Těžký moribundus aneb Když si děti dávají po tlamě a nemůžete je ani seřvat
Já píšu Vám, co mohu více, co ještě mohu dodati, sirupu proti kašli další lžíce, albuterol je třeba podati. Tradičně třetí týden po nástupu do školy po prázdninách jsem chytila nějaký pěkný virus od jednoho z žáků s takovou tou zelenou vyskakovací nudlí u nosu. No, a protože jsem už vyčerpala všechnu svoji placenou dovolenou, nezbylo než chodit do práce s nechutným chrchláním, chrapotem, rýmou, bolestí kloubů a zacpanýma ušima. Jako vzorná učitelka jsem nemohla mluvit a ani jsem pořádně neslyšela. Hluchota mi nevadila. Děti pořád jenom řvou a dělají hluk, což není moje nejoblíbenější hudba.
Nejprve jsem se rozhodla, že se vyléčím sama, a nasadila jsem si koňskou dávku všelijakých prášků jako Panadol Day, Panadol Night, Erdomed, prošlá antibiotika, nosní sprej apod. I s touto výbornou léčbou jsem se jen zhoršovala. Žáci to brzy poznali, že Lásko, mně ubývá sil... Hned toho samozřejmě využili k lezení po lavicích, řvaní, dávání si před držku a utíkání ze třídy. Nemohla jsem je ani seřvat, ani pochytat. Neměla jsem na to sílu.
Ve čtvrtek se můj stav vystupňoval natolik, že jsem už připustila možnost covidu (který je teď ve škole na programu měsíce), a požádala koordinátorku, ať mně ten den nedává supl, neboť mám buď chřipku, nebo covid. Koordinátorka mě na supl dala, ale poté okamžitě rozjela dramatickou akci. Asi se jí to rozleželo v hlavě, neboť kromě OCD a funkčního autismu je také velká germonofobka.
Poslala pětistránkový e-mail zkopírovaný všem zaměstnancům školy (včetně záchodové Miss), že musím okamžitě opustit budovu školy a jít na PCR test. A nevracet se až do negativního výsledku. Také vyžadovala, abych si nasadila 3 roušky a každému živáčkovi ve škole se na 10 metrů vyhnula. Pokecala jsem tedy bez roušky s arabštinářkou, která mě ujistila, že covid inshallah nemám a že pokud jsem se zapsala při příchodu otiskem prstu a koordinátorka mě vyhodila, musím za ten den dostat plný plat. PCR byl negativní, a tak jsem šla do školy i v pátek a pěkně nakašlala na žáky a na kolegyně, které nemám ráda. K doktorovi jsem pak ale zašla, protože samoléčba nezabírala.
Dr. Kumar se podíval na moje medikace, které jsem si aktivně nasadila, a řekl jenom: „Vyhodit.“ Na rentgenu viděl bronchitidu a předepsal mi prášky jiné, doufám zabírající. Do června budu určitě zase jako rybička.
Na Facebooku jsem pak viděla samolepku Učitelkou jsem se stala pro peníze a slávu a hned si ji objednala. Ironicky, platy pro učitele jsou nízké, a pokud máte nulovou imunitu jako já, jste v průměru čtyřikrát až pětkrát v roce nemocní. Děti mohou do školy chodit s jakoukoliv nemocí, takže se jejich bakterie a viry soustředí do maximální nálože pro učitele.
Po vyčerpání patnácti dní placené nemocenské vám strhnou za absenci polovinu platu, takže se vyplatí učit nemocná. Máte-li puls, bude matematika. Ano, máme spoustu prázdnin, ale bohužel nemáme peníze na nějaké exotické dovolené. Já si většinou potřebuji odpočinout, uzdravit se a dát si nervy do pořádku. Tak tady to máte.
Dceři jsem už dávno řekla: „Chceš-li se stát učitelkou, s dědictvím po mně nepočítej.“
