JXD: Dopis pro Alex | Reflex.cz
reklama
nahoru

JXD: Dopis pro Alex

Jiří X. Doležal 13. ledna 2012 • 06:00
JXD: Dopis pro Alex
JXD: Dopis pro Alex
• foto: 
Dana Kolářová

Jiří X. Doležal a Alex Doležalová provádějí nesmírně bolestivou a ostrou inventuru průběhu i konce své manželské reality show.

reklama

 

Milá Alex,

když jsem se dal na reality show, musím se ukazovat, i když bych nejradši zalezl pod postel a pár let pod ní zůstal. Veřejné musí být i to, že teď realita nehraje pro mě, a psát musím přesto, že z toho vyjdu jako slabomyslný stárnoucí idiot, co banálně zblbl z mladé holky.

 

Šestnáctého prosince 2011 jsem se ze svého bytu, kde jsem s Tebou bydlel, odstěhoval zpět do své garsonky a o novoroční půlnoci jsme se v televizním přenosu slavnostně rozloučili a vrátili si svobodu. Co tomu předcházelo?

 

CO JSI ŘEKLA

Chodil jsem s Tebou půl roku a bylo to krásné. Když jsme se pak před 44 000 on-line připojenými diváky brali, řekl jsem Ti, že se s Tebou nikdy nerozvedu. Strávil jsem s Tebou dva krásné manželské roky. Před svatbou jsme uzavřeli a v Reflexu otiskli dohody – třeba že nebudeme sami chodit s druhým pohlavím na privát a že si budeme věrní. Dva roky ty dohody fungovaly a já byl šťastný jak nikdy předtím. Občas jsme se pohádali a občas, v premenstruačním syndromu, jsi hysterčila. Bez nějakých mých komentářů. Hormony se okecat nedají.

 

Prohlášení o našem rozvodu do médií bylo zábavné, ale hodně ovlivněné potřebou pobavit čtenáře. Tiskové prohlášení o rozvodu jsme psali pro server Reflexu společně, a ještě to po nás četl a editoval Ivan Hamšík (v roli kamarádarádce, ne v roli šéfredaktora). Takže informace, že hulím, smrdím, drobím, jsem nemožnej a nesnesitelnej, které jsi o mně také pronesla, byly mnou předem odsouhlaseny a nejsem si úplně jist, zda se rozvádíme opravdu kvůli tomu.

 

Když jsme si spolu pohovořili bez emocí, řekla jsi, že se vedle mne necítíš dospělá a že nechceš nést zodpovědnost za vztah, jen za sebe samotnou. A myslím, že jsi nelhala. Ale více než slova jsou zajímavé činy, situace a konkrétní konfl ikty, jež nás k rozvodu dovedly. Byly jen tři, ale stály za to.

 

NÁVRAT Z DOVOLENÉ

Začátkem dubna 2011 jsme se vrátili z Maroka a Ty jsi začala mít najednou strašně moc práce. Proto jsem naprosto akceptoval, že chodíš se svým vedoucím nejprve diplomové a pak doktorské práce, sexuologem Petrem Weissem, velmi často konzultovat. Trochu divné bylo, že se ty konzultace odehrávaly vždy pozdě do noci a vracela jsi se z nich opilá. Ale to holt patří k vědě, tak jsem to raději nekomentoval. Jeden den jsi přijela domů úplně na šrot ve tři ráno a říkala, že jsi byla s Weissem a dalšími doktorandkami v hospodě. „Ráno donesu čínskou polívku, budeš ji potřebovat,“ řekl jsem. Uložil jsem Tě do postele, objal a usnuli jsme.

 

O týden později jsi mi řekla, že máš v šest schůzku s Weissem a pak přijdeš domů. Když jsi o sobě nedala vědět do půl dvanácté, zavolal jsem Ti, ale nevzala jsi telefon. Za další půlhodinu mi voláš udýchaná (prý jste tancovali) zpět, že jste s Petrem na mejdanu u nějaké další doktorandky a žes mi zapomněla říct, že přijdeš pozdě. Ale že už jedeš – a přijela jsi. Když jsem Ti druhý den už naštvaně říkal, že nechci, abys chodila dělat doprovod na společenské akce jiným mužům, naštvala ses a přiznala se, že ten minulý týden jsi nebyla s Petrem v hospodě, ale u něj doma, sama jen s ním, ale prý jste nesouložili, jenom pili alkohol.

 

Nechci, aby moje manželka trávila noci doma u jiných mužů. A nechci, aby porušovala manželské dohody, které jsme si dobrovolně slíbili. Udělala jsi obojí. Zažíval jsem něco, čemu se říká kolaps důvěry. A taky jsem se pekelně nasral …

 

VOLNOST U WEISSŮ

Ctihodný pan profesor se nejprve do telefonu kroutil jako kluk, že jsi přece včera u něj doma nebyla, ale když jsem mu připomněl den i hodiny, kdy jsi u něj byla do půl třetí do rána, začal se chovat dospěleji, přiznal to a vysvětlil mi, že na tom není nic špatného. Odpověděl jsem mu, že mu nehodlám půjčovat manželku – má svou –, a pokud má zájem, ať si Tě tedy doma nechá jako druhou ženu a živí Tě místo mne. Pak jsem zavěsil.

 

Jeho ženě jsem napsal mail, ať si chotě ohlídá: „Je Vám jistě jasné, že moje žena, která je k Vašemu muži v podřízeném postavení, je jeho studentkou, může jen těžko jeho pozvání odolávat. Ale já si opravdu nepřeji, aby trávila noci s Vaším manželem. Považuji jeho chování vůči vdané ženě, jež je jeho studentkou, za zcela nepřijatelné a prosím Vás, abyste svému manželovi domluvila a aby se jeho další interakce s mou manželkou omezila výhradně na pracovní kontakty.“

 

Odpověď Lucie Weissové přišla vzápětí a skutečně mi vyrazila dech. Generace hippies to má opravdu jinak: „Za Petra Weisse jsem vdaná 31 let a za tu dobu ho skutečně velmi dobře znám. Je to jeden z nejslušnějších lidí, jaké znám, a nikdy by nezneužil svého nadřízeného postavení k jakémukoli nátlaku nebo zneužívání. O tom, že se stýká s Vaší ženou a mnoha dalšími doktorandy a doktorandkami i mimo území školy, vím a nemám s tím žádný problém. Volnost v partnerském vztahu je předpoklad jeho dlouhého trvání. Opak ho může rychle zničit.“

 

A já bláhový si přitom vždycky myslel, že vztah, kde jsou dva lidé manželé a jeden (či oba) mají další milence, se nazývá mrdník a muži, kteří praktikují takový životní styl, čuňáci. A hele – on tak žije nejvýznamnější český sexuolog, a navíc odborník na etiku! Takový odborník, že třeba z MF Dnes se ho ptali, zda je zneužíváním, když si kantor tahá studentky do postele: „Když je vyžadován sex, tak není vůbec o čem diskutovat!“  Po týdnu spojeném s Weissem jsem se s Tebou smířil, ale Ty jsi na mě přestala být milá jako dřív. Někdy v září Ti zavolali z nizozemského časopisu Linda, jehož kopie zde vychází pod názvem magazín Kraus, zda bys pro ně nenafotila lechtivé fotky. Probírali jsme to, já po pravdě přiznal, co si myslím o ženách ukazujících odhalená poprsí či rozkrok do časopisů, a zdůraznil jsem, že by mi opravdu nesmírně vadilo, kdyby nějaké erotické fotografie nafotila moje žena. Ať si tě Kraus vyfotí oblečenou, hezká jsi dost. Souhlasila jsi.

 

V den focení jsme Tě s redaktory nechali s fotografkou v pokoji a šli do jiné místnosti. Já si však v pokoji zapomněl telefon, a když mi po půl hodině zazvonil, tak jsem si pro něj došel. Ležela jsi z profilu prakticky nahá, jen v tangách, na bříšku v pozici „pasení koníčků“ a byla krásně vidět Tvoje mohutná a nádherná ňadra a úplně holý zadeček. Fotka, jejíž zveřejnění by znamenalo ukončení Tvé akademické i psychologické kariéry. Ani jsem nevěděl, že umím tak řvát – ale můj výrok, že nechci, aby se moje manželka fotila jako prostitutka, mohl mít asi 130 decibelů. Řval jsem tak, že časopis nakonec otiskl „jen“ Tvoji fotku v košili a prádle tak roztomile vycapenou, že Ti opravdu hezky koukala kundička v růžových kalhotkách, ale prsa ne. I to mi hodně vadilo, ale snad Ti to nezničí kariéru. Jen můj pohled na Tebe se začínal rapidně měnit. Nejenže ses nechala nafotit jako lehká holka – udělala jsi to přesto, že Tvůj manžel Ti výslovně a opakovaně řekl, že by mu to nesmírně vadilo.

 

CHCI ŠUKAT JINÝ!

Jednou večer jsem kouřil jointa a přemýšlel nad připravovaným článkem. Přišla jsi do pokoje, vztek z Tebe jen sálal a chladně jsi mi sdělila: „Když se fotím jako kurva, tak taky chci spát s jinými chlapy, takže se rozvedeme.“ Chvíli jsem myslel, že žertuješ, pak jsem to ohodnotil jako premenstruační syndrom a šli jsme spát. Totéž jsi ale tvrdila druhý, třetí i čtvrtý den, pak jsi šla k doktorovi, dostala pytel antidepresív a začala být na pár dnů zase milá.

 

Dva týdny před Vánocemi, kdy jsme měli jet na severní Moravu popřát Tvým příbuzným, jsem při příchodu domů mezi dveřmi zaslechl: „Někam zalez, mám PMS!“ Zalezl jsem k počítači a napsal příbuzným – a v kopii i Tobě –, že letos na Vánoce nepřijedu, protože nechci zažívat celou cestu pláč, noční výlety s nervovým zhroucením na pohotovost ani návraty z půli cesty zpět. Tohle se nám při cestách na Moravu, jak na potvoru jsi vždy měla PMS, stávalo pravidelně. Přečetla sis mail, vešla do mého pokoje, řekla, že se mnou dál nechceš žít a že si jdeš hledat podnájem. A bylo poznat, že to myslíš vážně.

 

Za naše manželství jsi sice nabrala spoustu dobrých aktivit, ale ne takových, které by Tě uživily. Tak jsem Ti slíbil, že v tom (mém) bytě, kde jsme měli společný domov, můžeš do října 2013, kdy máš skončit doktorské studium, zadarmo zůstat, že Ti budu platit i poplatky bytu a že i když je to nesmírně trapné, tak i ten konec musíme udělat veřejný. A šli jsme si podepsat rozvodové smlouvy do silvestrovské show TV Metropol. Záznam mají na webu.

 

VYHULENÝ KYDY

Alex, když se dám na půdu interpretací, jež jsou možná zcela mylné, tak pravá příčina našeho rozvodu není ani v působení profesora Weisse na Tebe, ani v tom, že bych opravdu tak nesnesitelně smrděl, jak říkáš, ale v něčem mnohem prozaičtějším a fádnějším.

 

Především – prostě jsem se okoukal, Tvoje romantická představa barvitého života reportéra byla nahrazena reálnějším viděním chlapíka, co sedí dvanáct hodin denně u compu a píše a píše a píše. Za druhé – a to je ještě důležitější: Když jsem Tě potkal, byla jsi neznámou studentkou psychologie, po níž ani pes neštěkl, a mohla ses ode mne mnohému naučit. A protože jsi chytrá holka, tak Ti to šlo dobře.

 

Po téměř třech letech našeho manželství jsi magistra psychologie, dál studuješ v doktorandském studiu, vyšly Ti dvě kritikou dobře hodnocené knihy, pravidelně Ti vychází každý týden poradna na Reflex online, každý měsíc fejeton ve Stylu, každou středu máš vlastní půlhodinu na TV Metropol, kam chodíš dělat komentující psycholožku, jako partnerská poradkyně máš klienty v Institutu partnerských vztahů a ti klienti si Tě chválí a letos na podzim jsi začala učit na Karlově univerzitě. Leží před Tebou slibná budoucnost a možnost oslnivé kariéry.

 

Ale položme si na závěr otevřeně otázku: K čemu potřebuje k rozvoji kariéry mladá nadějná psycholožka mne? Vše, cos ode mě mohla okoukat, ses už dávno naučila a to nejdůležitější z mé přítomnosti je pro Tebe najednou skutečně ten smrad kouře tabákových i marihuanových cigaret. Už Tě ničím neobohacuji. Co dál s takovým partnerem než se rozvést?

 

Takže, Alex, v podstatě Tě chápu. Bez ohledu na to, že jsme spolu byli jen tak krátce, bylo to manželství až do krize krásné, plné důvěry a lásky, a já na ně budu do smrti vzpomínat v dobrém.

 

Díky, Alex, a přeju hodně voňavých nekuřáků, co Ti koupí maserati, vedle kterých budeš dospělá a za vztah s nimiž nebudeš muset nést žádnou zodpovědnost …

 

 

Jiří X. Doležal


Klíčová slova: rxrxjxdrozvod



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama