Soudce Jan Šott dost překvapivě zprostil v pondělí obžaloby Andreje Babiše i Janu Nagyovou v kauze Čapího hnízda. U příznivců expremiéra i u něj samotného vyvolal nadšení, u odpůrců značné rozhořčení, nedůvěru a spekulace o tom, co za tím je, když v průběhu líčení bylo jasně prokázáno propojení Agrofertu s Farmou Čapí hnízdo i neoprávněnost čerpání dotace.
Nicméně soudce Šott má pravdu v tom, že ani jedno z toho ještě není trestným činem podvodu. K němu je potřeba doložit a prokázat úmysl, s nímž obžalovaní konali, a doložit, že převody akcií Čapího hnízda měly za cíl podvodně vylákat dotaci. A to se zejména státnímu žalobci zjevně nepodařilo.
Pro laika je skutečnost, že neoprávněné čerpání dotace není trestným činem samo o sobě, zjevně těžko pochopitelná a přijatelná, ale berme to tak, že v našem trestním právu tomu tak je. Rozsudkem se tak naplňuje starý vtip, že v tom našem Palermu „všeci kradnú, len Andrej Babiš čerpá dotácie“.
Dotační hladovost
Je na místě doplnit, že Babiš padesátimiliónovou dotaci vrátil bryskně po propuknutí skandálu. Nicméně jeho firmy čerpaly další a další dotace, na něž dosáhly za jeho vlády a také díky jeho vládě. Mimochodem i proto, že se posouvala pravidla tak, aby byly méně zvýhodněny malé firmy, a na víc peněz dosáhly naopak ty velké. Třeba Agrofert. A i tady dotační hladovost Andreje Babiše neznala mezí, jak ukazuje skutečnost, že Evropská komise řadu přiznaných dotací požaduje zpět. Například v známé kauze „inovací“ při výrobě toastového chleba. Ani to však není trestný čin, ale maximálně správní delikt.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
