Původní veřejné organizaci provozující muzeum byla podle něj postupně zastavena finanční podpora a její pravomoci převzala stejnojmenná státní organizace. Muzeum podle Latypova sice stále funguje, radikálně byl ale snížen počet průvodců a většina exponátů zůstává před návštěvníky zavřena. „Byla vytvořena nová expozice věnovaná samotné kolonii. Jsou tam sice fotografie ostnatých drátů, baráků, vězení a táborové jídelny, ale chybí tam informace o tom, kdo v tom táboře seděl a kvůli komu bylo to vězení organizováno,“ poznamenal Latypov.
Podobných příkladů je podle něj v posledních letech mnoho. Připomněl, že se vrací symboly z dob Sovětského svazu, ať již jde o návrat k hymně nebo k rudé vlajce, kterou používají ruské ozbrojené síly. Znovu se také debatuje o vydání jednotné učebnice dějepisu a byl prakticky zastaven prezidentský program na památku obětí politických represí.
Prezident Vladimir Putin naopak nedávno navrhl přejmenovat Volgograd zpět na Stalingrad. „Bohužel po událostech na Ukrajině a po (březnovém ruském) anšlusu Krymu roste na základě vlastenecké hysterie přání mít hrdinnou historii. Koncepty jako lidská práva a demokracie pro většinu vypadají jako jakési teoretické záležitosti, které je nutné odmítnout,“ dodal. Snahám o ochromení činnosti čelí podle Nikity Lomakina i organizace Memorial, která sdružuje na 50 ruských nevládních uskupení a už na sklonku sovětské éry proslula odhalováním zločinů diktátora Josifa Stalina. Fungování Centra podpory veřejných iniciativ ve městě Kostroma bylo podle Nikolaje Sarokina zastaveno už koncem loňského roku. Přispěl k tomu podle něj i zákon,který ruské nevládní organizace přijímající peníze z ciziny nutí označovat se za zahraniční agenty a zakazuje jim politické aktivity. „Zákon o zahraničních agentech ale považuje za politickou aktivitu prakticky jakoukoli aktivitu i třeba to, když na internetu vyvěsíme tiskovou zprávu o problémech ekologie,“ uvedl Sorokin.
To podle něj také centrum postihlo, když muselo všechny své publikace označovat informací, že je zahraničním agentem. Ruské nevládní organizace vkládají naděje do pomoci od politiků a spřízněných organizací v zahraničí včetně Česka. "Velmi bychom byli rádi, kdyby pozornost k tomu, co se děje s humanitárními a s lidskoprávními organizacemi v Rusku byla pravidelná," apeloval Latypov. „Velký efekt mají oficiální návštěvy, které se setkávají i s představiteli nekomerčního sektoru. Taková pozornost nutí naši administrativu, aby se tím zabývala,“ řekl Latypov.
