V Česku se podle mých soukromých zdrojů den svatého Patrika ještě moc neujal zejména proto, že tam nežije velká populace Irů. St. Patrick‘s Day (anebo goidelsky Lá 'le Pádraig) je druhý nejoblíbenější svátek hned po 26. prosinci (St. Stephen’s Day), neboť v těchto dnech je absolutně nezdvořilé neožrat se úplně na mol.
Samozřejmě irské oslavy jsou historicky zakotvené v nějaké katolické osobě nebo události. Tak například: přestože misionář Patrik působil v Irsku před více než patnácti sty lety, oslavy na jeho počest se konají dodnes. Den Patrikova úmrtí je datován na 17. 3., a proto je v Irsku, Severním Irsku a v částech dalších zemí, kde žijí Irové, tento den státní svátek. Oslavuje se zelenou barvou, a to nejen oblečení, ale i jídel a piva. No a protože v Emirátech žije Irů bezpočet, již se všichni těšili na pátek, kdy – hlavně nenápadně – oslaví tento křesťanský svátek.
Náboženství je zde ožehavé téma, a tak se o něm pro jistotu vůbec nemluví (kromě islámu, samozřejmě). Ten den se tedy děti divily, když do školy dorazila horda irských učitelek a učitelů v zelených šatech pod záminkou nějaké ekologické akce. Zelené šaty však nebyly jediným poznávacím znamením Irek, neboť s blížící se dovolenou se začaly připravovat levnými samoopalovacími krémy na odjezd do tropů, kde nechtějí splynout s barvou písku. Ano, musím poznamenat, že Irové a Irky jsou zřejmě nejbělejší národ na světě a že česky bychom je nazvali řediteli vápenky.
A tak to ve sborovně vypadalo jako na trávníku golfového hřiště, které strašně smrdělo levnými samoopalovacími krémy. Aisling (vyslov Ášling), Aoife (vyslov Ífa) a Siobhan (vyslov Šivón) to samoopalování pojaly extra detailně, takže byly posety oranžovými skvrnami od hlavy k patě a jejich dlaně zářily jako slupky pomeranče. Byly tak natěšené na iminentní chlastovečer, že mezi sebou mluvily goidelsky a já jsem si jen mohla domýšlet, co asi tak říkají. Kde se dneska zboříš? Hned po práci jdu do McGettigans a pojedu až do neděle. Já jsem naopak po mém posledním alkoholickém extempore měla strach z víkendu oslavovaného Patrika, neboť jsem tušila, že dálnice budou zacpané, hospody přeplněné a v alejích nablito. Hovňous hrdě předvedl svůj australský, jihoafrický a britský pas a prohlásil, že je mimo jiné také Ir, neboť dědeček jeho otce byl Ir, a proto musí též Patrika oslavit. Kromě toho Owen (vyslov Hovňous) je typicky irské jméno. Popřála jsem mu tedy veselou zábavu a sama nic slavit nešla, abych zase někde neudělala ostudu. Což je hloupá výmluva, protože mezi opilci bych byla jako jednooký mezi slepými králem. Slepcům by ovšem nebylo tak špatně jako mně, protože já nejsem na slepotu zvyklá. A tak jsem letos s Iry jejich svátek neoslavila, jen napsala kamarádce Grace (vyslov normálně Grejs), jaké byly oslavy, a dostalo se mi odpovědi: „Nepamatuju si vůbec nic, takže asi dobrý. Dneska jdu znova.“ Kam se hrabem na Iry!
