Před pěti lety jsem absolvovala psychoterapii a farmakoterapii pro diagnózu agorafobie a panická porucha. Léčila jsem se asi rok a půl a docela úspěšně, protože -přestože již léky neužívám - jsem neměla tři roky žádný záchvat úzkosti ani paniky. Domnívám se, že jsem sklony k této neuróze částečně zdědila po otci, který úzkostmi velmi trpívá, ale lékaře pochopitelně nikdy nenavštívil. U své dcery (pět let) pozoruji poslední dobou značnou přecitlivělost, hysterické pláče, noční můry. Nemyslím, že v nějaké výjimečné míře, ale přesto jsem se chtěla zeptat, jak moc je tato porucha dědičná a lze-li její rozvinutí výchovou nějak omezit. ČTENÁŘKA
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
