Zemanův nekrolog

Zemanův nekrolog

Zemanův nekrolog

TOMÁŠ FEŘTEK

Film režiséra Roberta Sedláčka MILOŠ ZEMAN – NEKROLOG POLITIKA A OSLAVA VYSOČINY se dostal až na titulní stránky novin. To se dokumentům často nestává. V tomto případě je to ale mnoho povyku pro nic. Tedy film o Miloši Zemanovi, který by poodhalil onu masku rozšafného muže, by za pozornost opravdu stál, Zeman byl klíčová postava druhé poloviny devadesátých let, ale tohle je JEN nekrolog. Zdvořilé vzpomínání za živa, které nikoho neurazí.


Těžká věc. Když se někoho trochu bojíte a trochu ho obdivujete, těžko o něm natočíte objevný film. A tak režisér Robert Sedláček chodí se Zemanem mezi smrkovím na Vysočině, štáb je jim v patách, klábosí a trhají maliny a po padesáti minutách máte pocit, že z těch dvou režisérských osobností v sebestylizaci jasně zvítězil Zeman. Režisér sice prostřihává jeho sebestředně moudré věty archivními záběry, které jsou přece jen o něco méně lichotivé, ale míra jeho obdivu je příliš velká, než aby se ptal na opravdu nepříjemné věci. Třeba proč do ministerských funkcí a na místa poradců a šéfů úřadu jako premiér instaloval podivné figury typu Lachnita, Šloufa, Srby či Doležela, případně, pokud o nich přímo nerozhodoval, proč je trpěl. To by mohlo být zajímavé povídání o tom, že politik se bez téhle polokriminální suity v té době de facto neobešel. Ale nic takového. Nejtvrdší otázka, položená mimochodem v lese u studánky, se zabývá tím, proč Zeman nežije s manželkou a dcerou v Praze, ale v chalupářské garsonce na Vysočině. Odpoví, že si tak lezou méně na nervy a rozvádět se nehodlá. To je asi tak nejniternější informace, kterou tu můžete zahlédnout.
Film se poprvé promítal na Jihlavském festivalu dokumentárních filmů, píšu zrovna odtud, a Česká televize ho schválila jen den před premiérou proto, že trvala na vystřihnutí závěrečné zmínky o Šloufovi. Ta ovšem nebyla kritická, ale pochvalná. Od toho filmu opravdu nic neočekávejte. Počkejte si na jiný, o Havlovi, který vzniká z materiálu, který deset let točil režisér Pavel Koutecký. Tam najdete scénu povolebního vyjednávání mezi Zemanem a Havlem. Skvostnou. Kdeže rozšafný, moudrý muž! Chladná, racionální a manipulativní mašina, která hrne Havla do kouta a on se zmůže jen na pomrkávání. Těchhle necelých pět minut vám o Miloši Zemanovi řekne víc, než to rádoby hloubavé a upřímné hodinové bloumání po Vysočině.



Související články:

Petr Holec: DÍKY, MIRKU (24. 10. 2007)