Koalice SPOLU vyčerpala svůj potenciál. Co čeká v budoucnu její členy?
Volební výsledky vládních stran, včetně Pirátů, neukázaly úplné pohoření, ač jde o jednoznačnou prohru. Sice těchto pět stran získalo více hlasů než před 4 lety, přesto to na vládu nestačilo. Je tedy prostor pro několik zásadních změn! Jedna z nich by měla být ve vztahu ke koalici SPOLU.
Nejméně spokojená s výsledkem voleb musí být koalice SPOLU, a to zejména ODS. SPOLU významně oslabila, místo 71 poslanců budou mít poslanců 52. ODS má 27 mandátů oproti minulým 34; KDU-ČSL má 16 mandátů oproti minulým 23; a TOP 09 má devět mandátů oproti minulým 14. Ačkoliv se na první pohled může zdát, že všechny tři strany tvořící koalici SPOLU ztratily podobný procentuální podíl mandátů, ve skutečnosti tomu tak není. Sice nejsou veřejnosti známy průzkumy, kdy nekandiduje koalice SPOLU, ale kandidují všechny tři strany samostatně, tak lze z těch posledních (asi rok starých) dostupných usuzovat: TOP 09 a KDU-ČSL dlouhodobě disponovaly voličskou podporu okolo 2–4 %, s téměř nulovou šancí na vstup do Poslanecké sněmovny, natož s vyhlídkou na více než 10 mandátů. Těžko předpokládat, že by se poměr voličské podpory nějak významně změnil ve prospěch KDU-ČSL a TOP 09.
Díky koalici SPOLU se tak KDU-ČSL a TOP 09 nejenže dostaly přes bolestivý 5% volební práh, získaly – z logiky koaliční spolupráce – hned několik dobře volitelných míst pro své straníky, a nakonec jim pomohly kroužky. Je pak pochopitelné, že hned u několika členů ODS zanechaly výsledky koalice SPOLU pachuť.
Ona totiž zásadní otázka do budoucna vzhledem k české středo-pravici zní: Je cesta přes koalici SPOLU, anebo se projekt říjnem 2025 vyčerpal?
Zásadní příčinou, proč koalice SPOLU vůbec mohla vzniknout, byl dlouhodobý propad ODS od voleb z roku 2006. V té době historicky nejsilnější strana získala o čtyři roky později jen 20 %. S Nečasovým skandálem následoval jen další propad. Dnes to je přes 12 let od zátahu Roberta Šlachty a spol. na Úřad vlády a stále se ODS nevrátila do pozice velké silné strany, která samostatně získává alespoň 20 % hlasů. Kromě středně silné ODS se ve spektru pohybovaly ještě malá TOP 09 a KDU-ČSL.
Vize koalice SPOLU pak měla přinést konsolidovanou středo-pravici, která dosáhne vysokého volebního výsledku – srovnatelného s roky 1992–2006. V roce 2021 se to povedlo, ačkoliv důvodem úspěchu nebyl konsolidovaný středo-pravý ekonomický program, ale správně vystižený duch doby, a to „Antibabiš“. V roce 2025 elity koalice SPOLU vsadily na stejnou strategii, tj. „Antibabiš“ a obecně negativní kampaň. Třeba o daních obsahoval letošní program SPOLU toto: „Zásadní změny daní maximálně jednou za volební období.“ Prakticky nicneříkající programový bod – daně půjdou buď nahoru, anebo dolů, to ještě nevíme, ale změna proběhne jen jedenkrát. Sázka na Antibabiš letos spíše nevyšla, SPOLU dostalo méně hlasů a určitá část voličů radši volila Piráty nebo STAN.
Strany koalice SPOLU prostě v současnosti nedokážou nabídnout jednoznačný a komplexní program – jejich odlišnosti je brzdí.
To, že tři pilíře SPOLU nemají podobný přístup ke kulturním otázkám, by nemuselo být až tak problematické. Zásadně jsou tyto otázky pro voliče až druhotné, primárně jej zajímají otázky ekonomické. Dokonce to může být výhodou SPOLU, kdy dokáže oslovit konzervativního i liberálního voliče.
Musí však nabízet jednotný, srozumitelný a detailní ekonomický program. Koalice SPOLU totiž nemůže dále fungovat, pokud tyto tři strany nedojdou k jasné shodě na ekonomickém programu. Není – pro voliče – přijatelné vidět, že třeba TOP 09 a ODS jsou pro liberalizaci pracovního práva, tzn. zavedení výpovědi bez uvedení důvodu, zatímco pro lidovce je ona reforma nepřekročitelnou bariérou. Stejně tak není ve SPOLU jednotný vztah k výši daní a k dalším oblastem.
Zdá se, že toto je právě ta oblast, která znemožňuje budoucí fungování této koalice: ODS je tradičně vnímána jako hlavní pól české pravice; TOP 09 byla založena s tím, že má jít o stranu, která bude ještě více napravo od ODS – postupně se však stala vůči ODS zaměnitelnou, liší se pouze v přístupu ke kulturním otázkám a vztahu k EU; lidovci zase tradičně působí jako centristická strana, která jednou dokáže tvořit koalice spíše napravo, jindy zase nalevo, k tomu často akcentují, že jsou pro sociálně-tržní hospodářství.
Pokud by se přece jen tyto tři strany chtěly domluvit na spolupráci, která by dlouhodobě mohla fungovat, tak musí dojít k následujícím kompromisům: KDU-ČSL a TOP 09 musí přijmout nezpochybnitelné dominantní postavení ODS, která následně vytyčí hlavní programové body a směr ekonomického programu. Zbylé dvě strany by měly takový program většinově přijmout s tím, že jej v nějaké oblasti mohou doupravit – třeba akcentovat hlubší podporu / deregulaci atp., nemohou jej však relativizovat tak, jak lidovci ve vztahu k výpovědi bez udání důvodu. KDU-ČSL a TOP 09 by si zase měly vytyčit maximálně tři hlavní programové priority, které budou zbytkem tolerovány – v případě lidovců může jít o určité prorodinné opatření v podobě různých pobídek. Zbylé dvě strany by toto měly přijmout, zkousnout to jako nutný programový ústupek v zájmu většího volebního výsledku. Nemůže ale jít o prioritu, která pak v zásadě popírá většinové vyznění celé ekonomické orientace – archetypálním příkladem je „nezavedení spotřební daně na tiché víno“.
Dosavadní praxe, kdy se program tvořil primárně kompromisně, kdy si všechny strany nejspíš kladly několik nepřekročitelných podmínek, vytvořila situaci, kdy ekonomický program SPOLU působí vágně, nijace a obsahuje zároveň všechno, zároveň nic.
Výše nastíněné prakticky jinak pojmenovaná situaci, kdy by ODS, TOP 09 a KDU-ČSL zfúzovaly do jednoho subjektu. Toto řešení zdá se však být nemožné – lidovci jsou na české poměry obrovská strana s vlastní staletou tradicí a identitou. Stejně TOP 09 – ač násobně menší strana – potenciální fúzi odmítá. Takže se v případě budoucího vyjednání pořád bude hledět primárně na dílčí úspěch jednotlivé strany na úkor potenciálního úspěchu celku. Stejně tak bude hleděno na programové priority, kdy všechny strany budou chtít prosadit do programu vlastní identitu a programové body. Bude se pak opakovat situace z letošních parlamentních či loňských evropských voleb.
Je tedy řešením, aby se ODS, TOP 09 a KDU-ČSL vrátily k samostatnému fungování a voliči – na parlamentní úrovni – nabídly vlastní jednoznačný program. Potenciál pro spolupráci se nesporně jeví na komunální úrovni nebo ve volbách do Senátu. Dokonce bych řekl, že je taková spolupráce povinností. Třeba v senátních volbách je kvůli specifickému volebnímu systému nutné, aby se v 1. kole nerozmělňovaly hlasy z jedné části spektra – pak to dopadne tak, že druhé kolo je třeba mezi kandidátem z hnutí ANO a žádným kandidátem bývalé Pětikoalice (viz obvod Prostějov a Břeclav v loňských senátních volbách).
Paradoxně by, co se koaliční spolupráce v rámci bloku Česka A týče, byly následující spolupráce vhodnější: ODS a TOP 09 s jasně pravicovým programem a mixem liberálního a konzervativního přístupu ke kulturním otázkám; STAN a KDU-ČSL a středo-levicový program zaměřený primárně na venkov, nicméně v současnosti je zde neslučitelný spor konzervativců a liberálů; samostatní Piráti.
Nové koalice na půdorysu bývalé Pětikoalice ale těžko očekávat, rovněž nevíme, zda a jaká vznikne nová politická strana. Nelze a priori vyloučit, že je poptávka po kompletní změně nejen lídrů, ale i značek.
