Spory o jméno
Manželem britské panovnice se Philip stal v roce 1952, když zemřel král Jiří VI. O smrti Alžbětina otce se pár dozvěděl během oficiální cesty po Keni, která tehdy byla britskou kolonií.
S Alžbětiným nástupem na britský trůn vznikla další komplikace ohledně netradiční situace, vyplývající z toho, že Philip je „jen“ manželem panovnice. Šlo o to, jak se dynastie bude nadále jmenovat. Běžné by bylo, že královna sňatkem přijme jméno svého manžela a dynastie ponese jméno po něm. Philip navrhoval, aby se vládnoucí britská dynastie jmenovala Edinburská, jeho strýc prosazoval označení Mountbatten. Alžbětina babička, královna matka Marie, i tehdejší premiér Winston Churchill naopak trvali na ponechání pojmenování windsorská dynastie a zpočátku i uspěli. Nepomohly ani Philipovy stížnosti – prohlásil, že je asi jen nějaká „améba“, když bude jediným mužem v království, po němž nemohou jeho děti dostat jméno. Po smrti své babičky a rezignaci premiéra Churchilla si nakonec Alžběta prosadila kompromis, podle něhož napříště bude platit, že mužští potomci panujícího páru, kteří nebudou mít titul Jeho královská Výsost, do budoucna dostanou příjmení Mountbatten-Windsor. Jako první byla tato zásada vztažena na Alžbětino a Philipovo třetí dítě – prince Andrewa. Jejich starší potomci, Charles a Margaret, se totiž narodili ještě před Alžbětiným nástupem na trůn. Jako poslední potom na svět přišel třetí syn – Edward.
Média si často libovala v hledání možných problémů vyplývajících z toho, že Alžběta je hlavou státu a celé Britské říše, zatímco Philip „pouze“ její manžel. Dobře to jde demonstrovat na mediálních pověstech o tom, jak mu vadilo před královnou během její korunovace pokleknout. Realita ale byla jiná. Princ Philip svou roli vždy vykonával s naprostým přehledem a grácií. Byl vychován v panovnické rodině s dlouhou tradicí a podobné ceremoniály mu byly vlastní. Za dlouhá desetiletí, kdy doprovázel královnu na nejrůznějších akcích, se stalo typickým jeho postavení, kdy jeho vysoká postava stála vždy dva tři metry za královnou.
Ochránce přírody
Philip ale mnoho královských povinností vykonával i sám. Při cestě po zemích britského Společenství například v roce 1956 jménem královny zahájil olympijské hry v australském Melbournu. Stál v čele řady spolků a charitativních institucí. Již v době, kdy to vůbec nebylo v módě, se velmi silně angažoval v ochraně zvířat a životního prostředí, ač byl sám vášnivým lovcem. Britové prince znali také jako velkého milovníka sportu. V mladších letech hrával zejména pólo, později se zaměřil na soutěže koňských spřežení. Sám dokonce pro tuto novou jezdeckou disciplínu sepsal platná pravidla. Určitou dobu také stál v čele Britské jezdecké federace.
Brity si získal také přímým a – dnes bychom řekli – nekorektním humorem. Ač se někdy mluvilo o skandálních výrocích, u poddaných si svou bezprostředností získal naopak oblibu. Totéž platilo mezi zaměstnanci královského dvora. Nevadilo proto, že se úspěšného domorodého byznysmena v Austrálii zeptal, zda po sobě ještě házejí oštěpy, nebo že s britskými studenty v Číně žertoval, že pokud budou ještě dlouho v čínské škole, budou mít šikmější oči. Britského cestovatele po Papui-Nové Guineji zase uvítal slovy, že je dobře, že se mu podařilo při cestě nebýt sněden. Když se setkal s nigerijským prezidentem, který si oblékl tradiční oděv své země, řekl mu Philip, že vypadá, jako když se zrovna chystá na kutě. Legendárním výrokem velkého milovníka dobrého jídla se stala i jeho věta: „Britské ženy neumějí vařit.“
Za Dianinou rakví
Oblíbenost prince Philipa zesílila v nejhorších okamžicích vlády jeho manželky – během krize kolem princezny Diany a její smrti. Philip měl být dokonce tím, kdo kdysi na svého syna Charlese tlačil, aby Dianu buď požádal o ruku, nebo se s ní rozešel. Po jejím příchodu na královský dvůr byl Philip Dianiným ochráncem, zásadně ale nesouhlasil s rozvodem. Charlese i Dianu opakovaně vyzýval, aby svůj vztah urovnali, a ve sporu manželů dával za pravdu právě spíše princezně, které napsal, že přece nikdo nemůže věřit tomu, že by ji Charles opustil kvůli Camille Parker Bowlesové.
Když po smrti Diany její synové – William a Harry – váhali, zda jít v pohřebním průvodu za její rakví, Philip své vnuky přemlouval s tím, že pokud nepůjdou, budou toho v budoucnu velmi litovat. „Půjdeš, když půjdu i já?“ zeptal se prý Williama, jenž se nakonec nechal přesvědčit. A tak se vévoda z Edinburghu stal jedním z mužů, kteří prošli Londýnem za rakví ženy, jež tolik otřásla institucí monarchie, které Philip celý svůj dospělý život sloužil. I na tom bylo vidět, že Philip, ač se do královské rodiny také dostal až sňatkem, vždy ztělesňoval naprostý protipól nejen Diany, ale i třeba vévodkyně Meghan. Jak sám prohlásil při jedné z návštěv Kanady, monarchie tu není v zájmu královny a její rodiny, ale v zájmu občanů, jimž má sloužit.
Philipovo století
Britské monarchii princ Philip nakonec vydržel v plném rozsahu sloužit až do svých 95 let. V té době už byl historicky nejdéle fungujícím protějškem britského panovníka nebo panovnice. I tak se velmi dlouho těšil dobré kondici, což vlastně potvrdila i epizoda, kdy byl v 97 letech účastníkem dopravní nehody – až po ní se vzdal řidičského průkazu a poté už jezdil autem jen na uzavřených pozemcích královské rodiny. Přesto své poslední roky Philip popisoval se svým příslovečným humorem slovy, že z něj každé ráno něco odpadne.
Od vypuknutí covidové pandemie byl princ Philip stejně jako královna v izolaci. V březnu 2021 Philip podstoupil operaci srdce, která měla údajně proběhnout úspěšně, ale měsíc poté se Philipovo století uzavřelo, když manžel královny a symbol tradiční monarchie zemřel na windsorském zámku. Jen dva měsíce před svými stými narozeninami.
