Pohřeb Karla Schwarzenberga v katedrále svatého Víta na Pražském hradě připomínal v mnoha ohledech sjezd evropské šlechty. Jakou roli ale tito lidé dnes hrají v Evropě a jaký mají vliv?
S knížetem Schwarzenbergem, který nesl také titul vévoda krumlovský a okněžný hrabě ze Sulzu a lankrabě klettgavský, se přišlo na zádušní mši rozloučit duo evropských panovníků – lucemburský velkovévoda Jindřich I. a monacký kníže Albert II. K hlavám států, které do Prahy zavítaly, bychom mohli přiřadit ještě také dědičného lichtenštejnského prince Aloise, protože ten v pozici regenta fakticky vládne Lichtenštejnskému knížectví, ačkoli formálně panovníkem zůstává jeho otec. Nechyběli logicky ani další zástupci evropské „modré krve“, a to zejména zástupci té části evropské aristokracie, do níž na základě svého rodu patřil zesnulý Karel Schwarzenberg.
Jednalo se zejména o knížata, protože to byl klíčový titul hlavy schwarzenberského rodu. V každé evropské zemi je tradiční hierarchie šlechty poněkud jiná a tamní aristokraté vyznávají jiný „žebříček“ šlechtických titulů. Středoevropská tradice, k níž schwarzenberský rod dlouhá staletí nerozlučně patří, vychází z uspořádání šlechty v původní Svaté říši římské a pozdějšího německého a rakouského císařství. Jak nedávno v jednom z rozhovorů uvedl další z nejvýznamnějších českých šlechticů, Jaroslav Lobkowicz, kterému také náleží aristokratický titul kníže, středoevropská šlechta stále funguje jako určitý celek. Zmínil například každoroční setkání hlav rodů, kterým v původní Svaté říši římské náležel knížecí titul.
Nabízí se proto otázka, jaké postavení má dnes evropská šlechta. Je dnes tato, kdysi v čele společnosti stojící sociální skupina, ještě společenskou silou, které zůstal ekonomický a politický význam?
Dvanáct monarchů
Při hledání odpovědi na tuto otázku je nezbytné v první řadě odlišit ty evropské státy, v nichž i na prahu 21. století přetrvává monarchie, tedy dědičná hlava státu a dědění této pozice v rámci vládnoucí dynastie. V Evropě dosud zůstalo sedm království, jedno velkovévodství a tři knížectví, ačkoli jedno z nich – Andorra – nemá vlastního knížete, ale jako spoluknížata mu vládnou biskup z katalánského města La Seu d’Urgell a francouzský prezident. Poslední, dvanáctá evropská monarchie je také poněkud neobvyklá, protože se jedná o Vatikán, kde se funkce monarchisticky vládnoucího panovníka nedědí, ale papež je v rámci pravidel katolické církve volen.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
