Rána do hlavy a snězení pomůcek pro děti aneb Jak vypadá běžný týden učitelky
Celé léto jsem byla na sebe super opatrná, protože v říjnu začínám novou práci v kanadské škole v Abu Dhabi, a tedy ještě nemám zdravotní pojištění. Chodila jsem pomalu, hodně jsem se válela a čuměla na Netflix. Po návratu do svého bydliště jsem týden autem nacvičovala trasu do práce, abych nezabloudila, nebo nedej Bože nepřijela pozdě. Poslední neděli před nástupem do hokny jsem…uklouzla a spadla na mokrých kachlících a řádně se praštila do hlavy.
Nemohla jsem chodit, neboť jsem ztratila rovnováhu. Po čtyřech jsem se doplazila do postele a po cestě se několikrát poblinkala. „To nic nebude,“ utěšovala jsem se, „to zaspím“. Ve čtyři hodiny jsem usnula a zaspávala úraz až do 4 do rána. Jakýmsi zázrakem jsem se ráno probudila a chůze se vrátila zpátky s malými změnami (přidržovala jsem se zdi). Točila se mi hlava, ale to jsem přičítala nervozitě z prvního dne v práci.
Až na záchodě jsem si nahmatala na zadní polokouli hlavy obrovskou bouli a teprve potom jsem si po kouskách vybavila, co se stalo včera. Ovšem nejsem žádná sračka a do školy jsem jela, přestože mi kamarádka doktorka řekla: „Při tvé hypochondrii lítáš k doktorovi s každým pupínkem a teď bys zrovna měla jít a nejdeš.“
„Přece nebudu platit pět tisíc dirhamů za cétéčko. Počkám si na pojištění. Během týdne se točení hlavy a rovnováha zlepšily samy od sebe, a tak jsem byla schopna zvládnout devět dětí s třídní asistentkou a dvěma osobními asistentkami přidělenými dvěma mentálně zaostalým dětem.
Každý den ráno na záchodě jsem pak nadávala Grokovi (to je umělá inteligence, nainstalujte si ji na mobil taky). Grok mi nabízel hloupá řešení, a tak jsem ho poslala někam a on mě taky. Umělá inteligence je na mě drzá! Host vyhazuje číšníka! Nicméně jsem třikrát tento týden vařila plastelínu a ani jednou se mi nepodařila (první lepkavá, druhá barvila ruce, třetí tvrdá jak kámen).
Ve středu jsem konečně dostala super pojištění a šup na cétéčko. Nebylo tam nic. Já jsem prostě tak blbá, že si neumím přivodit ani pořádný otřes mozku s nějakým drobným krvácením. Ovšem jako hrdá držitelka skvělého pojištění jsem se okamžitě objednala též na gynekologii, dermatologii a psychiatrii. Všichni si nabrali kýble krve a opět byly všechny hodnoty v pořádku.
Ve škole mi tělocvikářka a arabštinářka řekly, že moje třída by měla být celá ve zvláštní škole (kromě George). Nevím, proč se ty děti neustále mlátí cihlou přes hlavu. Alespoň si přinesly vlastní plastelínu ve všech barvách duhy. Do dvou dnů všechnu splácaly dohromady. Nyní máme sjednocenou plastelínu barvy lejna.
Koordinátorka postižených dětí se přišla podívat na moji třídu a sdělila mi, že děti nejsou ready se něco učit, musím tedy implementovat školu hrou: plastelína, duplo, omalovánky. Nyní se učíme s pomocí pozitivně motivačních pomůcek: sušenky ve tvaru zvířátek. Bohužel než děti přijdou do školy, tak jim půl pytlíku motivace sežeru.
Zjistila jsem, že děti reagují na zvuk třepání pytlíkem a chrastění sušenek a přijdou si sednout na koberec, kde hrajeme hru „Who took the cookies from the cookies jar“. No nevím, devátou třídu jsem si představovala úplně jinak. Ha ha, ne, dětem je pět až šest let. A domů chodí už ve 12. Což pro mě znamená, že mezi 7:45-12:00 nejím, nepiji a nechodím na záchod. To ale doženu večer doma a všechno naráz. Na záchodě se najím, napiji a dívám se i na televizi.
Tak jen pár střípků z minulého týdne. A jak jste se měli vy?
