Jsou Anonymous. Jsou jich legie. Neodpouštějí. Nezapomínají. Čekejte je. Jsou nejviditelnějším neviditelným hnutím na světě a o svých žertech nejsou ochotni žertovat s nikým.
Po vraždách redaktorů satirického týdeníku Charlie Hebdo na začátku roku vyhlásili hackeři z hnutí Anonymous teroristům válku. Identifikovali rovněž tisíce účtů na sociálních sítích, zdánlivě napojených na teroristy, a způsobili jejich uzavření.
Záhy se ukázalo, že mnohé nemají s teroristy skoro nic společného, jen arabštinu a islám. Uvnitř komunity hacktivistů vznikla neklidná diskuse a chladnější hlavy nabádaly ty horké, že i mezi nimi, Anonymy, jsou muslimové, kteří proti islamistům bojují často s opravdovým nasazením života.
Informace chce být svobodná!
Mezi experty na boj s internetovým zločinem nemají Anonymous dobrou pověst. Jejich „informace“ jsou brány s velkou rezervou. Firmy jako Ghost Security Group, jež spolupracují se špionážními službami na vytipovávání extremistů na internetu, se od nich snaží držet co nejdál. Identifikace islamistických stránek navíc vede k jejich rychlému stažení a uzavření, což výzvědným službám, které tyto stránky monitorují kvůli potenciálně užitečným stopám, jen komplikuje práci.
Anonymous jsou elektronickou formou občanské sebeobrany, hnutí lidí, kteří mají pocit, že musí vzít zákon do svých rukou. Nebo mu aspoň pomoci. Když ihned po teroristických útocích v Paříži minulý měsíc Anonymous prostřednictvím videonahrávky slíbili, že po islamistech půjdou, zopakovali několik chyb, jichž se dopustili na počátku roku, skoro přes kopírák.
Kdo jsou Anonymous? Obecně se soudí, že jde o technicky nadané hackery, kteří mají za sebou několik let vysoce sledovaných útoků na webu proti korporacím, vládám nebo jedincům. Ti je něčím naštvali, a odnesli si to tudíž zveřejněním intimních osobních údajů. To není úplná odpověď. Je to především hnutí, jež o sobě tvrdí, že nemá šéfy a funguje na bázi několika idejí. Opravdu technicky zdatných hackerů a programátorů, kteří si tykají s kódovými systémy, je mezi nimi menšina.
Několik postav spojených s hnutím bylo odsouzeno za internetový zločin. Nebyli tedy ani s to utajit I. P. adresy svých laptopů před vyšetřovateli a někteří, jako je třeba Velitel X (vlastním jménem Chris Doyon), se před ramenem zákona Spojených států skrývají. Sám Velitel X je zřejmě někde v Kanadě. Tvrzení, že nemají lídry, je pravdivé jen částečně. V hnutí se vyprofilovaly osobnosti se značnou autoritou, schopné na vlastní pěst zorganizovat a provést dalekosáhlou akci.
K centrálním myšlenkám Anonymous patří ideologie svobodné informace. Ta si podle nich zaslouží být „volná“, a hlavně „zadarmo“. Členové hnutí tedy bojují proti všemu, co podle nich představuje cenzuru a snahu cirkulaci informací a idejí na internetu zpoplatnit.
Hipíci, drogy a milovníci mašinek
Přestože prapočátky Anonymous spadají do massachusettského města Cambridge, sídla slovutných univerzit Massachusetts Institute of Technology (MIT) a Harvardu, slogan „informace musí být svobodná“ má svůj původ na druhé straně Spojených států, v Kalifornii. Je inspirován kontrakulturou šedesátých let: hipíky, literárními beatniky, undergroundovou hudbou a různými radikálně levicovými odnožemi, potírajícími korporace, kapitalismus a měšťanský étos střední třídy.
Od sedmdesátých let prorostlo toto ideové podhoubí do nové generace počítačových nerdů a geeků, jejímž teritoriem se stala oblast Silicon Valley jižně od metropole San Franciska. Tam vznikly všechny podstatné technologické fenomény, které vytvarovaly náš svět do jeho současné podoby: osobní počítač a později laptop, komerční využití internetu ve spojení se satelitním pozičním systémem GPS, komerční využití dotykového displeje čili chytrý telefon, iPod i tablet a v neposlední řadě virtuální realita.
Kalifornie dala hnutí také vůni marihuany a ostrou chuť LSD. Prodejem těchto substancí se v sedmdesátých a osmdesátých letech živil třeba na koncertech kultovní kapely Grateful Dead nejeden hacker, než putoval za katr. Na východním pobřeží Států, v Cambridgi, byly hackerské začátky o poznání nevinnější a správňáčtější. Komunitním duchem se neslo heslo Hlavně nikomu neškodit. Hackeři se soustředili do tehdy už několik desítek let existujícího kroužku přátel železničních modelářů, jejž technologicky posunuli o dvě galaxie dál.
Jejich technický um se zaměřil hlavně na nevinné kanadské žertíky: vlamování do telefonních ústředen (ano, hackeři tu byli dávno před komerčním rozšířením osobních počítačů a internetu), vtipné přeprogramování dopravních světel a podobnou zábavu, nad níž by přimhouřil oko i Jarka Metelka.
Doyon, budoucí Velitel X, vzpomíná v týdeníku New Yorker, jak byl znechucen, když se poté, co se vrátil z vězení za prodej drog, dozvěděl, že se skupina hackerů nabourala do webové stránky pro epileptiky, aby na linku pomoci naroubovala prudce blikající barevné plochy. Ty pak některým pacientům spouštěly záchvat.
„Kdo by něco takového chtěl? Co to má za smysl?“ rozčiloval se Doyon.
„Slyšel jsi někdy o skupině Anonymous?“ zeptal se ho jeho kamarád.
