Co dál s Vatikánskou smlouvou? Vláda může vyjednat novou verzi
Po několikaletém vyjednávání o znění mezinárodní smlouvy mezi Českou republikou a Svatým stolcem byl ratifikační proces zastavený těsně před prezidentským podpisem. Tentokrát ho zablokoval Ústavní soud, který měl problém s několika částmi uzavřené úmluvy. Bude Vatikán pokračovat ve vyjednávání nové, upravené verze?
Vatikánskou smlouvu podepsal v říjnu 2024 tehdejší premiér Petr Fiala (ODS) s vatikánským státním sekretářem, kardinálem Pietrem Parolinem. Úmluva, také nazývána konkordát, řeší svobodu vyznání, práva a další záležitosti mezi Svatým stolcem a danou zemí. Každý stát má její jinou verzi, jelikož podepsání předcházejí měsíce konzultací, kde zástupci obou stran diskutují o znění jednotlivých pasáží podle toho, aby vyhovovala oběma stranám. Smlouva je uzavřena na neurčito a odstoupit od ní lze pouze v případě, že s tím budou souhlasit obě strany. Úmluva byla schválena Poslaneckou sněmovnou, zbývalo ji posvětit v Senátu a předat prezidentovi Petru Pavlovi k podpisu.
Proti Vatikánské smlouvě v nynější podobě hlasitě vystupovaly oběti sexuálního zneužívání v církvi. Především proti tomu, aby se zpovědní tajemství rozšířilo na takzvané pastorační pracovníky. Tento pojem český zákon nezná a církev argumentovala, že pod něj budou spadat nejen duchovní, ale i osoby, jež duchovní služby poskytují právě třeba v nemocnici či ve věznici, například kaplani. To by podle obětí sexuálního násilí ze strany duchovních mohlo vést k tomu, že církev by za pastorační pracovníky mohla označit jakékoliv zaměstnance, například v církevních školách. Ti by pak nemuseli nahlásit trestný čin, což by vedlo k utajování případů zneužívání.
Tuto kritiku přejala i skupina sedmnácti senátorů v čele s Václavem Láskou (SEN 21) a Adélou Suchardou Šípovou (dříve Piráti), která podala návrh na přezkum smlouvy také z obav ze zvýhodňování katolíků vůči členům ostatních církví. Ke smlouvě měl navíc výtky i prezident, k jehož vyjádření Ústavní soud také přihlédl. Prezident měl především problém s tím, že smlouva narušuje výchozí ústavní principy Česka jako svrchovaného, sekulárního a republikánského státu.
S námitkami nesouhlasila Fialova vláda ani Česká biskupská konference (ČBK). Ústavní soud nakonec před dvěma týdny rozhodl, že smlouva není v souladu s ústavním pořádkem. Problematické podle něj jsou především dvě oblasti: zpovědní tajemství a zpřístupnění kulturního dědictví.
Sporné zpovědní tajemství
Ústavní soud sice uznal, že pojem pastorační pracovníci je nejasný, jak zmiňovali senátoři i prezident, nicméně neměl problém s tím, že by měli mít právo obdobné zpovědnímu tajemství, protože smlouva takovou novinku váže na podmínky stanovené zákonem. Právě to podle soudu chybí v předcházející části, kde smlouva uvádí, že „Česká republika uznává zpovědní tajemství“.
Podle českého trestního zákoníku „duchovní registrované církve a náboženské společnosti s oprávněním k výkonu zvláštních práv, dozvědí-li se o spáchání trestného činu v souvislosti s výkonem zpovědního tajemství nebo v souvislosti s výkonem práva obdobného zpovědnímu tajemství, nemají oznamovací povinnost“. Stejně je tomu ale i u advokátů, kteří nemusí hlásit spáchání trestného činu, pokud o něm získali informace při výkonu právní praxe. Toto mlčení se ovšem nevztahuje na případy, kdy daný člověk při zpovědi duchovnímu řekne, že trestný čin plánuje či momentálně se ho dopouští, například týrá dítě.
Právo zpovědního tajemství mají rovněž duchovní některých dalších církví, například pravoslavné a starokatolické církve či Církve československé husitské. Vzhledem k tomu, že ve Vatikánské smlouvě není zpovědní tajemství vázáno na české zákony, Česká republika by přejala výklad kanonického práva, jímž se katolická církev řídí, v němž je toto právo absolutně neporušitelné. Mezinárodní smlouvy jsou totiž nadřazené vnitrostátním zákonům. Podle Ústavního soudu by tak vznikla nerovnost mezi církvemi, protože zbylé náboženské obce by dále měly oznamovací povinnost v případech plánovaných či probíhajících trestných činů.
„Článek smlouvy je neústavní nikoli proto, že rozšiřuje zpovědní tajemství nad rámec zákona, ale proto, že tak činí nerovně, jen ve vztahu ke katolické církvi. Na jiné církve by totiž i po ratifikaci a vyhlášení smlouvy plně dopadala dosavadní česká právní úprava. Již to je zjevným porušením neutrality státu a principu rovného zacházení s různými církvemi, aniž by k tomu existoval rozumný důvod,“ vysvětlil při vyhlášení rozhodnutí soudce zpravodaj Zdeněk Kühn.
Druhý sporný článek Vatikánské smlouvy zní takto: „Církevní právnické osoby dají k dispozici a zpřístupní své kulturní dědictví za jimi stanovených podmínek všem, kdo je chtějí poznat a učinit z nich předmět studia.“ Soudci jsou přesvědčeni, že tento odstavec by také neústavně zvýhodňoval katolickou církev, která by si mohla určovat, komu své archiválie zpřístupní. Na ostatní církve by pak dále dopadal archívní zákon. Zároveň by to podle Ústavního soudu ohrozilo svobodu vědeckého bádání.
Disentní stanoviska
S rozhodnutím ovšem nesouhlasila část soudního pléna, konkrétně Milan Hulmák, Dita Řepková a Michal Bartoň. Ti oponovali, že v případě kulturního dědictví nejde jen o archiválie, ale i další významné statky, a naopak se okruh jejich zpřístupnění měl smlouvou rozšířit. Také odmítli, že by se povinnost přerušení (i plánovaného) trestného činu nevztahovala na duchovní. Odlišné stanovisko také vyslovil další člen Ústavního soudu – Tomáš Langášek. Ten přirovnal přezkum Vatikánské smlouvy k antickému dramatu: „Prošli jsme kolizí, odvrátili krizi, ale stejně to nakonec skončilo katastrofou (katarze zatím nepřišla).“ Podle Langáška je smlouva obsahově docela chudá a nepřináší nic nového.
„Přestože se ostatní církve nijak necítí být uzavřením konkordátní smlouvy diskriminovány a berou ji na vědomí jako nástroj imunizace či posílení již přiznaných práv nejen pro katolickou církev, ale i pro ně samotné, Ústavní soud jim sděluje, že se mýlí, pocit diskriminace jim vnutí a vůči všem direktivně nastolí rovnost. V tom horším,“ napsal Langášek. V tom má pravdu. Například Ekumenická rada církví, která sdružuje především nekatolické křesťanské obce, smlouvu podpořila s tím, že by se ochrana víry na základě úmluvy vztahovala na další náboženské společnosti, nejen na katolíky.
Langášek zároveň vyjádřil obavu, co nynější rozhodnutí znamená pro praxi navazování mezinárodních vztahů ze strany České republiky v budoucnu. Rozhodnutí pochopitelně zklamalo katolické představitele. ČBK sice uvedla, že bere závěry Ústavního soudu na vědomí a bere je jako závazné, nicméně s nimi nesouhlasí. „ČBK vnímá jako pozitivní, že soud neodmítl myšlenku existence smlouvy se Svatým stolcem, ale vymezil se pouze vůči dílčím pasážím. S politováním ale vnímáme, že se Ústavní soud vymezil především vůči zpovědnímu tajemství, které je a zůstává nedílnou součástí života církve a základním právem věřících,“ uvedl arcibiskup a předseda ČBK Josef Nuzík.
Rozhodnutí překvapilo advokáta Jakuba Kříže, jenž byl součástí expertní vyjednávací skupiny. Nominoval ho do ní Svatý stolec jako místního odborníka na české právo a svobodu náboženského vyznání, autonomii církví a náboženských společností. Kříž má za to, že smlouva je hlavně symbolického významu a katolickou církev nijak nezvýhodňuje. Stejně jako soudci, kteří vyjádřili rozdílné stanovisko, míní, že část o kulturním dědictví byla chybně dezinterpretována, a naopak měla katolické statky veřejnosti zpřístupnit.
„Myslím, že rozhodnutí je pokrytecké. Bylo by férovější, kdyby Ústavní soud řekl, že v našem právu je specifické pojetí sekularismu, které vylučuje uzavření mezinárodní smlouvy. Takto soudci rozhodli, že sice uzavřená být může, ale rozhodnutím dali tak přísné požadavky, jaký obsah úmluvy může být ústavně konformní, že není možné ji sjednat, aby měla nějaký reálný obsah,“ podotkl Kříž.
Kříž má zároveň pochyby o postupu Ústavního soudu. V průběhu přezkumu totiž prezident zaslal soudu své vyjádření, kde přednesl výtky ohledně třeba zpovědního tajemství jako takového, nejen v oblasti pastoračních pracovníků. Soud se pak zajímal, jestli v tom případě prezident chce být dalším navrhovatelem. „Prezident republiky odpověděl, že nemůže být navrhovatelem, neboť mu konkordátní smlouva ještě nebyla k ratifikaci formálně předložena, nicméně inicioval, že by si jeho vyjádření mohli navrhující senátoři osvojit. To nakonec Ústavní soud umožnil,“ kritizoval tento postup soudce Langášek s tím, že by prezident samozřejmě mohl následně podat svůj vlastní návrh, ale neznamená to, že by tak učinil.
Co teď?
Rozhodnutí uvítaly oběti sexuálního násilí v církvi. Psycholog a spoluzakladatel spolku Za čistou církev Ladislav Koubek, jenž byl sám zneužitý duchovním, popsal, že cítil pocit úlevy. Další oběti, s nimiž je ve spojení, rovněž berou nález Ústavního soudu jako pozitivní krok, protože mají pocit, že se jich český stát dokázal zastat po přehlížení, odmítání a ignoraci při jednání s církví. Někdejší církevní soudce brněnské diecéze Jan Rozek ze spolku Za čistou církev vysvětluje, že zatrhnutí Vatikánské smlouvy v tomto znění je správné, protože právo obdobné zpovědnímu tajemství nezaručí dalším církevním pracovníkům. „Do církevních škol chodí přes padesát tisíc dětí a už by se v nich nedalo nic vyšetřit, nemusely by spolupracovat, ať už by šlo o zneužívání, drogy, či šikanu. Podobně by to mohlo být i v zařízeních, jež církev provozuje, jako domovy důchodců,“ řekl Rozek.
„Je hlavně důležité, že smlouva v nynějším znění nebude ratifikovaná. Není úplně podstatné, co Ústavní soud dal do odůvodnění. Nevidíme důvod, proč by taková smlouva měla být schválena, není důvod, proč by měla mít jedna církev speciální mezinárodní úmluvu,“ podotkl Koubek. Ostatně Langášek i Kříž uznávají, že církev v Česku existuje bez Vatikánské smlouvy stovky let a její fungování se tímto rozhodnutím nijak nezmění.
Ministr zahraničních věcí Petr Macinka (Motoristé), pod jehož resort vyjednávání smlouvy se Svatým stolcem spadá, se k rozhodnutí Ústavního soudu vyjádřil v pořadu serveru Deník.cz 15 minut Kateřiny Perknerové. „Smlouva tak, jak prošla parlamentem, nemůže být ratifikována. Rozhodnutí Ústavního soudu plně respektujeme. Před námi je několik možností, jak postupovat. Některé jsou čistě teoretické a určitě se jimi zabývat nebudeme, třeba že bychom změnili českou ústavu tak, aby odpovídala textu té smlouvy. Ta druhá alternativa je sjednat se Svatým stolcem tuto smlouvu znovu, verzi, která by odpovídala a zapadala do našeho ústavního pořádku, což by pravděpodobně znovu musel potvrdit Ústavní soud,“ uvedl Macinka s tím, že předchozí vláda tlačila smlouvu polotajně a podezřele.
Za smlouvou veřejně v minulém volebním období stál klub ODS, bránil ji například poslanec Marek Benda. Ostatně tehdejší premiér Petr Fiala, jenž smlouvu podepsal, uvedl, že ho rozhodnutí Ústavního soudu netěší. Mezi nejhlasitější odpůrce patřil poslanecký klub Pirátů. Obavy vyslovovala i Barbora Urbanová (STAN), která už při loňském sněmovním schvalování chtěla, aby úmluvu přezkoumal Ústavní soud. „Doufám, že nález pro nás bude ponaučením: Dejme si propříště víc záležet na tom, abychom při rozhodování a hlasování stáli na straně lidí,“ uvedla Urbanová.
Ministerstvo zahraničí prozatím uvedlo, že je ratifikační proces zastavený a vláda podrobně studuje právní implikace vyplývající z nálezu. Podle Kříže je ale spíše pravděpodobné, že se od další snahy o uzavření podobné smlouvy prozatím upustí. Mezinárodní smlouva totiž není zákon, jenž by se mohl jednoduše upravit a vrátit ke schválení Poslanecké sněmovně bez sporných částí. Vatikánská smlouva vzniká podpisem a k tomu je potřeba se vrátit zpět k vyjednávacímu stolu se zástupci obou stran. V Česku ale momentálně není nuncius, ustanovený Svatým stolcem, který by mohl situaci řešit. Někdejšího nuncia pro Českou republiku Judea Thaddea Okola totiž papež Lev XIV. přesunul na Haiti.
„Pochybuji, že v krátkodobém horizontu mezinárodní partneři budou chtít vstupovat do dalšího jednání. Je to již podruhé, co má Svatý stolec zkušenost, že výsledek několikaleté práce skončí těsně před závěrem ratifikačního procesu,“ podotkl Kříž. Pokusů o přijetí této smlouvy bylo již několik, jedno její znění odmítl například československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Poslední snaha proběhla v roce 2003, kdy Poslanecká sněmovna odmítla smlouvu ratifikovat kvůli její jednostrannosti. Naopak spolek Za čistou církev je přesvědčený, že snaha Svatého stolce o uzavření konkordátu neutichne. Podle Rozka by se ale neměla vyjednávání odehrávat tajně, a naopak by k nim měly být přizvány i organizace pomáhající obětem násilí v církvi.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
