Když začala elektronická média psát o službě Chatroulette.com, směřovaly k ní mnohé zbožné představy a očekávání. Tak jsem se k ní taky připojil a už jsem jel – po pár desítkách minut jsem poznal, že je to jen další pitomost k ubíjení času, nic takového jako nový Facebook – celosvětový úspěch – se nekoná a konat nebude.

Služba spočívá v tom, že si (máte-li počítač vybavený kamerkou ať už v notebooku, nebo připojenou k velkému PC) vytvoříte identitu na serveru a engine vám pak vybere, s kým z půl druhého milionu uživatelů budete chatovat. Když se vám protějšek nebude líbit, kliknete a dostanete zase nového partnera.

Po dvou hodinách chatování jsem došel hned k několika poznatkům: především si za hodinu komunikace prohlédnete tak tři penisy. Exhibicionisti našli svou oázu. Za druhé: povídání s náhodně vybraným protějškem se v 99 procentech omezuje na dotazy „Jak se jmenuješ?“ „Odkud jsi?“ „Jak se máš?“ „Jaké tam máš počasí?“ a pak se přepne na jiného uživatele. A konečně za třetí: tato podivná ruleta, ve které – máte-li štěstí (nebo smůlu, záleží na úhlu pohledu) – vyhrajete každých dvacet minut pohled na penis nějakého úchyla, kterou hrají denně snad čtyři miliony lidí, není jiným než oblbujícím zabíjením času ve stylu starého dobrého tetrisu - při jehož hraní člověk ale na penis člověk nenarazí, jak je rok dlouhej.