Jen se tak trochu pohádat… Je vůbec život zábava, když je mezi partnery klid?
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
O víkendu jsem se opět jela do Dubaje pohádat s Hovňousem. To už je taková pěkná tradice, kterou po rozvodu rok a půl udržujeme, aby vztah nebyl nudný. Většinou jsem to já, kdo najde nějaký pádný důvod k hádce. Například Hovňousův chlast. Nebo kámoši. Nebo chlast s kámoši. Nebo si sosnu já a už jsem hezky agresivní. Hovňousova hádací témata většinou pokulhávají za genialitou mých.
Vyčítá mi, že jsem málo šťastná, což mě většinou uvede do stavu deprese a zoufalství, přestože předtím jsem byla „celkem spokojená“. Někdy mi vyčítá, že nemám ráda jeho kámoše, čímžto jsem pouhý asociál. Argumentuji, že si mohu nemít ráda, koho chci, a že asociál absolutně nejsem. Nejcitlivější je samozřejmě téma rozvod, kdy já mu vyčítám, že se se mnou rozvedl, a on oponuje názorem, že jsem ten rozvod zavinila já. Takto se dokážeme bavit docela dlouho, než jeden z nás dvou odpadne: Usne, zaujme ho něco v televizi nebo ho kousne komár (někdy i kocour). A tak i tento týden jsem se chystala do boje, ovšem Hovňous byl nějaký divný. Nejen že se nechtěl hádat, ale v pátek nešel chlastat a zůstal se mnou doma. Dokonce se díval na program, který jsem vybrala já!
Druhý den šel jako obvykle na pouštní motorky, ale vrátil se tak vyflusnutý, že okamžitě usnul a pět hodin spal. Když se vybucal, nešel tradičně do hospody, ale opět zůstal se mnou doma a čuměl na bednu. Zatímco já jsem se chystala, jak mu to nandám, neudělal žádný přestupek! Co se to s ním děje? Že by opravdu po tom infarktu zpomalil? V neděli jsem ho vzbudila už v pět ráno na procházku. V pět ráno je jen dvacet osm stupňů a než těch deset kilometrů ujdete, jste zpocení jako myš. Hovňouse i procházka zmohla a po sprše opět na několik hodin usnul. Prostě celý víkend prospal, a nebyl tedy prostor se pořádně pohádat!
A to jsem měla nachystanou výbornou startovní větu: Tím, že ses se mnou rozvedl, jsi mě připravil o budoucí titul vdovy. Až umřeš, nebudu ti moct ani chodit plakat na hrob. Ale opět spal. Až mi ho začalo být líto, a tak jsem mu vyžehlila povlečení, které se válelo zmačkané po zemi, obalené v centimetrové vrstvě chlupů z kocoura (uklízečka je na dovolené). Když jsem odjížděla, stále k žádné hádce nedošlo a já jsem začala panikařit: Co mám tento týden říct psycholožce? Že jsem v pořádku? No to snad ne! Budu se muset pohádat s Grace. Nebo se záchodovou Miss. Ano, ona nikdy nedoplňuje toaletní papír a na záchodech je bordel. Budu si stěžovat koordinátorce. Doufám, že příští víkend už Hovňous bude v lepší kondici a alespoň se někde zkáruje. Jinak už fakt nevím, co budu dělat.
