Čtyři dny, které otřásly Prahou. Neodehrál se na pražském magistrátu únor 1948 naruby? | Reflex.cz
reklama
nahoru

Čtyři dny, které otřásly Prahou. Neodehrál se na pražském magistrátu únor 1948 naruby?

Bohumil Pečinka2. prosince 2011 • 06:00
Čtyři dny, které otřásly Prahou. Neodehrál se na pražském magistrátu únor 1948 naruby?
Revolucionáři v plné zbroji (zprava) Bohuslav Svoboda a Jan Kalousek
• foto: 
Michal Šula / MF Dnes / Profimedia.cz

Minulé pondělí to začalo podrazem a ve čtvrtek skončilo podrazem.Mezitím se na pražském magistrátu odehrálo něco, co narušilo dlouhá léta budovaný systém moci a vlivu v hlavním městě. Jak k zemětřesení došlo a kdo jsou aktéři této politické hry?

reklama

 

Jako první se podrazu dopustil předseda pražské ODS Boris Šťastný. Tento politický mluvčí pražských lobbistů kolem Tomáše Hrdličky bez jakéhokoli varování na regionální radě oznámil, že občanští demokraté vystupují z koalice s ČSSD.

 

O tomto kroku však neinformoval prvního místopředsedu pražské ODS a primátora Bohuslava Svobodu stejně jako většinu pražských zastupitelů za ODS.

 

Společně s lidmi, jako jsou Hrdlička, Richter a Blažek, se totiž rozhodl pro manévr, který se už za čtyři dny obrátil proti němu.

 

KLAMÁNÍ TĚLEM

V první fázi chtěli demonstrativně jednat o podmínkách nové koalice tu s TOP 09, tu s ČSSD, aby nakonec skončili v předem připravených pozicích velké koalice se sociální demokracií. Vedlejším produktem tohoto klamání tělem měla být výměna primátora Svobody za exradního Rudolfa Blažka, nebo alespoň významné oslabení Svobodových pravomocí ve vztahu k rozpočtu a městským zakázkám.

 

Už v pondělí se proti jejich akci začala bouřit část členské základny. Včetně předsedy občanských demokratů Petra Nečase. Pod tímto tlakem proto přistoupili na požadavek, že budou přednostně jednat s opoziční TOP 09. Ještě do středy však byly všechny varianty dalšího vývoje otevřené.

 

Ještě v úterý se hrálo o jeho odvolání. Ve čtvrtek už zvítězil 100:0 (B. Svoboda).Ještě v úterý se hrálo o jeho odvolání. Ve čtvrtek už zvítězil 100:0 (B. Svoboda).

 

Primátor Svoboda a jeho křídlo zastupitelů (poměr 9:11 v jeho neprospěch) byli vývojem událostí zpočátku překvapeni, ale pak zvolili aktivní sebeobranu.

 

Od června totiž Šťastného křídlo vyhrožovalo primátorovi odvoláním. Bodem zlomu se mělo stát jednání o pražském rozpočtu na rok 2012, o němž se soudilo, že se stane záminkou k politickému střetu. Svoboda proto hledal širší podporu u TOP 09 a zjišťoval, za jakých okolností by byla magistrátní opozice ochotna navržené příjmy a výdaje Prahy tolerovat. Do těchto jednání, o nichž byl na podzim informován také premiér Nečas, se v určité chvíli zapojil také šéf TOP 09 Karel Schwarzenberg.

 

Postupně se ukazovalo, že v zastupitelstvu existuje alternativní většina schopná za určitých okolností schválit městský rozpočet.

 

Na konflikt kolem rozpočtu nakonec ani nedošlo, protože střet v ODS kulminoval kolem dvou veřejných zakázek – na rekonstrukci ústřední čističky a desetiletou smlouvu na svoz odpadu. Ve vzduchu bylo 20 miliard korun a to je také klíč k vysvětlení dnešních událostí.

 

V prvním případě se Bohuslav Svoboda pokoušel srazit cenu za čističku, ve druhém odmítl zvýšení ceny na svoz odpadu pro firmy spjaté s nejasnou vlastnickou strukturou. Tento moment (společně s informacemi o kontaktech Svobodova křídla s TOP 09) vedl lidi kolem Borise Šťastného k odpálení akce na primátorovo odvolání.

 

 

Pro lepší kontext. Možná ještě větší revoluci provedl primátor Svoboda už v listopadu 2010. Tehdy se dopustil neslýchaného kroku, který mu prošel – odmítl, aby v radě města seděli lidé typu Richtra, Klegy a Blažka, kteří se aktivně podíleli na celoměstské politice, jež ODS proti volbám v roce 2006 připravila o třicet procent hlasů.

 

Tento neslýchaný moment zůstal na okraji zájmu většiny médií, jež tehdy byla bezmezně zamilovaná do exguvernéra Tůmy. Přesto už tehdy došlo k významnému posunu na pražské politické scéně. Od listopadu 2010 vede přímá cesta k listopadu 2011, kdy Svoboda dokončil personální obměnu na magistrátu.

 

Druhou revoluci provedl minulou středu, když domluvil koalici s pražskou TOP 09 a společně s devíti poslanci z ODS ji podepsal a teprve zpětně dal k posouzení překvapenému zbytku klubu. Na večerním zasedání regionální ODS ho pak podpořil premiér Nečas, jenž má padesátiprocentní podíl na tom, že hrdličkovská politická garnitura Svobodu a další politiky z ODS nevyloučila.

 

„PORAŽENÁ BURŽOAZIE“

Ve čtvrtek večer, kdy už bylo jasné, že Šťastného křídlo prohrálo, se v luxusní restauraci v pražských Žlutých lázních sešla ctihodná společnost: stavební podnikatelé orientovaní na veřejné zakázky, padlí komunální politici, vlivní magistrátní úředníci a právníci. Večer doplňovalo několik sportovců a hvězdiček show-businessu. V tomto prostředí poražených vznikla interpretace, že tito představitelé „nové buržoazie“ jsou oběti puče, jakéhosi nového února 1948, proti jejich funkcím a sociálním pozicím.

 

Boris Šťastný odstartoval převrat, který skončil porážkou jeho křídlaBoris Šťastný odstartoval převrat, který skončil porážkou jeho křídla

 

Pro ilustraci: únorem 1948 se myslí zpackaná akce demokratických ministrů, zaměřená na vytlačení komunistů z vlády. Demokraté tehdy neměli plán B, nezasvětili do hry všechny aktéry, takže komunisté se domluvili s levicovými křídly jejich stran a vytlačili je samotné z vlády. Kvůli tomu měl komunistický převrat v určitých kruzích jakýsi nádech legálnosti.

 

Podle této verze, která je blízká i politikům kolem Hradu, je novodobým Gottwaldem šéf TOP 09 Karel Schwarzenberg a primátor Svoboda zrádným Fierlingrem, který za zády vedení sociální demokracie vytvořil v únoru 1948 s komunisty vládu. Tato analogie však hodně kulhá.

 

Svobodovo křídlo se ve čtvrtek skutečně dopustilo nekorektního postupu, když jednalo o koaliční smlouvě s TOP 09 za zády lidí ze Šťastného křídla.

 

Na druhou stranu: o těchto krocích byl informován předseda ODS. Navíc Svobodovo křídlo jen reagovalo na protiakci Šťastného skupiny. Jinak řečeno: na předem neprojednaný pokus o rozbití městské koalice a sesazení primátora odpovědělo jiným pokusem o udržení dosavadních pozic.

 

Navíc proti Svobodovi nestáli klasičtí političtí oponenti, ale rozsáhlá struktura moci a vlivu se sklony k organizovanému zločinu. Právě „nová buržoazie“ ze Žlutých lázní, jež ve většině případů přišla k majetkům na základě „držby“ politických funkcí, byla spíše tou silou, kterou v roce 1948 představovali komunisté. Tedy elementem, jenž dlouhodobě likviduje demokratické procesy v zemi. Reagovat na jejich podraz jiným podrazem je vcelku ospravedlnitelné.

 

HRA POKRAČUJE

Když vyjdeme z oblíbené kovbojské terminologie Bohuslava Svobody, musíme říct, že svého skutečného konkurenta, Tomáše Hrdličku, trefi l sice do ruky, ale ne do hlavy. Hlavní zákulisní hráč pražské politiky totiž ze scény jen tak neodejde.

 

František Mrázek a Tomáš Pitr mají svého nástupce – Tomáše HrdličkuFrantišek Mrázek a Tomáš Pitr mají svého nástupce – Tomáše Hrdličku

 

Uplynulé čtyři roky byl na pražském magistrátu hlavní postavou v pozadí lobbista Roman Janoušek, malá podvodnická duše, snob milující peníze, ale vcelku neškodný, jenž se rád přidá k hlavnímu proudu.

 

Tomáš Hrdlička, jehož éra měla přijít po volbách 2010, je spíše riskující egomaniak, který všechny kolem vidí jako své podřízené. Měla to být jen jeho éra, ale po čtvrteční revoluci na magistrátu je jeho impérium v ohrožení. Impérium, jež zahrnuje tiché podíly ve stavebních firmách i spoluvlastnictví jednoho nejmenovaného politického týdeníku.

 

Pro mentalitu Tomáše Hrdličky je typické, jak se zhlédl v roli demiurga, bájného tvůrce, který není vázán na jednu politickou stranu, ale má tendenci podporovat nová a nová uskupení. Koneckonců v posledním půlroce prosazoval vliv na magistrátu více přes sociální demokracii než ODS, jejímž je sice členem, to mu ovšem nebrání podporovat současné i budoucí projekty zleva doprava. Takový člověk se přece nedá vykopnout během jednoho hlasování.

 

Tomáš Hrdlička, to je nový a nefalšovaný František Mrázek v kombinaci s Tomášem Pitrem. Rozdíl je v tom, že mu média dávají hlas, čímž vytvářejí dojem legitimnosti jeho postavení.

 

EFEKTNÍ, ALE NEEFEKTIVNÍ

Hlavní riziko vítězství Svobodova křídla na pražském magistrátu se skrývá v jeho jednoznačnosti. Porazit soupeře 100:0 je divácky efektní, ale ne politicky efektivní. Nikdo proto nepochybuje, že ze strany Hrdličky přijde strašná odveta.

 

 

Teprve nyní se ukáže, jestli je Svoboda tak obratný, jak o tom média v uplynulých týdnech psala. Dokáže připravit nový městský rozpočet a obhájit ho před veřejností? Vyhlásí „amnestii“ pro některé představitele druhého kří dla ODS na magistrátu? Dokáže se rychle zbavit svých kolegů, na něž bývalí magistrátní vládci vytáhnou tuny kompromitujících materiálů?

 

Nakonec může všechno skončit jako v tom staropražském kupletu, kde se zpívá, že „my Prahu nedáme, radši ji zbouráme“. Pak bude mít pravdu Miroslav Kalousek, který hlavní aktéry označil za mistry republiky ve sprintu na vidle.



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama