nahoru

Lawrence Ferlinghetti: Stoletý příběh otce beat generation

Michal Bystrov6. března 2021 • 09:00
Lawrence Ferlinghetti: Stoletý příběh otce beat generation
foto: Profimedia.cz

On sám se k hnutí beat generation přímo nehlásil. Ale nezmýlil by se, kdo by v něm přesto viděl tátu (nebo spíš moudřejšího bráchu) beatniků. Bez sanfranciského nakladatelství a knihkupectví City Lights, které před téměř sedmdesáti lety založil, by desítky progresívních amerických básníků zůstaly na holičkách. Věčný rebel Lawrence Ferlinghetti (24. března 1919 – 22. února 2021), který se dožil stovky a ještě jednoho a tři čtvrtě roku navíc, odešel letos 22. února. „I ty největší kritiky vyvedla z konceptu moje hlubokomyslnost,“ napsal ironicky v jedné ze svých posledních sbírek.

Když předloni přišlo to neuvěřitelné jubileum a Lawrence Monsanto Ferlinghetti, narozený 24. března roku 1919, překročil své vlastní století, napsal jsem mu do Friska trochu bláhový pozdrav. A z literárního nebe zvaného City Lights Books, jehož okna dodnes zdobí nápis OTEVŘENÉ DVEŘE, KNIHY, MYSL A SRDCE, mi přišla vlídná odpověď. Že už je pan Ferlinghetti prakticky úplně slepý a hluchý, ale mohou-li mi oni sami s čímkoliv pomoci, ať se na ně neváhám obrátit.

Kolikrát už jsem takhle mailoval ohledně mnohem marginálnějších věcí českým nakladatelům – a neozval se nikdo. Jenže v City Lights mají jinou výchovu. Komunikace se čtenářem, s kolemjdoucím, každým, kdo se zajímá, byla vždy alfou i omegou beatnického hnutí. Skandální a svobodomyslná poezie Allena Ginsberga, Williama S. Burroughse či Diane di Primy, čtena pouze v duchu naším vnitřním hlasem, by možná nezněla tak dobře jako v zakouřených undergroundových klubech a kavárnách. Už je to dávno, co překročila čáru dělící psané slovo od popkultury a promluvila nahlas o tématech, jež by usměvavější část Ameriky nejraději smetla z povrchu zemského pomocí jaderných testů v Oblasti 51.

Z rodiny do rodiny

Ginsberg se v jednu chvíli málem změnil v rockovou hvězdu. Stejně tak nešťastný ostrostřelec „Vilém Tell“ Burroughs, jenž ke své ztracené existenci přilákal kdekoho, od Patti Smith až po Toma Waitse. Lawrence Ferlinghetti se k tomuto druhu bohémství jaksi nehodil. Lišil se už svým vznešeně znějícím jménem, zděděným po otci Carlovi, anglicky Charlesovi. Ten doputoval do Spojených států roku 1892 z lombardského města Brescia, přezdívaného Italská lvice. Usadil se v Malé Itálii na newyorském Manhattanu, kde se scházívaly všechny předobrazy mafiánských bossů z Kmotra. Živil se jako dražitel a zemřel na srdeční záchvat chvíli před tím, než jeho syn spatřil světlo světa.

Lawrenceova matka, Clemence Albertine Mendes-Monsantová, prý byla vzdělaná a sečtělá dáma. Dcera Francouzky a Portugalce, sefardského Žida, se s budoucím manželem Carlem seznámila v zábavním parku na Coney Islandu. Zaujala ho už svým přízvukem, který mu evokoval čas mládí strávený v Paříži. Dohromady měli pět synů. Bohužel, po Carlově smrti se Clemence zhroutila a musela se odebrat do ústavu pro duševně choré. Starší kluci skončili v internátních školách, o dvouletého Lawrence se měla postarat rodina maminčina strýce Ludwiga.

A tady začíná básníkova spletitá anabaze. Ani tato jistota totiž nevydržela. Strýcova partnerka Emily svého muže opustila, odjela do rodné Francie a Lawrence vzala s sebou. Nové prostředí chlapci, zdá se, prospívalo, francouzština se mu záhy dostala po kůži. Jenže neuplynula ani čtyři léta a Emily ho znovu táhla do New Yorku. S Ludwigem se usmířila, na okamžik bylo všechno jako dříve. Jakmile však dvojici došly peníze, šoupla milého Lawrence do sirotčince. Zde strávil rok, načež se tetička Emily objevila do třetice, tentokrát už od svého manžela nadobro osvobozená. Mezitím přijala místo francouzské guvernantky v sídle Anny Bislandové, dědičky farmaceutického magnáta, v Plashbournu ve státě New York. Sem se tedy přepychu neuvyklý Lawrence zničehonic nastěhoval.

Premium

Přečtěte si pokračování článku s předplatným Premium

Získejte neomezený přístup již od 49 Kč měsíčně




Diskuse ke článku