Souhlasím s vámi a přiznávám, že jsem to měl dlouho podobně. Znal jsem a rád jsem vyprávěl všechny vtipy o Rakušanech, o tom, že jsou Slováci Německa a o jejich sklepech. Ale několik dní v Rakousku, zemi, která dala světu tak zásadní věci jako Adolfa Hitlera, Niki Laudu, Red Bull a pistole GLOCK, během nichž jsem byl nucen fungovat zcela podle rakouských pravidel, studovat jejich život a společensky fungovat i jinak, než jen jako běžný turista, mě donutilo se smrtelně vážně zamyslet (dobře, tak ne tak vážně) a sepsat následujících deset bodů, ze kterých by mělo být evidentní, že myšlenky Františka Palackého jsou živé i v 21. století.

 

1) První a nejdůležitější bod. Připojení k Rakousku by se nám všem ekonomicky vyplatilo. Ceny prakticky všeho jsou v Rakousku většinou stejně vysoké  jako v Česku, ale Rakušané mají rakouské platy. A rakouské důchody. Navíc si tu nikdo nedovolí prodávat věci tak předražené nebo tak nekvalitní, jako v Čechách. Není náhodou, že české pobočky mnoha nadnárodních koncernů jsou jako jediné z mála v celé Evropě v plusu.

 

2) Kvalita služeb. Jasně, teď budu znít trochu jako někdo, kdo po roce 1989 poprvé vyjel na západ (nebo jako prezident republiky, když píše své slavné neználkovské cestovní deníky), ale uvažte, že za své peníze dostanete v Rakousku dokonce i odpovídající služby! Při výběru z bankomatu si můžete zvolit (!!!), jaké bankovky chcete. A banka za to nechce žádný poplatek! Nevídané. Když jsi jdete koupit místní telefonní kartu, nemusíte na pobočce operátora stát hodinu, protože v komplikovaných a předražených tarifech se nevyznají ani prodavači. Koupíte si připojení laciněji než v Čechách a jdete domů. Nikdo vás neotravuje řečmi jako "když se upíšete na 10 let, provoláte 60 hodin denně, jednou týdně budete přesně v šest večer kokrhat a teď poskočíte na jedné noze a pak zazpíváte ovčáci čtveráci, pokud je vaše matka černovlasá a vaše manželka měří metr šedesát pět, měla bych tady pro vás supervýhodný tarif... ale ne s tím telefonem, který chcete".

 

Prostě, znovu bychom na tom vydělali.

 

3) Zábava. Rakušané se oproti mnoha českým předsudkům baví úplně stejně jako my. Mají jednu z nejlepších veřejnoprávních televizí v Evropě, která má daleko zábavnější programování, než ke kterému se kterákoli česká televize prokouše za deset let. Zprávy tam neuvádí olítané modelky, ani muži, pro které je čtecí zařízení nevětší intelektuální výzva v životě.

 

 

Jsou zvyklí dabovat o čemkoliv, stejně jako Češi, takže ani to by nebyl kulturní šok. Počítejme, že by byli velkorysí a nechali by nás na území Čech mluvit česky a jejich dabing předabovávat naším. A i u těch nejtrapnějších televizních show byste si mohli říkat, že jsou trapní Rakušané a ne se stydět za nějaké zoufalce na Kavčích horách, kteří si myslí, že takhle vypadá teenagerský seriál.

 

4) Politika. Ta rakouská je nekomplikovaná. Jakási dlouhodobá verze opoziční smlouvy, při které se ale z nějakého důvodu tolik nekrade. Respektive pokud ano, není to vidět. Což je stav, se kterým by se v současné mizérii klidně spokojila většina Čechů.

 

5) Jídlo. Rakušané vaří většinu toho, co Češi považují za svá tradiční jídla. A lépe.

 

6)  Příhraniční klid a konec rakouských mindráků. Anexí bychom získali klid na jižní hranici. Upřímně, Rakušanům nejde ani tak o Temelín, jako o to, že si ti otravní Češi za hranicí dělají, co chtějí. Takhle by si museli Temelín zbořit sami, protože by byl jejich - a buďte si jistí, že by se jim do toho vůbec nechtělo. Koneckonců - to celonoční osvětlení v malebných tyrolských vesničkách se taky nerozsvítí samo, že ano....

 

7) Byrokracie. Ne, znovupřipojení k Rakousku by otravnou českou byrokracii neodstranilo, ale dalo by jí smysl. Ostatně, tomu papírování jsme se naučili od Rakušanů, kteří jsou v tom mistři. S jediným rozdílem - u nich to celé má systém. V Čechách vyplníte stejné množství papírů jako v Rakousku, ale rozdíl je v tom, že u nás polovinu vyplňujete úplně zbytečně a druhou polovinu úředníci tak jako tak ztratí. V Rakousku alespoň víte, že to otravné papírování dává někde někomu nahoře smysl.

 

 

8) Možnost nadávat. Začít znovu úpět pod Rakouským jhem by Čechům dalo možnost rozvinout své umění reptání a nadávání na ty nahoře. A konečně by měli proč.

 

9) Jazyková bariéra. Většina Rakušanů by se nikdy nenaučila česky, na to jsou moc hrdí a spokojení a líní. Zmíněné reptání by tedy mohlo probíhat celkem volně.

 

10) Je to nejlepší možnost. Vážně - se Slováky jsme to zkoušeli. Poláky ani omylem, stejně jako Němce. Když se nad tím zamyslíte, jsou Rakušané nejpříjemnější soused, který by nás mohl anektovat.