zebra

zebra Zdroj: Profimedia.cz

Auťákem do královédvorské zoo: Výplod chorých mozků skutečností

Měl jsem spolužáka, který vymyslel, jak ušetřit na drahách; v jeho vizi by vlaky ve stanicích vůbec nezastavovaly a nemusely by tedy brzdit ani se rozjíždět. „A jak by se ty lidi z vlaku dostali na perón?“ ptali jsme se ho. Odpověděl, že „na to už by se v kupéčkách udělaly nějaký katapulty nebo tak něco.“ Pustit do zoo lidi v osobních automobilech je nápad ze stejné mentální kategorie.

 

Počínaje 1. červnem se můžete projet po zoologické zahradě ve Dvoře Králové vlastním vozem, a to přímo ve výběhu mezi polapenými zvířátky. První návštěvníci si to nemůžou vynachválit. Přece jenom je to asi něco jiného, když se pětiletý uječený harant zmítá v hysterickém záchvatu z toho, že mu došel Happy Meal, na zadním sedadle vašeho klimatizovaného vozu, než když dělá ostudu na palubě narvaného safaribusu. Všechnu tu zvěř kolem sebe ostatně už dávno viděl v televizi (a s lepším střihem; pořád to ale můžete zachránit hudbou z autorádia); naopak zvěř ve výběhu uvidí nablýskané Subaru Impreza s ječícím lidským mládětem na zadní sedačce dost možná poprvé ve svém sudokopytnickém životě.

 

 

Nápad zoologické zahrady, která jako první v Česku (ale zdaleka ne první na světě) otevřela brány návštěvníkům v jejich vlastních automobilech, nezůstal bez odezvy; argumenty ochránců zvířat byly ale uhašeny s tím, že zvířata nebudou pestrobarevnými vrčícími kastlemi nijak stresována a že emise z četných výfuků (nemluvě o vonných směsích v odstřikovačích, aby děcka na všechnu tu přírodu kolem viděla) nejsou pro zvířata nijak škodlivé. Toho bych se ostatně skutečně nebál – vzhledem k tomu, jak jsme jako lidstvo dolámali během posledních padesáti let celou planetu, je s podivem, že zvířata nejen v královédvorské zoo ještě nekadí kindervajíčka.

 

 

Bál bych se spíš toho, že v automobilech uvnitř zoologické zahrady (která mimochodem stále zůstává tím oploceným prostorem, kam taháme přes půl světa zvěř, abychom se pak skrz neprůstřelné sklo mohli dívat, jak spí) ztratíme i ty poslední zbytky sebeúcty, pokory a úcty ke světu kolem nás. Když se chtěl dříve člověk podívat na něco úžasného, musel pro to vynaložit přiměřené množství energie. Občas i tolik energie, že se tam nakonec ani nedohrabal živý. Když chtěl dřív vidět safari, musel se dotrmácet do Afriky, kde ho mohlo sem tam i něco sežrat. Když chtěl na vysokou horu, musel se tam vyškrábat - a čas od času odtamtud i spadl. Když chtěl být za borce, musel pro to něco udělat. Pokora ke světu, který člověku nedá nic zadarmo, k takové snaze patřila stejně neodmyslitelně, jako dnes patří k opravdu hezkému peru z Chile nenechavá ruka českého prezidenta.

 

 

Když chce být člověk za borce dnes, stačí šňupat koks. V Alpách se snowboarduje tak, že vás nad příkrý svah vynese helikoptéra. A mezi exotickou zvěř prostě jenom odbočíte z dálnice. Ratolesti si z toho odnesou príma poučení, že pro to, aby viděli něco opravdu úžasného, už nemusí ani vystrčit své tlusté ruce z kyblíku z kuřecími nugetky, a kopytníci kolem vozu si při přežvykování výfukovými plyny provoněné travičky řeknou: „No konečně jsou tady ti tydýti s náma za mřížema.“

 

Budoucnost: V rámci dalšího zvýšení návštěvnosti by se královédvorská zoo mohla dostat k možnosti spustit zábavnou reality show, v níž budou motorizovaní návštěvníci pro změnu vpouštěni do výběhu dravých šelem. Budou mít v nádrži jen půl deci benzínu a webkamery přikurtované na hlavách tygrů a gepardů budou sledovat jejich boj o přežití.

To bych si pak možná i pustil.